Vlkodlačí já(DISCONTINUED)

Objevení

Když jsem se probudila udělala jsem ranní hygienu a šla se obléct do svého sportovního oblečení a šla jsem do tělocvičny trénovat.Byl to trénink jako každý jiný, dokud jsem nezačala bojovat s klukem, jehož jméno si nepamatuji. Nejdřív to bylo v pohodě, pár lidí co bylo v tělocvičně na nás koukalo, když v tom mě shodil na zem a chtěl mi dát pěstí do hlavy se z mých rukou vynořila modrá záře, která ho odmrštila na druhou stranu tělocvičny. Všichni na mě koukali vykulenýma očima a začali si něco šeptat. Už mě to začalo štvát tak jsem utekla do lesa, kde mě nikdo nebude rušit při mých myšlenkách. Když jsem měla jistotu, že mě nikdo nesleduje a že tu nikdo není začala jsem brečet a ptát se na různé otázky. Co se to se mnou děje? Co když jsem mu něco udělala? Co když ohrozím ještě někoho? Jsem monstrum. Když už jsem přestala po dlouhé době brečet, vyslíkla jsem si oblečení a proměnila se ve svou vlčici, se kterým jsem se šla proběhnout po lese, abych se uklidnila. V polovině cesty jsem nechala vlka ať má plnou kontrolu nad tělem zatímco já jsem to sledovala. Byl skvělý pocit být chvíli o samotě, ještě k tomu v těle vlka. Pak jsme najednou zastavili a všimla jsem si, že jsme u nějakého nádherného jezírka(viz média). Moje vlčice si lehl ke břehu a já si v tu chvíli na okamžik převzala kontrolu, protože to byl vážně nádherný pohled,ale mé vlčici se chtělo ležet, ale já to chtěla prozkoumat. Byl tam takový klid, že by šlo slyšet jak špendlík spadl na zem. A jak jsem se tak procházela napadlo mě, že dám své vlčici jméno, a tak jsem přemýšlela. Roxy? Ne to je spíš pro jiné zvíře. Ava? ne, Echo? ne. Už to mám! Rhea( čtěte Rea). A teď jsem si vzpomněla,že mi John řekl, že s ní můžu komunikovat stejně jako třeba s ním tak jsem se posadila a zkusila to(R- Rhea, L- Livia)

L: Rheo?
R: Co je?
L: ty kráso ono to fakt funguje!
R: Samozřejmě že to funguje, jsme na sebe napojený
L: Ty Rheo? Můžu se tě na něco zeptat?
R: to už byla otázka,ale jo můžeš.
L: Asi nevíš co se to stalo v té tělocvičně stalo že?
L:Rheo?
R: Ne nevím...
L: Aha tak nic...

Vím že lze, ale teď to nechám být. Když jsem viděla, že začíná zapadat slunce, zvedli jsme se a vraceli se zpátky.
O pár minut později
Pořád chodíme v lese a nic nevidíme a já si myslím, že jsme se ztratili.
L: Rheo.. Víš kde jsme?
R: Kezbych mohla říct že jo
L: Tak to jsme v háji

Už dalších asi pět minut stojíme na místě a nic neděláme, když v tom jsem slyšela vytí a mě to nedalo a musela jsem zavyt taky. Najednou se z křoví vynořil vlk, chvíli jsem ho pozorovala a zjistila jsem, že je to John.
J: Co děláš tak daleko od domu?
L: Ztratila jsem se a potřebovala jsem být chvíli sama
J: Tak pojď jdeme zpátky

O pár minut později
Jsme zpátky doma a všichni na mě koukají. Tak jsem běžela k místu, kde jsem nechala oblečení, proměnila se, oblékla jsem a rychle běžela do svého pokoje a tam jsem za sebou zamkla, aby mě nikdo neotravoval. Z dneška jsem byla strašně vyčerpaná, tak jsem si šla dát sprchu, kde jsem byla asi půl hodiny,vylezla jsem a šla si vyčistit zuby. Vylezla jsem z koupelny a šla si pro své pyžamo, když v tom někdo zaťukal. Tak jsem se šla podívat kdo to je. Byl to John.
J: Čau jsi v pohodě? Jenom, že jsi strašně rychle zmizela.
L: Jo v pohodě. Proč se ptáš?
J: Nic chtěl jsem se jenom ujistit, tak dobrou
L: Dobrou

A stim jsem zavřela dveře a šla se oblect do pyžama. Chvilku jsem se ještě dívala na seriál na Netflixu (Dívala jsem se na teen wolf, v tu dobu mi to přišlo takový dobrý). Koukla jsem se tak na 3 díly, u kterého se mi začali klížit víčka, tak jsem vypla seriál a vyčerpaná jsem šla spát.

Tak po dlouhé době je další kapitola na světě. Doufám, že se vám líbila a uvidime se u další kapitoly.
Ahojte vaše Kika❤️