Hororové lepidlo

Lesní smrt

Noci bývají chladné. Lesy bývají temné. Poutníku, nechoď za světlem.

Stejně neposlechl prastará varování. Vchází do temného lesa, který je tmavší než noc. Je nov.

Snaží se jít po ušlapané cestičce. Na zádech krosnu, stan a vodu. Ztratit se je lehčí, když tu řádí Lesní smrt. 

Poutník ztratil svoji cestu, Lesní smrt našla jeho stopu. Cestovatel netuší nic, ale vyndavá mapu a svítí si baterkou. Osudová chyba.

Za světlem se lépe jde, to ví oba dva. Lesní smrt ho stejně dostane. Poutník slyší kroky.

Nedbá nebezpečí, sluchátka si nasadí a jde dál. Ach, naivní dítko, když kroky neslyšíš, Lesní smrt se k tobě snáze přiblíží. Poutník vidí světlo.

Zarazí se. Vzpomíná na prastará varování. Poutníku, nechoď za světlem. 

Cestovatel nedbá varování a jde vpřed. Světlo mizí a rozsvěcuje se jinde. Světlušky, říká si poutník.

Světlušky, bludičky, mají tisíce názvů, ale já jim říkám pomocníci Lesní smrti. Lesní smrt se směje. Poutníku, nechoď za světlem.

Na mýtině stojí kameny pokryté ruinami a vedle nich poutník. Co je na nich vyryto? Prastaré varování...

Lesní smrt je mu už na dosah. Cestovatel křičí, Lesní smrt se směje. To je hudba blížícího se konce.

Jelení lebka, uhnilé lidské tělo, bílý plášť od bahna a krve, to je poslední, co kdy spatříš. Zbytky sušené růže na poutníkově bezvládném těle leží. Nedýchá, srdce mu nebije, mozek nefunguje.

To je konec. Lesní smrt si čistí svoje pařáty čistí, otočí se a pro novou oběť jde. Nechoď v noci do lesa.

V lesním porostu můžete někdy slyšet smích, někdy křik. Teď už víte, co to je. Utíkejte.