Two sisters on Vampire Academy

48.kapitola

Pohled Kornélie

 

Bylo teplé odpoledne lidského času a já se procházela po Baje.Potkala jsem i Marka s Oksanou.Naši známí ,kteří mají také pouto.Z ničeho nic ke mně přiběhl vystrašený Nikolaj „Kornélie!Kornélie“ volal stále dokola až se ke mně dostal tak sem mu viděla hrůzu v očích „Co se děje Nikolaji?“ chytila jsem ho za rameno a pomocí éru jsem se ho snažila uklidnit „Viktor Daškov je v Baji.Je nařízená okamžitá evakuace.Ostatní už odjeli ,ale tebe sme nemohli najít.Díky bohu sem tě našel“ vydechl „Jakto že jste mě nemohli najít? Vždyť Katia ?“ nechápala jsem „Pila alkohol“ řekl a trochu se zašklebil „Dobře“ řekla jsem rozpačitě „Tak jdeme“ vydechnu a on mě při běhu chytí za ruku.Neměla jsem čas nad tím přemýšlet, prostě jsem se ho chytila a utíkala s ním do auta.Když jsem byla u auta někdo mě praštil po hlavě a víc už si nepamatuji.Jen vyděšený víraz lidí ,kteří seděli v autě.Seděl tam Adrian a Lissa.

Když jsem se probouzela ,tak jsem seděla na židli se svázanými rukami i nohami a s páskou na očích.Zvláštní bylo ,že mě někdo držel za rameno „Tak tři jsi našel?“ ptal se dívčí hlas.Byl mi povědomý ,ale nepamatují si ,kde jsem ho slyšela „Táta bude mít radost“ Zajásala ta dívka.Po chvíli mi někdo sundal pásku z očí a já uviděla spícího Adriana a vedle mě byla Lisa ,která už byla naštěstí vzhůru „Liss?“ zeptala jsem se tiše „Kornélie?“ zašeptala naspět „Ale ,ale kdopak se nám to probudil?“do pokoje vešla divka s brýlemi v modrých šatech.Měla hnědé vlasy i oči.Vypadal jako třídní šprtka a já si okamžitě vzpoměla kdo to je „Natalie?“ vydechla jsem „Ráda tě vidím sestřenko“ řekla namyšleně „I tebe ráda vidím princezno“ zasmála se ,jako by řekla nějaký vtip „Natali rozvaž nás“ řekla jsem neústupně „Proč bych to dělala?“ zasmála se „Prosím Natálie“ škemrala jsem ve chvíli kdy vešla jediná osoba ,které sem se bála „Viktore“ z oči se mi vyřinuly slzy „Kornélinka“ vydechne a pomalu dojde ke mně a pohladí mě po tváři „Nech toho prosím“ řekla jsem zoufale „Ale já musím být zdraví má drahá.Musím dát morojský svět dopořádku“ řekl klidně „Nechte jí být“ zakřičí Adrian ,když se právě probouzí „Ale náš hrdina se probudil“ zasmáli se s Natálií „Tak u koho začneme?Dnes se cítim výjimečně slabý“ napřáhne ke mně ruku „Můžeš?“ zeptá se a rozváže mi ruce „Princi Daškove měli jsme dohodu“ vystoupí zpozarohu Nikolaj.Znechuceně se na něj podívám „Ty?!?“ vydechnu zklamaně „Slibil jste mi ,že pokud vám je dovedu.Mohu si jí vzít“ řekl přísně „To sem vážně řekl?“ zasměje se „Ano“ vykročí blíž „Dobře.Jednou použije éter a můžete jít“ pokrčí rameny „mám ještě dva ,ale první ty.Vím že dotoho umíš dát srdce.Tak to udělej pro strýčka Viktora“ napřáhl ke mně zkrabatělou a vrásčitou ruku „Promiň“ řekla jsem a z očí se mi vyřinuly další slzy „Ale ,ale,ale někdo nám vystrkuje růžky,to by jsme je měli asi zarazit ,že?“ zasměje se znovu „Přiveď Saru“ vyštěkne na svou dceru „Víš Sára není ledajaká morojka.Je velmi šikovná na magii všeho druhu ,ale to brzo pochopíš sama“ řekne ledabyle „Nikolaji.Pokuď jí chceš tak ty další zatím odveď a dej jím ty přívěšky“ vydírá Nikolaje „Jake přívěšky?“ nechápu „Těmito krásnými přívěšky se přeruší pouto a je s nimi hodně těžké použít éter.Taky jeden později dostaneš neboj“ pohladí mě po rameni ,ale já se snažím ucuknout.Adrian se snažil bránit ,ale Nikolaj měl mnohem větší sílu jak on .Navíc zdá se ,že ho docela silně praštili do hlavy ,protože mu vytekl proužek krve z nosu.Do pokoje přišla blond morojka ,byla opravdu krásna.Vypadala jako anděl „Tak ještě jednou“ řekne Viktor a napřáhne ke mně ruku.Ani se nepohnu.V tu ránu mám pocit jakoby se moje hlava měla roztříštit na tisíc malých kousíčku.Vykřiknu bolesti a rovnou spadnu ze židle.Zničeho nic bolest ustane a já se propadnu do temnoty.Spíše to byl sen než temnota.Byla jsem na hřbitově.A stála jsem u pomníku.Když jsem si přečetla co je na něm napsané na náhrobku zastavilo se mi srdce „Zde leží milovaná sestra,dobrá kamarádka a skvělá strážkyně Katia Beliková“ četla jsem nahlas.Začala jsem nahlas vzlykat.Vše bylo tak skutečné „Proč si mě tu nechala“ chřičela jsem na náhrobek a v tu chvíli jsem otevřela oči a uvědomila jsem si co se vlastně stalo.Vlezla my do hlavy ,ale nevím jak to udělala.Najednou předemnou stala poraněná sestra ,pevně se držela za břicho a nátáhla ke mně ruku „Prosím!Pomož mi Kornélie“ řekla smutně.Neváhala jsem a snažila se najít v sobě éter.Když jsem jí začala léčít tak sem před sebou neměla sestru ,ale Viktora.Éter už nešel zastavit.Předemnou stál zdravý a mladý Viktor Daškov.Pak už jsem jen upadla do temnoty a chtěla jsem tam zůstat.