Lovesong

{42}

Neviděl, jak Oliver zavrtěl hlavou. "Neukážu. Pak by tě to sžíralo víc, než tě to sžírá teď."

Elias zvedl pohled. "Já se fakt omlouvám, Ollie. Neměl jsem právo tohle udělat bez toho, abychom si o tom promluvili."

Oliver pokrčil rameny. "Jako mě to nějak extra nežere," přiznal. "Jo, rozleželo se mi to v hlavě a ano, chodí mi i nepěkný reakce. Ale myslíš, že i kdybys o nás řekl světu později, že by tomu bylo jinak?"

Elias zavrtěl hlavou. "Ne, ale-"

"Nedávej si nic za vinu. Všiml jsem si, že jsi v tom docela expert," uchechtl se. "Jestli to spolu myslíme vážně, tenhle moment by stejně dříve nebo později přišel. Tak přišel dříve, no. A jelikož já to s tebou vážně myslím, nevadí mi to. Teda, nevadí mi to až tak. Trochu se bojím toho, co to ještě přinese za reakce, ale to je teď jedno."

"Já to s tebou taky myslím vážně," vydechl Elias vyčerpaně. Začala se mu točit hlava, a tak se opřel o opěradlo židle, na které seděl. 

Oliver si toho musel všimnout. S ledovým klidem si přitáhl židli vedle Eliase, také se posadil a položil si Eliasovu hlavu na rameno. "Opři se, vypadáš bledě," okomentoval své chování. "Jsi v pohodě?"

"Jo," zamumlal Elias. "Jen jsem naprosto unavený."

"Pojedeme za chvíli domů. Osprchovat se můžeš až tam."

Elias přikývl. Chvíli bylo ticho, zatímco se snažil vzpamatovat se. Jako první se asi po dobrých pěti minutách ujal slova Oliver. "Ať už se stane po dnešku cokoliv, nebude mi to vadit, dokud v tom budeš se mnou," řekl tiše. 

Elias stiskl jeho ruku. "Samozřejmě, že budu."

Oliver otočil hlavou a dal mu pusu do vlasů. "Napíšu Harper, ať mi dá vědět hned, jak bude připravený auto."

Elias přikývl. "A Tazia?"

"Měla by být s Harper, ale taky ji pro jistotu napíšu, že za chvíli pojedeme." Tazia přespávala také dvě noci u Eliase, aby si nemusela platit jiné ubytování a taky s nimi pak mohla odjet zpátky domů pozítří, až Elias pojede k nim. Tedy alespoň doufal, že dnešním koncertem se na tomto plánu nic nezměnilo.

Když Oliverovi Harper napsala, že auto je připravené, dali se k odchodu. "Dobrý," řekl Eliverovi, který ho chtěl hned podpírat a pomáhat mu v chůzi. Těch deset minut, co jen seděli v klidu, mu hodně pomohlo.

"Hned jak přijedeme, jdeš spát. A nechci tě vidět vzhůru minimálně do devíti," nakázal mu Oliver v autě. Tazia se z přední sedačky zasmála. 

"Harper měla pravdu. Fakt jste jako dvacet let ženatý pár."

Doma se Elias rozloučil s Taziou a nechal na Oliverovi, aby ji po domě udělal rychlou prohlídku. Sám se pak vyvalil do postele bez toho, aby ze sebe sundal jediný kousek oblečení, ve kterém strávil polovinu koncertu. Když Oliver do ložnice došel, mlaskl. "Hádám, že jsi sprchu nenavštívil?"

"Ani ahoj jsem jí neřekl," zamumlal do peřiny. 

Oliver se zasmál a přešel k němu. Překulil ho na záda a Elias zakňučel v protest. "Bohužel spíme v jedné posteli a bohužel tím pádem budu potřebovat, aby ses osprchoval. Jinak jdu za Taziou."

Elias se vyšvihl do sedu. "Vyděrači," zamumlal. Líně si sundal džínovou bundu, co měl na sobě a hodil ji na zem. Pak vzhlédl k Oliverovi. "Ty se dneska nesprchuješ?"

"Půjdu po tobě. Nebo si zajdu do další z tvých čtyřech koupelen."

"Víš, málem jsem se minulý měsíc nedoplatil, když přišel účet za vodu. Chtěl bych více šetřit."

Oliver se na něj významně podíval. "Oh, aha. A jak si to šetření představuješ?"

"Že se osprchuješ se mnou. Je to vlastně i takový bezpečnostní opatření. Co když tam omdlím?"

"Tazia je s námi v domě, nezapomínej na to."

Elias si odfrkl. "Na co hned myslíš? Jak se chci s tebou osprchovat. Čistý úmysly."

"Společná sprcha nikdy nejsou čistý úmysly," odvětil Oliver pobaveně. 

"Ale no tak," postěžoval si Elias. 

Oliver se k němu sklonil a začal ho jemně líbat. Eliase tak trochu překvapil, protože to v tu chvíli nečekal, ale samozřejmě si nestěžoval. Tak, jak na posteli sedět, rozkročil nohy a přitáhl si Olivera blíž k sobě. 

Oliver ho chvíli líbal, pak se odtrhl a sundal mu triko. Pak si pomalu kleknul, zatímco Eliase zaměstnával svými rty, odepnul mu pásek a v další sekundě měl Elias dole už i džíny. Když se Oliver zase narovnal, Elias se natáhl po jeho rtech, ale Oliver se jim vyhnul a s úšklebkem se postavil. 

"Tak, vyslečenej bys skoro byl, věřím, že zbytek zvládneš sám."

Elias zalapal po dechu. "To si děláš srandu." Oliver ho svlékl do spodního prádla a nechal ho tak být? Vážně?

Jenže taková byla realita. Oliver si totiž pobral své věci a vydal se do koupelny, která byla volně přístupná v patře. "Já jen aby nás něco nepokoušelo."

"Já myslím, že na to už je pozdě," zamumlal Elias a uraženě se zavřel v koupelně k jeho ložnici. "Klidně si jdi za Taziou!" zvolal přes zavřené dveře. "Od teď tě neznám!"

Když ale o půl hodiny usínal v Oliverově objetí, bylo to, jakoby nic neřekl.

ɛ ɜ

tady máte ještě jednu, heh. nemám totiž co dělat, seriály a filmy mě zas tolik nebaví, ale číst mi zase naopak ještě problém dělá, protože jsou písmenka moc malá a můj zrak není ještě stoprocentně zaostřený. ale nebojte, obrazovky mám povolené přímo od pana docenta, co mě operoval, ty můj zrak neovlivňují ! :]