5. Kapitola

191 12 6
                                    

Ráno vtrhl do pokoje Stefan.
"Dobré ráno sestřičko." Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj vražedným pohledem.
"No nekoukej tak, jdeme na lov." Řekl Stefan. Strčila jsem hlavu pod polštář a hodila na sebe peřinu. Stefan mi ji, ale sebral. Jenže jakmile mi ji sebral už jsem neležela v posteli, ale stála ve dveřích.
"Na co tam čekáš?" Řekla jsem. Stefan se zasmál.
"Teď ven, chci se převlíknout." Řekla jsem a Stefan odešel. Ještě že má každý z našich osobních pokojů, vlastní koupelnu. Podívala jsem se do zrcadla. Opláchla jsem si obličej. "Bude to v pohodě Naomi, jen dělej to co Stefan řekne." Řekla jsem si. Pak jsem se prekvlekla, učesala a šla dolů za bratry.

"Dobré ráno Naomi."
"Dobré Damone."
"Stefan na tebe čeká venku." Řekl Damon. Rozešla jsem se ke dveřím, ale zaváhala jsem. Podívala jsem se na ruku na svůj denní prsten. Pak jsem se zhluboka nadechla a vyšla ven.

"Připravena?" Řekl Stefan. Stáli jsme uprostřed lesa.
"Asi jo. No, tak mě uč." Řekla jsem. Stefan si stoupl za mě.
"Zavři oči a poslouchej. Soustřeď se jen na zvuk." Řekl. Zavřela jsem oči a zaposlouchala se. Slyšela jsem tlukot vlastního srdce i Stefanova. Slyšela jsem ptáčky zpívat, zvěř pobíhat po lese. Dokonce i hlasy lidí. To mě rozrušilo, ale neřešila jsem to, byli jsme od nich dost daleko. Stefan uslyšel, jak se mi zrychlil tlukot srdce. "Klid. Hlavně klid. Zkus podle zvuku najít nějaké zvíře." Řekl. Pozorně jsem poslouchala každý zvuk, který v lese byl.
"Nalevo od nás, zajíc, myslím." Řekla jsem. Stefan se tam podíval a v dáli byl opravdu zajíc. Pomalu jsme se k němu připlížili.
"Je tvůj." Řekl Stefan. Ikdyž mi bylo toho ušáka líto, věděla jsem, že to udělat musím. Pokud chci přežít, musím se krmit krví a tohle je ta lepší varianta. Zakousla jsem se do zajíce a vysála z něj všechnu krev. Stefan ke mě přešel.
"Výborně." Řekl s úsměvem.
"Mám pořád hlad."
"Krev zvířat tě zasytí, ale ze začátku ne moc, časem si zvykneš." Řekl. Najednou jsem zaslechla zapraskání větve a ucítila lákavou vůni. Vůni krve. Lidské krve. Oči mi zčervenali. "Naomi, ne!" Jenže to Stefan řekl pozdě. Upíří rychlostí, jsem se rozeběhla za obětí. Než Stefan stihl zasáhnout, už jsem se do toho chudáka zakousla. Krev mě ovládla na tolik, že jsem ho zabila. Když jsem si uvědomila, co se stalo, bylo už příliš pozdě.
"Pane bože, já-" podívala jsem se na Stefana, oči jsem měla plné slz. "Stefane to jsem nechtěla, vážně. Tohle jsem nechtěla." Řekla jsem s brekem.
"Já vím." Řekl a chtěl mě obejmout, jenže se mi z ničeho nic, začali lámat kosti a já padla k zemi. Křičela jsem bolestí. Stefan si klekl vedle mě.
"Co se děje?!" Řekl.
"J-Já nevím!" Řekla jsem a když jsem otevřela oči a podívala se na Stefana, ustoupil o kousek dál. Mé oči měli zlatavě žlutou barvu. Byli to vlkodlačí oči. Slzy mi stékali po tváři. Bolest jsem musela přetrpět, trvalo to sice pár minut, ale bylo to ukrutné. Stefan mi nijak nemohl pomoc, mezitím se zbavil těla a důkazů, aby se neprokázalo, že za to může upír. Když bolest přestala, nebylo po všem. Stefan se vrátil na místo kde jsem před tím ležela, ale teď jsem tam nebyla. Jediné co tam bylo, tak moje oblečení. Stefan se otočil a spatřil černého vlka s modrýma očima, tedy mě. Vlkodlaci normálně útočí, ale já ovládla své vlčí geny a místo toho jsem utekla.
"Naomi!" Stefan, běžel za mnou, ale po nějaké době mě Stratil.
"Sakra!" Řekl a běžel za Damonem, aby mu řekl co se stalo.

