Konec jednoho přátelství

Konec normálního života

Stál jsem před zničeným domem a mísil se ve mně smutek a vztek. Věděl jsem že tady nemůžu zůstat dlouho, za chvíli se tady začnou hemžit mudlové a vzápětí po nich lidé z ministerstva a to už musím být pryč. Z myšlenek mě vytrhl hlas, sáhl jsem po hůlce, ale pak jsem poznal Hagridovu obrovskou postavu. Podle jeho soucitného výrazu jsem poznal, že on mě podezírat nebude.

,,Byli to dobrý lidi." řekl a kývl hlavou k troskám.

,,Hmm..."

,,Aspoň že malej Harry to přežil, je to vobrovská záhada žejo?" v rukou držel malý uzlíček, ve kterém jsem poznal Harryho. Vtom mě napadlo něco, na co jsem uprostřed ostatních myšlenek zapomněl.

,,Dej mi Harryho Hagride, jsem jeho kmotr." Teď ale obr rozhodně zavrtěl hlavou. ,,Mám rozkaz vod Brumbála, že ho mám vodvézt k jeho strejčkovi a tetě. Čeká tam na mě." Už jsem se chystal něco namítat, když jsem si uvědomil, že bych udělal chybu. Když jsem viděl trosky domu a těla Potterových bylo mi jasné že mám hodiny, nejspíš ani ty ne, než po mně začnou jít ministerští a maximálně den, než v Denním Věštci vyjde článek o tom, že jsem zradil své přátele.

Uvědomil jsem si Hagridův pohled. Čekal co odpovím.

Věděl jsem že budu muset prchat. Věděl jsem i to že Harry bude potřebovat ochranu, protože Smrtijedi se budou chtít pomstít za porážku svého pána. Tu ochranu mu mohl Brumbál poskytnout, já nejspíš ne. Bez ohledu na mé schopnosti s malým dítětem na krku mohl prohrát i s jedním Smrtijedem. A jeden by po nás nešel.

,,Máš pravdu, dokud bude malý bude to takhle lepší." řekl jsem neochotně. Nebyl jsem si vůbec jistý svým rozhodnutím.

,, Jasný že bude, vždyť to navrh Brumbál." řekl a pak dodal ,,Von se vo něho postará neboj." Pak mě ještě něco napadlo.

,,Vezmi si moji motorku, já ji už nebudu potřebovat." Mrzelo mě to, ale ona byla moc nápadná. Navíc, než zjistí že ji nemám, nejspíš po ní budou pátrat a to mi poskytne čas. ,,Vopravdu to myslíš vážně? Já vím jaks ji měl dycky rád."

,,Opravdu, budeš rychlejší a bude to i bezpečnější pro vás oba." Ukázal jsem na uzlíček v obrovských rukou.

,,To máš fakt, stejnak už budu muset jet, dyť tam Brumbál čeká." Nasedl na motorku a vznesl se. ,, Tak se vopatruj Siriusi" zahřměl a byl pryč.