Osamocený

#1

"Ráno." To byla má první slova po té co mě vzbudil pronikavě nepříjemný zvuk budíku. Podíval jsem se na mobil bylo šest hodin ráno. Otráveně jsem vstal z postele. Oblékl jsem si černé triko s krátkým rukávem, černé rifle, ponožky a kožené boty. Trenky jsem měl už na sobě. Odemkl jsem dveře od mého pokoje a jakmile jsem vyšel okamžitě jsem za sebou zamkl.
"Nestojím o žádné nezvané hosty."
Řekl jsem potichu pro sebe a šel po chodbě ke schodům, které jsem pak sešel. Šel jsem asi tak dvě minuty po chodbě než jsem došel k jídelně.
V jídelně nikdo nebyl za což jsem byl rád. U pultu bylo jídlo tak jsem si vzal chleba s máslem a se solí a k tomu mléko. Sedl jsem si se svou snídani k poslednímu stolu a pustil se do jídla.
Najednou jsem uslyšel ohlušující ženský výkřik. Poté následovaly slova. "Proboha, proč tu sedíš potmě!" Nijak jsem neodpověděl a dál si znuděně jedl snídani. Ta žena nejdřív rozsvítila což mě trochu oslnilo pak si vzala něco k snídani a šla k mému stolu bylo vidět že se ještě vzpamatovává.
Ale měla pravdu venku ještě nevyšlo slunce a já si nerosvítil světla, jelikož mám radši tmu. Došla k mému stolu a přisedla si. Mohla si sednou k jakémukoliv jinému stolu, ale ona si sedne ke mě. To mám ale štěstí.
"Trošku si mě vylekal." Řekla a za kousla se do chleba s marmeládou. Nechtěl jsem jí odpovídat. "Nic mi na to neřekneš?" Dál jsem mlčel a napil se s chladným výrazem svého mléka. Divně se na mě podívala a už se chystala na další slova. Výborně mám fakt náladu si povídat. ,,Ty chodíš sám do školy že?" Její otázka mě lehce znepokojila. Ale nic jsem jí na to neřekl. ,,Mohl bys mi aspoň odpovědět?" Její hlas byl naléhavý ale já jsem neskutečnej samotář. ,,Ne." Poté co jsem suše odpověděl tak jsem vstal od stolu vzal jsem prázdnou sklenici a odešel jsem.
Šel jsem ke svému pokoji a chtěl jsem klíče vyndat ze své kapsy ale nebyli tam. Povzdechl jsem si. "Hledáš tohle?" Otočil jsem se směrem odkud vycházel známý zvuk. Byla tam ta holka ze snídaně a v ruce měla moje klíče. Natáhl jsem k ní ruku ať mi je dá ale ona ucukla rukou k sobě. Lehce podrážděný tím dětinským chováním jsem na ní promluvil.
"Co za ně chceš?" Odpověděl jsem ji. Překvapivě se na mě podívala zvedla obočí a pak řekla. "Copak já něco chci." "Každý něco chce, tak co chceš ty?" Chvilku bylo to trapné ticho ale pak promluvila. "Chtěla jsem ti je jen vrátit, protože si je zapomněl v jídelně ale, když teda nedáš tak bych chtěla..."
Odmlčela se zřejmě zvažovala jestli to má říct ale nakonec se odvážila. "Abys dnes večer šel se mnou ven?"
Že já vůl nebyl radši sticha, jo většina pubertálních hovad by byla štěstím bez sebe, že můžou jít s tak pěknou holkou ven, ale já ne mě bylo nejlépe samotnému.
"Dobře. V kolik?" Musel jsem souhlasit do tohohle průseru jsem se dostal sám a tak se z něj musím i dostat.
"JUPÍÍÍÍÍ!" Vykřikla štěstím bez sebe a začala skákat jak malý děcko, už teď toho lituju že sní půjdu ven. Naznačil jsem jí prstem a s přísným pohledem aby se uklidnila a hlavně byla sticha, ještě všechny probudí. "Promiň. Tak v 18:00 před intrem." Hodila mi klíče a odešla.
Chvilku jsem tam stál a přemíšlel jakou blbost jsem to udělal. Odemkl jsem dveře vzal jsem si ze stolu peněženku, mobil se sluchátky a tašku.
Vyšel jsem před internát a šel do školy. Šel jsem asi už pět minut a proti mě šla partička kluků. Jeden do mě vrazil a hned na to zařval. "Hej dávej bacha vole!" Normálně bych na to nic neřekl a šel dál ale. "To ty by sis mě dávat pozor kam šlapeš."
Řekl jsme pohrdavým hlasem. Otočil jsem se a šel dál ke škole. " Hale kámo měl by ses tady Jackovi omluvit." Řekl jeden z těch kluků. Znuděně jsem se otočil na něj byl vysoký tak 170 cm černé nakrátko ostříhané vlasy a byl tlustý.
Tak tady zřejmě bude problém, řekl jsem si v duchu. "To on vrazil domě, tak by se měl omluvit on."
