Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
a menší trash povídka:
Kim Dahyun stála na nádraží. Nevěděla, kolik je hodin, jaký je den, měsíc, ani rok. Bylo jí to jedno. Dny jí splývaly v jeden, byly šedé a nudné.
Přijelo metro a ven se vyhrnuly stovky lidí. Nikdo jí nepřipadal zajímavý, viděla jen spoustu stejných, šedivých obličejů.
Nějaká dívka před ní nesla v ruce dva balíčky. Zjevně byly těžké, co chvíli se zastavovala, aby si od nich mohla na chvilku odpočinout. Po jedné z takových zastávek jí však z kapsy vypadla peněženka.
Dahyun si toho všimla.
,,Hej, slečno! Zapom-," zakřičela, ale větu nedokončila. Dívka se totiž otočila, a když se jejich pohledy setkaly, Dahyun zapomněla, co chtěla říct. Připadalo jí, jako kdyby k ní proudily paprsky teplé barvy, jako kdyby ona dívka roztáhla mračna, která zabraňovala Slunci, aby svítilo.
A tak se stalo, že se Kim Dahyun, poprvé od rozchodu s přítelkyní, usmála.
