Příběh Katerine Piercové

Nový začátek

Okamžitě se ke mně sběhli dvorní lidé i salvatorů otec, dali mi tzv. náhubek a odnesli mně z domu a odnášeli mně do starého vozu. V tu chvíli jsem myslela že to je můj konec, ale věděla jsem dopředu že tahle chvíle nastane tak za menší obchod jsem mohla přežít, to šílené běsnění lovců upírů. Pro Stefana a Damona to byl šok když to zjistili. Ale přes veškerou lásku ke mně, neváhali a v momentu se rozhodli že mě zachrání z vozu, nevěřili že jsem upír, doufali že to je jen lež. Byli tak rozhodnuti a i přesto že by je to stálo jejich vlastní život. Byla jsem už ve voze když v tom jsem uslyšela otvírání dveří byli to bratři, šli si pro mě. Pro jejich smůlu je uviděli místní a postřelili je a já v tom mžiku se mohla okamžitě vytratit. Když doběhli k vozu, aby zjistili co se děje nikde nikdo nebyl, jen dva postřelení lidé, bylo jim fuk že tam jen tak leží, byla válka takže těla bez duše byly všude tak jim nic divné neřipadalo. Ještě zkontrolovali vnitřek vozu ale nikdo nikde vážně nebyl.  Tak během chvíle nasedli do vozu a rozjeli se ke kostelu. Okamžitě jak se rozjel vůz s upíry  jsem neváhala ani minutu, musela jsem je zachránit. Dotáhla jsem je na nedalekou cestu,jenže byl tu problém,kdy jsem si říkala jak je mám oživit? Byla jen jedna cesta...