Tribrid z rodiny Salvatore [The Vampire Diaries, The Originals]

6. Kapitola

Od doby co mi Klaus řekl co jsem zač, uběhli dva dny a já se rozhodla je i ty další strávit s ním. Respektivě jsme je trávili u něj doma. Stefan s Damonem nejdříve nesouhlasili, ale pak přeci jen kývli. To že jsem Tribrid mi pomáhá, více ovládám chuť na krev, protože jako vlkodlak ji nepotřebuji. Stále nevím proč jsem napůl vlkodlak, ale jedno je jasné. Matka evidentně měla poměr s někým, kdo vlkodlakem byl. Trávit čas u původních nebylo špatné. Rebekah je milá a Elijah je také moc milý a také je pozorný. Mám ale pocit, že se na mě pořád dívá. Ale asi se mi to jen zdá.

"Klausi! Kam mě to vedeš?" Řekla jsem se smíchem. Měla jsem zakrité oči a Klaus mě někam vedl.
"Uvidíš." Řekl. Vyšli jsme po schodech nahoru a prošli nějakými dveřmi. "Tak otevři oči." Řekl. Když jsem je otevřela uviděla jsem nádherný pokoj. Na oknech byli závěsy, ale nejvíce mě zaujala postel s nebesy.
"Líbí se ti lásko?" Řekl. Otočila jsem se na něj.
"Je nádherný. A dostala jsem nápad...." Řekla jsem a dala ruce na jeho ramena.
"Co kdybych tu postel otestovali?" Řekla jsem. Klaus se usmál. Zavřel dveře a zamkl je. Pak mě vášnivě políbil a začal ze mě strhávat oblečení. Pak mě hodil na postel a dál si myslím, že víme co se stalo.

Leželi jsme vedle sebe.
"Něco bych zakousla." Řekla jsem a zasmála se.
"Něco? Myslím že bych tu něco měl." Řekl Klaus se smíchem.
"Myslím že příště bychom měli být mírnější."
"Co tím naznacuješ lásko?"
"Neměli bychom toho tolik rozbíjet." Řekla jsem a oba jsme se zasmáli. Jedním mávnutím ruky se všechno opravilo. Klaus se na mě podíval. "Naučila jsem se něco nového." Řekla jsem a políbila ho.

"Dobré ráno hrdličky." Řekla Rebekha když jsme přišli do obýváku.
"Dobré."
"Tak co, užila jsi si to?"
"Cože?" Řekla jsem se smíchem. "Nedělej Naomi, byli jste slyšet po celém domě."
"Bylo to úžasné." Rebehka je moje kamarádka. Za ty dny, které jsem u nich strávila, jsem se s ní hodně sblížila. Nikdy jsem se takhle z žádnou mojí kamarádkou necítila. Také jsem jich moc neměla. Začal mi zvonět telefon. Byl to Stefan.
"Ano?"
"Jakto že mi nebereš telefon?"
"Co?" Podívala jsem se na dosplej. 20 zmeškaných hovorů?!
"Promiň. Neměla jsem u sebe mobil." "Zaměstnáváš školu. Mluvil jsem s ředitelem, chce tě vyhodit." "Opravdu? Já úplně školu zazdila.. bože, přísahám že to změním."
"A co takhle hned?"
"Jak to myslíš?"
"No, je pondělí půl osmé ráno." "Cože?! Jasně, stavím se doma pro věci. Je tam Damon ne?"
"Je."
"Fajn, tak jsem tam za čtvrt hodiny, možná za 20 minut. Ahh, prostě než začne hodina."
"Jasně, tak zatím." Mobil jsem hodila do kapsy a běžela pro všechny svoje věci. Už jsem stála u dveří.
"Kam ten spěch lásko?"
"Musím do školy, úplně jsem na ní zapomněla."
"Dobře, tak se uvidíme."
"Určitě." Řekla jsem, rychle ho políbila a běžela jsem domů.

