Návrat Krysaře 1 - případ osmý

Kapitola třetí

„Zajdu ještě něco nakoupit," prohodil ještě směrem k Nickovi, dokud ho ještě trochu vnímal. Už ráno jejich lednička zela prázdnotou a pokud nechtěli jít spát hlady, chtělo to alespoň nějaký menší nákup. Dál se obezřetně věnoval řízení.

Zastavil u menšího obchodu, kterým byl na začátku bloku, kde Nick žil. Chodili tam poměrně často, byl docela po ruce a měli tam všechno, co potřebovali k žití. Ani se Nicka neptal, jestli půjde s ním, ten už notnou chvíli podřimoval. Vystoupil a zamířil ke dveřím. Nakoupeno měl vcelku rychle a zamířil k pokladně. 

Zaplatil, hodil těch pár věcí do tašky a.....pak ji spatřil. 

Na okamžik zůstal stát jako opařený. Jen kousek od něj, u druhé poklady, stála žena, kterou viděl naposledy před deseti měsíci. Žena, která ho ze srdce nenáviděla. Nedokázal se ani pohnout, jen ji s rostoucí bolestí v srdci sledoval. Její tvář mu vrátila vzpomínky, jež jeho duši, i po tak dlouhé době, trhaly na krvavé cáry. Byla pořád stejně krásná, možná hubenější než kdysi. Prošla si svým, trápení a smutek ji možná změnily. To změní každého.

Dala si nákup do tašky, peněženku vložila do kabelky a otočila se. V ten okamžik ztuhla stejně jako Lee, a zírala na něj stejně překvapeně, jako on na ni. Byly to dlouhé, nekonečné vteřiny, celá věčnost, a jí zřejmě hlavou letěly ty samé myšlenky jako jemu. V jejím obličeji se během pár vteřin vystřídaly snad všechny možné emoce. Překvapení, zlost, zoufalství, vztek. A nenávist v kombinaci s vinou. Vinou, která Leeho málem srazila na kolena. Zničehonic se otočila a vyrazila ke dveřím. Lee se vzpamatoval.

Ne, to ne! Nemůže ji nechat jen tak odejít. Rozběhl se za ní a chytl ji za ruku.

„Carrie, stůj!"

Otočila se a prudce se mu vyškubla. Stála tam, jako samotné ztělesnění pomsty a dívala se mu zpříma do očí.

„Co chceš?" Opovržení v jejím hlase se nedalo přeslechnout, její oči plné nenávisti mu nedávaly moc naděje na usmířenou. Přesto to chtěl zkusit, pokusit se o nemožné.

„Carrie, prosím neodcházej. Chci si s tebou promluvit, prosím tě." V jeho hlase byla zoufalá prosba, a ona ji moc dobře slyšela a vnímala. Opovržení z její tváře však nezmizelo.

Srdce mu v hrudi bušilo jako o závod. „Prosím tě, Carrie, promluvme si." Dívala se na něj úkosem, její tvář byla na okamžik tvrdá jako kámen. Zamračila se.

„My spolu nemáme o čem mluvit, Lee. Není nic, co bys mi mohl říct, a co bych já chtěla slyšet," vztekle na něj prskla, s očima přivřenýma a plnýma hněvu.

„Můžeme mluvit pořád dokola, ale to, že jsi mi zabil snoubence, na tom se nic nezmění," skoro vykřikla a několik lidí, kteří právě stáli u pokladen, se otočilo. Hádky v obchodě se jen tak nevidí a lidi rádi poslouchají, když se další hádají.

Leeho její krutá slova zasáhla jako šíp. Zbledl a o krok couvl. Nechtěl se s ní dohadovat na veřejnosti, a už vůbec tu nechtěl dělat scénu pro okolostojící nakupující.

„Jak jsi jenom můžeš myslet, Carrie, že jsem ho zabil. Raději bych byl na jeho místě, rozumíš. Byl to můj kolega, můj nejlepší kamarád, jak si jen můžeš myslet, že mě jeho smrt nebolí," pronesl potichu a podíval se na ni. V jejích očích se zaleskly slzy a Lee věděl, že už nemá smysl cokoliv říkat. Stále ho nenáviděla a nic se na tom za těch pár měsíců nezměnilo.

„Lee, děje se něco?" Nick se objevil zčistajasna za ním a Carrie si ho opovržlivě prohlédla. V jejích očích bylo znechucení a povýšenecký odpor.

„V pořádku, Nicku," otočil se na něj Lee, „hned přijdu, jdi prosím do auta." Najednou nechtěl, aby Nick byl svědkem jejich rozhovoru. Nick si je trochu udiveně prohlížel, ale nakonec trochu neochotně poslechl. Otočil se odešel zpět k autu.

„Koukám, že už máš náhradu, co?" ušklíbla se na něj zhnuseně.

„Je to můj kolega, Carrie," chtěl jí to upřesnit Lee, ale nedala mu šanci na žádné velké vysvětlování.

„Chrápeš s ním?" zeptala se ho najednou zostra a Lee na ni zůstal tiše zírat. Zasmála se, ale její smích byl plný opovržení.

„No jasně, chrápeš. No to je hnus. To jsem si mohla myslet. Jsi nechutnej. To sis tu černou díru rychle zaplácl, co," uchechtla se, ale byl to jen postoj, zoufalý postoj, který měl skrýt její bolest.

„Zabiješ mi snoubence, z novýho kolegy si uděláš milence, no, zvládl jsi to rychle. Chce se mi z tebe zvracet."

Víc už ani říkat nemusela a Lee věděl, že jakákoliv jeho slova by byla naprosto marná. Ona je nechtěla slyšet. Nechtěla slyšet nic z toho, co by jí chtěl říct.

Ale poslední slovo měla stejně ona.

„Nenávidím tě, ty hajzle," zasyčela vztekle a odkráčela i s nákupem pryč.