Kult Zapomenutých Přátel - [Creepypasta]

[1]/[1]

Když jsem byla malá, měla jsem imaginární kamarádku. Byla to malá holka, přesně jako já, měla na sobě staromódní šaty s černými, lesklými botami a tmavé, dlouhé vlasy, měla svázané do copánků. Jmenovala se Kupcake Katherine. Ano, doopravdy měla K na začátku jména ‘Kupcake’. Přišlo mi strašně vtipné, že se jmenuje Kupcake Katherine, vždycky jsem potom všechny opravovala o tom, jak mají její jméno psát správně.

Nicméně, s Kupcake Katherine byla vždy zábava. Měly jsme toho hodně společného, obě jsme rády zpívaly, tančily, četly si knihy a samozřejmě… jsme jedly košíčky, s pořádnou porcí polevy. Upřímně, kdo by tohle neměl rád? Kupcake Katherine a já jsme byly prostě nejlepší kamarádky. V noci za mnou lezla do postele, kde mě objala, abych neměla noční můry. Chodila se mnou i do školy, kde jsem si potom připadala strašně statečná, a nikdo si na mě nedovolil. Hrály jsme spolu každou hru, když jsem byla smutná, tak mě vždy objala, a někdy jsme dělaly malé triky na mé rodiče.

Všichni moji spolužáci také měli svého imaginárního kamaráda. Nemohla jsem vidět jak vypadají, a oni zase nemohli vidět, jak vypadá Kupcake Katherine, ale vždy jsem si myslela, že je to takové praktické, že má každý svého kamaráda, který patřil jenom jemu. Jednou, když jsem se zeptala Kupcake Katherine, jestli vidí ostatní kamarády, se jenom zasmála a odběhla na hřiště.

Někdy se takhle prostě chovala; Tak trochu ‘tajemně’.

Když mi asi bylo šest, se mi stala strašně zvláštní věc. Mé vlasy se začaly měnit na fialovou barvu. V jednu chvíli jsem měla na tmavě hnědých vlasech velkou fialovou skvrnu, která připomínala žirafu. Když se nad tím tak zamyslím, vlastně se mi moje fialové vlasy docela líbí; Ale dřív se mi to zdálo jako takový jiný konec světa. V té době jsem si také začala myslet, že bude Kupcake Katherine moje nejlepší kamarádka, a to už navždy.

Ale potom, když byla bylo přibližně sedm, jsem šla na přespávací ‘párty’. ‘Párty’ vedla jedna holka ze třídy, moc jsem jí neznala. Ukázalo se ale, že nebyla moc milá. Když jsem zmínila Kupcake Katherine, tak si ze mě začala dělat srandu, že jsou imaginární kamarádi jenom pro malý děcka. V té době jsem si uvědomila, že asi ne všichni mají svého imaginárního kamaráda, jako byla Kupcake Katherine.

Nikdy nezapomenu na to, jak se na mě dívala když si ze mě ta holka dělala srandu. Stála v rohu místnosti, probodávala mě pohledem a neuvěřitelně se na mě mračila. Potom, ale nějak problikla. Vážně. Problikla přesně jako když vypadne signál na televizi. Problikávala mezi jejím rozzlobeným já a mezi úplně novou dívkou. Její ‘druhá’ verze měla dlouhé vlasy až na zem, které byly plné jakýchsi hvězd a růžovo-fialových ‘vírů’.

Také měla místo očí jenom dva černé důlky…

Zalapala jsem po dechu a o krok jsem ustoupila, ale Kupcake Katherine se zase vrátila do své normální podoby. Všichni na párty se mi začali smát a jediné, co jsem si přála bylo se propadnout do země.

V té době však většina mých dobrých přátel stále měla stále své imaginární kamarády a já jsem se po párty jednoduše vyhýbala té protivné holce ze třídy. Avšak když nám bylo devět let, tentokrát na spací párty mé nejlepší kamarádky Kary, mi ostatní holky klidně a mile řekly, že imaginární kamarádi nejsou skuteční a že už se o nich nechtějí bavit. V tu chvíli začala Kupcake Katherine opět problikávat mezi ní a tou divnou holkou s vlasy co vypadaly jako galaxie.

Další den, na který nikdy nezapomenu, jsem řekla Kupcake Katherine, že bychom se měly rozloučit. Začala zase problikávat. Pokoušela jsem se jí vysvětlit, že jí mám moc ráda, ale že je na čase, abych už trochu dospěla.