Který je ten Pravý?

Domov je tam, kde je..

Ráno začalo tak, jako každé jiné. Hermiona se otráveně a velice unaveně po noci zvedla z postele po zazvonění svého budíku. Ještě před tím než opustila ložnici, poslala svému manželovi vzdušný polibek, a rychle si to štrádovala do koupelny aby se lehce zkulturnila.

Po dlouhých minutách vylezla a šla si udělat ranní kávu, aby se přiměřeně probrala k odchodu do zaměstnání. Kde potřebovala, i když byla v kanceláři, spoustu energie a nervů. Ve chvíli, kdy v klidu dopila svou kávu, přiřítila se k jejich oknu sova, aby manželům Potterovým donesla poštu. Hermiona od ní vše převzala, sově zaplatila a rozebírala poštu..

,,Harry, já, já, Harry, já, já, já, já.. doprčic proč já mám tolik pošty?!" Mumlala si pro sebe nahlas. Harryho poštu mu složila na stůl v jeho pracovně a tu svoji se rozhodla si pročíst už teď, ne až v kanceláři nebo dokonce až po pracovní době. Když se s jistým a, pro jistotu, několikrát zopakovaným pohledem na hodiny vyděsila, rozhodla se jít Harryho vzbudit též. S láskou a úsměvem.

A asi tak končí její sen. Posedávaním v kanceláři a s neurčitým a nerytmickým poťukáváním prstů do stolu, čekajíc na jistý, velmi vážný hovor. Měla ji volat Narcissa Malfoyová, aneb toť její bývalá tchýně, se kterou nadále setrvává v přátelství, ohledně toho, zdali má svěřit chudinku malou Lilly do rukou otce nebo matky.

Ona chudák malá, téměř dvouroční Lilly, odcházejíc k otci se setrvačným a srdcervoucím brekem, a setrvávajíc u matky s upřímným úsměvem a šťastné zářícíma očičkama, pendlovala mezi rodiči jako kus hadru. Brzy je čekal vše rozhodující soud, ke kterému měla, mlaďoučká Hermiona, spoustu plusových bodů, a to ať už kvůli téměř nepřetržité snaze o práci a při tom zachování jistého zázemí nebo o skoro roční péči o dítě, o které se jeho otec zajímá jen, když se mu to hodí nebo se nudí. Nejčastěji totiž Draco Malfoy, otec té krásné blonďaté a kudrnaté Lilly, využíval svou dceru k zajímavým fotkám v časopisech a to především, v Denním Věštci a v Jinotaji.

Onen hovor se mohl začít uskutečnit, pokud by ovšem na druhém konci sluchátka nebyla Cho Changová, která se nutně potřebovala sejít, aby své důvěrné kamarádce oznámila jistou věc a vykecala ji všechny ty drby, co kde od koho pochytila.. Hermiona se po zavěšení hovoru s Cho, rozesmála na celou kancelář nad posledním vtipem své kamarádky,; Doufám, že jste už za dobře a za chvíli budou vycházet vaše zamilované fotky. Samozřejmě tím myslela ji a Draca, ale ta ironie a jistý, dobře využitý, tón tomu dodal své. Když se uklidnila, telefon se rozezněl znovu. Tentokrát už na jeho konci byla, k Hermionině nadšení Narcissa Malfoyová.

,,Ahoj Narcisso, moc ráda tě slyším." Pozdravila svou druhou kamarádku mile a s pevným úsměvem vepsaným ve tváři.

,,Ahoj Hermiono. Já tebe samozřejmě také, i když radši bych byla volala z jiných důvodů." Hermioně spadl úsměv a obličej se jí ponořil do tuhého a chladného smutku a pocitu zhroucení.

,,No, to já bych samozřejmě byla raději taky, ale co se dá dělat. Dobře, řekni mi, jak se věci mají a já ti řeknu svůj," Odkašlala si. ,,rozsudek." Řekla temně. Narcissa na druhém konci s jistým, nejprve úšklebkem a následně upřímným smíchem, začala až kuckat. Hermioně trochu odpadl ten traumatizující výraz a nasadil se úsměv. Byl to ten smutný úsměv. Ten nešťastný. Ona byla nešťastná. Rvalo jí to srdce, vidět a slyšet svou dceru, ve chvílích než má jít k otci a i když se vrací od otce zpět. Ale nemohla jinak. Protože kdyby Draca odstřihla od Lilly alespoň do doby soudu, ztratila by všechny plusové body, co je tak složitě skládala dohromady.

,,Dobře, jdeme na to." Pokusila se to pronést klidně i když věděla, že je v té snaze naprosto marná. ,,Jako, Lilly je celkem v klidu, zrovna sedí na zahradě s Luciusem a Dinou. Vypadá šťastně. Ale opravdu jen vypadá." Hermioně se zastavil svět. Jistě že veděla, že se její Lilly nemá u toho pitomce pohádkově, ale čekala to pozitivnější. ,,Včera jsem si s ní večer ulehla do postýlky abych ji mohla v klidu uspat a ona mi řekla, že se těší domů." Hermiona se nad prohlášením své dcery lehce pousmála. ,,K čemuž ovšem přidala poznatek, že doma je tam, kde je maminka, babička, dědeček a občas teta Dina." Což bylo to, co Hermionu na jednu stranu dojalo, na druhou rozhodilo a pocit na třetí straně, snad nešel ani popsat. Bylo to něco mezi hroucením a rozením nového pevného nápadu ve své hlavě.

,,Narcisso?" Oslovila ji aby se ujistila že její věrná přítelkyně setrvává na druhém konci. Což se potvrdilo jistým zabručením a zvukem oddechu. ,,Když Lil chce domov takový, má ho mít. Pojďte s Luciusem k nám. Uděláte nám tím radost. Lilly se může pod určitou kontrolou obou prarodičů setkávat s otcem, tetou Dinou, aneb to Dracovou sestrou a mít svůj vysněný domov." Hermioně se při té představě jejich společného soužití zasypávali oči jistou krásnou představou jak ona, Hermiona, stojí v kuchyni a připravuje podomácku udělane lasagne se zeleninou, v obýváku sedí Narcissa s Luciusem aneb Lillyiny prarodiče, a předvádí jí různá zábavná kouzla, kterými oslní i maminku.

Nejen ona si to představovala. V tom samém transu byla i Narcissa. Jistě že představa byla dokonalá, ale uvědomění si, co všechno za práci by je to stálo. Natož přemluvit Draca aby souhlasil s odcestováním svých rodičů za svou upřímnou sokyní, kterou z celého srdce nenáviděl.

,,Hermiono, má drahá," Začala Narcissa mile. ,,je to krásná představa, ale realitu si umíme obě představit.." Hermioně poklesl úsměv. ,,Samozřejmě že bych ráda souhlasila akorát je prostě realita jinde.."

,,Narciss, tak to alespoň zkusíme. Dopřejeme alespoň na pár dní Lilly ten její vysněný domov." Škemrala zoufale Hermiona. ,,Prosím, udělejme to pro ni. Prosím." Hermiona pouze doufala v jedno. Pouze doufala v Narcissin souhlas. Narcissa si ovšem nebyla jistá. Ale jediné co věděla jistě, bylo to, že chtěla té malé treperendě Lilly, dopřát její vysněný domov a důvod k tomu, aby byla šťastná.