On the wings of Light

FOUR

Tři dospělé osoby seděly v tichosti v malém kabinetu a naslouchaly trubkám ve zdech. Dva z nich provinilé výrazy.

,, Jsem ráda, že jste se oba dva uklidnili," shlédla Alex na muže káravým pohledem. Ruce spjaté v klíně, sedíc na kožené hnědé pohovce. Brunetův ret mezi jeho zuby a slaboulince se třesoucí ruce položené na jeho stehnech, Ianova andělská tvář opláchlá v provinilosti.

,, Omlouvám se, Harry. Nevím co mě to napadlo asi jsem...asi jsem jen žárlil," s nejistotou opustila omluva Ianova ústa. Brunetce zaskočila slina.

,, Ehm ehm, co-co jsi to říkal?" odkašlala si a vzápětí si promnula krk.

,, Ty sis nevšimla jak po tobě Harry pořád kouká?" zmiňovaný zpozorněl, ,, no a bohužel jsem si vybral špatnou krásku," Uchechtl se trochu. Harrymu se okolo očí vytvořily nepatrné vrásky a obočí stáhlo do rovné linky.

,, Já?" ani nenechal Alex domluvit a vyběhl ze dveří jako splašený.

,, Kurva, kurva, kurva," klel, zatímco utíkal za svou dcerkou do školky, ze které ji už před půl hodinou měl vyzvednout.

▪️▪️▪️

,, To je už po třetí za tenhle týden, Harry. Já mám Ronnie opravdu ráda, ale musíš pochopit , že i já mám nějaký svůj program," přerušil ji zvuk vyzvánění, přiložila mobil k uchu a po chvíli ho opět schovala do kabelky, ,, právě jsem zmeškala divadelní večer, děkuju." Harry svěsil hlavu, potažmo promluvil na malou holčičku posloucající celý rozhovor.

,, Jdeme domů, Ronnie," natáhl k ní ruku a čekal než mu gesto oplatí. Brunetčina drobná ručka vklouzla do jeho a ještě než odešli zamávala své paní učitelce. Vysoká blondýnka se vřele usmála na odcházející děvčátko se svým tatínkem a zklamaná ze zrušených plánů se vydala za nimi.

▪️▪️▪️

Když se Harry s Ronnie vysvlékli ze svých kabátů, zašmátral v kapse pro kapesník přičemž vytáhl malý, bílý, zmuchlaný papírek se změtí čísel. Až po chvíli mu došle, že věc, na kterou kouká je telefonní číslo, jenž mu dala Alex před pár dny. Musel se při vzpomínce na příjemně strávenou neděli usmát.

,, Harry, kde jste tak dlouho?" do předsíně vstoupila starší černovláska, vráska mezi jejím upraveným obočím.

,, Jenom jsme se zdr-zdrželi v...v-ve školc-ce. Jo! Ronnie se d-dlouho obík-kala," jeho úsměv se zkřivil a rukou se zatahal za kudrliny.

,, Nelži mi, prosím. Jestli jsi se zpozdil kvůli práci, tak to chápu, ale musíš to někdy nechat na Ianovi, je dospělý, on to sám zvládne," usmála se na bruneta jeho maminka, přistoupila k němu a pohladila ho po napjatém rameni. Následně se sklonil k Ronnie, vzala ji do náruče a společně zmizely v kuchyni. Harry si povzdechl a vydal se za dvěma ženami v jeho životě, o kterých věděl, že ho nikdy neopustí.

,, T-to ne," přistoupil zády ke své matce. Černovláska se otočila ke svému synovi a slabě ho pobídla, aby pokračoval, ,, byla tam j-jedna slečna. Krás-sná, milá u-už jsme se jednou potkali a...najednou se Harry na-naštval, omlouvám s-se." Objal ji a přitáhl blíž k tělu. Hlavu do prohlubně jejího krku.

,, Proč jsi se naštval, Harry?" klidně promluvila.

,, Ian," šeptl.

,, Co s Ianem?" udržovala si klidnou hlavu a jemným hlasem promlouvala na syna, aby i jeho udržela v klidu. Ani po chvíli se neozvala žádná odpověď, ,, nemusíš mi to říkat, ale teď se běž postarat o Ron. Jídlo máte na stole, počkej než vychladne, aby to nedopadlo jako posledně." Ke konci si už šeptala pod nos. Kudrnáč kývl na souhlas, až když uslyšel bouchnutí vchodových dveří se vydal za Ronnie.

,, C-copak jste dnes dělal-li ve školce?" polkl poslední slovo, aby zakryl své rozhození. Posadil si Ronnie na klín a zabíjel čas otázkami. Samozřejmě se zajímal o svou dceru, jen po dnešním zážitku nebyl zrovna v té nejlepší náladě. Věděl však, že jí nechce zanedbávat.

,, Hrála jsem si s Benem na maminku a tatínka," rozpovídal se, ,, Ben byl tatínek a já maminka a bydleli jsme v malém domku s papouškem Ringo a měli jsme miminko." Byla úplným opakem svého otce. Byla šikovnější než on a dokonce i děti ve školce. Uměla dobře vyslovovat a skládat věty.

,, Zázrak," uniklo tichoulinké zašeptání z Harryho rtů. Radostně s jasnými jiskřičkami hleděla na svůj vzor. I přes to jak moc k němu vzhlížela, nedokázal sám sebe přijmout jako plnohodnotného člověka. Ale ona to dokázala a to mu dodávalo jistotu a pevnou půdu pod nohama.

▪️▪️▪️

Několik dalších obyčejných dnů naplněných dětským smíchem a štěstím uplynulo rychleji než by si kdokoli přál a Harry a Ronnie trávili další nudnou sobotu v parku. Ruku v ruce se procházeli jindy zarostlými alejemi. Zima o sobě už dala znát, jemně zbarvené listí teď spadané všude kolem a mráz barvící lidské tváře. Ronnie si broukala neznámou melodii a poskakovala z jedné nožky na druhou. Harry měl narozdíl od své bezstarostné dcery hlavu plnou otázek a zmatení z uběhlých dnů. Jedná se motala přes druhou a zápasily mezi sebou, která vyhraje.

,, Čůráku, jak můžeš být tak nezodpovědný, jak ti může být vlastní dcera lhostejná?" do ticha se rozkřičel brunet a vyklouzl že slabého stisku Ronnie. Agresivně se chytl za kudrliny a bezdůvodně za ně začal násilím tahat. Otáčel se dokola a rozhlížel se po pomoci. Ronnie se ho nebála, naopak měla čím dál větší nutkání ho obejmout. Roztáhla paže daleko od sebe a vyšla mu vstříc. Obtočila ručky, jak to šlo, kolem jeho spodního torsa  zabořila hlavinku do jeho břicha. Kudrnáčův splašený dech se pomalu, ale jistě začal zklidňovat a vracel se do pravidelného tempa. Jeho prsty zabloudily z jeho do Ronniných vlasů a třesoucími konečky namotával hnědé pramínky.

,, Mám tě ráda, tatí," její neobyčejně obyčejná slova roztopily z části další ledy v Harryho bolavém srdci a opětovně zažehli neuhasínající plamínek lásky, který planul zatím jenom pro Ronnie.