Vtrhla jsem do domu a běžela rovnou do pokoje. Věci jsem hodila na postel. Ve dveřích stál Damon.
"Tak jaký byl týden u Klause?"
"Jestli mi chceš dávat přednášku, tak si to nech na jindy. Musím do školy." "Najednou tě zajímá škola?" "Nezačínej." Byla jsem v koupelně a převlékla jsem se. Rychle jsem se doupravila. Vzala jsem tašku a hodila si ji na záda.
"Musím běžet, popovídáme si odpoledne." Řekla jsem a upíři rychlostí jsem vyběhla z domu a běžela jsem do školy.

Zbývalo deset minut do začátku hodiny a já stála u skříněk.
"Tak jsi tady." Řekl Stefan.
"Věř mi, že takhle rychle jsem v životě neběžela." Stefan se zasmál.
"No, užij si to."
"A co?"
"Uvidíš ve třídě." Řekl Stefan s úsměvem a odešel. Nechápala jsem, ale i tak jsem šla do třídy. Sedla jsem si do lavice a během chvíle přišla učitelka.
"Ale Naomi, už jsi zpátky. To je skvělé, zrovna jsem chtěla dneska někoho vyzkoušet, tak pojď." Došlo mi co Stefan myslel.
"To si snad že mě.... já ho zabiju..." Řekla jsem potichu a šla k tabuli.

O přestávce jsem potkala Stefana, Elenu, Caroline a Bonnie u skříněk. Stefan se smál když mě viděl.
"Tak co?"
"To si mě nemohl varovat? Ta krá-... Dala mi 5...."
"To jsi jako vážně nic nevěděla." "Promiň ale nežiju stejně dlouho jako ty a na střední jsem poprvé... A matiku prostě nechápu..."
"Jo tak to ti rozumím. Matika je těžká." Řekla Bonnie.
"Jestli by jsi potřebovala s něčím pomoc, můžeš za mnou přijít." Řekla Caroline.
"Díky. Určitě za tebou někdy přijdu, protože toho je moc."

Po škole jsem šla za Klausem. Když jsem přišla ke dveřím něco jsem zaslechla. Jejich rozhovor.
"Chcete vážně odjet z města? Zase?" Řekla Rebekha.
"V tomhle městě jsme už dlouho." Řekl Elijah. Zaklepala jsem na dveře. Klaus mi otevřel.
"Ahoj lásko." Řekl.
"Ahoj." Řekla jsem a políbila ho. O tom co jsem slyšela jsem se nezmínila, taky se mi to mohlo jen zdát anebo jsem se přeslechla.

Měli jsme ve škole týden volna. Sice teď trochu ve škole zaostávám, ale nějak to zvládnu. Celý týden jsem strávila s Klausem a následovalo pondělí. Mě čekalo zkoušení, z matiky.
Tenhle předmět mi vůbec nejde. Za celý týden jsem se na to nepodívala. Přišla jsem do třídy a na poslední chvíli jsem se podívala do učebnice. Pak přišla učitelka.
"Naomi tak pojďte." Řekla. Šla jsem k tabuli a vzala do ruky křídu. Učitelka mi napsala zadání.
"Tak, můžete." Řekla a já jen koukala na tabuli. V ruce jsem drtila křídu a jen koukala na nevyplněný příklad. Pak jsem křídu položila a podívala se na učitelku.
"Já to nevypočítám."
"A to proč?"
"Nevím."
"Slečno, je to jednoduchá rovnice." Jen jsem na ni koukala.
"Bože, za 5, jděte si sednout. Naomi nevím jak chcete v tomto předmětu projít. Tímhle stylem propadnete." Celá třída se potichu zasmála. Neřešila jsem to. Ta učitelka mě prostě nechce nechat projít.

Odpoledne jsem opět šla za Klausem. Zaklepala jsem na dveře, ale nikdo neotevřel. Bylo zamčeno. Nikoho jsem neslyšela. Dveře jsem nakonec vyrazila. Dům byl prázdný.
"Haló? Klausi? Rebekho?" Nikdo de neozýval. Bylo mi jasné, že jsem se nepřeslechla. Vzala jsem telefon a snažila se jim dovolat, ani jeden mi to nezvedl. Byli pryč a nenechali tu nic. Žádný vzkaz ani nic jiného.