Uběhl celý den. Ano, vlkodlaci se normálně mění za úplňku, ale já nejsem jen vlkodlak. Damon a Stefan, mě hledali po celém lese.
"Naomi!" Ale nic se neozývalo. Za nedlouho mě Damon našel ležet nahou spící na zemi.
"Sakra Naomi." Řekl hodil, sundal si bundu a hodil ji přeze mě. Pak mě vzal do náruče a odnesl domů.

Probudila jsem se v posteli. Měla na sobě Damonovu bundu a byla jsem přikrytá peřinou. Nic jiného jsem na sobě neměla. Chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněla co se stalo. Na židli leželo moje oblečení. Snažila jsem se vstřebat tu informaci, že očividně nejsem jen čarodějka ani jen upír, ale že jsem i vlkodlak. Tak mi prosím někdo řekněte, co teda jsem. Oblékla jsem se. Na ruce jsem měla stále denní prsten, ikdyž ten už teď asi nebudu potřebovat. Ale i tak, chtěla jsem si ho nechat, hodně pro mě znamená. Stefan s Damonem mi ho dali k narozeninám. Vybrala jsem si ho jako denní, protože pro mě něco znamenal a stále znamená. Vůbec si nedokážu představit, jak tyhle nadpřirozené problémy řeším někde v New Yorku bez Stefana s Damonem.

Před pěti letyNastal den mích dvanáctých narozenin

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Před pěti lety
Nastal den mích dvanáctých narozenin. To jsem ještě nevěděla, že mě den po té odvezou z města. Každopádně strýček Zack, Stefan a Damon se mnou slavili. Stefan s Damon mi dali malou krabičku. Když jsem ji otevřela byl v ní prsten.
"Je nádherný." Řekla jsem. S úsměvem na tváři jsem je oba objala.
"Děkuju!" Řekla jsem. Ten den jsem si to jako dítě užila, dokud jsem druhý den nebyla nucená odjet z města.

Přítomnost
"Ten prsten jsem nikdy nesundala." Řekla jsem a stála ve dveřích. Stefan s Damonem se na mě otočili.
"Mysleli jste si, že jste mě ovládli, abych na všechno tohle zapomněla, jenže jsem na ruce měla stále náramek s Železníkem. Skryla jsem ho pod rukáv mikiny, protože jsem věděla, že mi budete chtít vymazat vzpomínky, ald nechtěla jsem zapomenout." Řekla jsem.
"Jelikož jsem si nepamatovala cestu zpět, nemohla jsem hned nastoupit na autobus a vrátit se. Celých pět let, jsem se snažila najít cestu domů. Rodina u které jsem žila, mě nechtěla pustit domů. Tvrdili mi že Mistic falls neexistuje. Došlo mi, že jsou ovládnutí. Před dvěma týdny, jsem se ale rozhodla uskutečnit to co jsem chtěla udělat už dávno, nechala jsem jim vzkaz a ze školy jsem se rovnou vydala sem. A to, že jsem zjistila, že jsem nějak výjimečná, že jsem čarodějka, to bylo něco co jsem považovala za kouzlo, jenže pak upírství a teď vlk. Co vlastně jsem?" Řekla jsem.
"Naomi, my ti slibujeme, že tě už nikdy v životě neopustíme a pomůžeme ti to překonat." Řekl Stefan.
"Já vím co jsi lásko." Řekl někdo ve dveřích. Otočila jsem se a ba tváři se mi vykouzlil úsměv.
"Klausi." Řekla jsem.
"Jsi skoro jako já, jenže já jsem Hybrid, ty jsi Tribrid." Řekl.

Tribrid z rodiny Salvatore [The Vampire Diaries, The Originals]Kde žijí příběhy. Začni objevovat