Otočil jsem se odcházel jsem od nich, ale najednou se jeden za mnou rozběhl. Uslyšel jsem jak mu šustí bunda a tak jsem si odhadl, že na mě chce zaútočit. Uhl jsem jeho ráně a rychle jsem se otočil, viděl jsem, že ztratil rovnováhu a tak jsem ho chytil za bundu a hodil ho na zeď, která byla hned vedle, přišpendlil jsem ho jednou rukou ke zdi a pak se pomalu podíval na ostatní.
Ty se na to dívali s otevřenou pusou. Ten nejvyšší mohl mít tak 175 cm se vzpamatoval nejdřív a vyrazil proti mě, a za chvíli ho následovali další, ale ten Jack a ten tlusťoch čekali.
Toho kluka, kterého jsem držel u zdi jsem vzal za hlavu a prášil jsem sním o tu zeď hned se skácel na zem a chytl se za ní. Ten nejrychlejší z nich byl zároveň nejmenší měl tak 160 cm a už byl skoro u mě.
Připravil jsme se na naráz a když se naše těla střetla tak najednou ležel na zemi. Se mnou to ani nehlo a tak jsem na něj rychle a trochu silně šlápl nohu.
Trochu za skučel a snažil se dostat z pod mojí nohy, to se mu nedařilo.
Nedával jsem pozor a schytal jsem pěstí přímo do tváře. Trochu jsem couvl ale hned jsem se vzpamatoval. Trochu mě to pobavilo a tak jsem se ďábelsky zašklebil.
Ne nejsem psychopat, ale rád druhé děsím a navíc jsme se nepopral, už od sedmé třídy kdy jsem zbil partu deváťáků když šikanovaly mého kamaráda od té doby ze mě měli všichni spíš strach než respekt.
Velkou rychlostí jsem se vyřítil na toho kluka ten to nečekal a byl ještě víc překvapenější, když ode mě schytal pravý hák a následně jsem mu dal loktem do zátylku. To ho vyplo a spadl na toho na kterým jsem před chvílí stál. Ten jen vykřikl bolestí a snažil se zvednout svého kamaráda.
Střetl jsem se stím nejvyšším v běhu mě chtěl dát pěstí ale já jsem se včas zaklonil a sklouzl se po kolenech hned jsem se postavil a on se stihl otočit.
Nanic jsem nečekal a dal jsem mu ránu do břicha. Nehodlal jsem čekat až se z té rány vzpamatuje a vyhodil jsme ho do vzduchu a on dopadl na své kamarády při tom pádu se praštil do hlavy. "Čtyři jsou dole, dva zbývají." Řekl jsem to jen tak ze srandy a šel pomalým krokem k těm dvoum.
Byl jsem od nich 5 metrů ale bylo vidět že ten tlusťoch má nahnáno. Když jsem se přibližoval tak toho tlusťocha dohnal strach otočil se a utíkal co mu nohy stačily. Musel jsme se trochu pousmát kdyby bojoval možná by byla větší sranda. Ten Jack se za ním otočil se strachem a zařval na něj kam běží.
Toho jsem využil a rychle jsem se k němu přiblížil. Musel je se ohnout abych se mu mohl dívat do očí, jelikož byl menší než já vlastně všichni byly menší než já.
Když se otočil splátky na mě tak zkameněl. Taky aby ne, když se na vás dívá týpek vysoký 185 cm v černém oblečení přímo do očí, který dokázal složit čtyři vaše kamarády a jednoho vyděsit tak moc že vás nechá na holičkách.
Ďábelsky jsme se na něj usmál, což ho vyděsilo ještě víc. Vyděl jsem mu v očích děs, zoufalost, bezmoc a osamělost.
Dal jsem mu v celku malou ránu do hlavy. Jack to nečekal a málem se neudržel na nohou. Kopl jsem ho do břicha a on spadl pak jsem mu šlápl na hruď a on vydechl téměř všechen kyslík.
"Dávej si bacha na to koho příště nazveš volem, když do něj omylem vrazíš." Po chvíli začal rudnout jak rajče až se mu na čele udělala žilka. Sklonil jsem se k němu nahnul jsem hlavu na stranu jako bych si ho prohlížel.
Sundal jsem z něj nohu a on se zhluboka nadechl hned potom se převalil na bok a začal kašlat.
"Příště až se naše cesty znovu střetnou... tak z toho nevyjdeš jen s pár modřinama." Řekl jsem s naprostou vážnosti a trochu škodolibosti.
Otočil jsem se a šel ke škole.
Stál jsem před školou povzdechl jsem si a šel dovnitř.

-------------------

Tak tohle je první kapitola z mojí první knížky (a taky doufám že né poslední 😉). Doufám že se líbila pokud ne... no tak stím nic neudělám. Jinak budu rád za, každý koment ať, už negativní či pozitivní.

Omlouvám se za chyby a za nějakou nesrozumitelnost ( bůh ví kolik tam toho je). Jo mimochodem chyby budou u každé další kapitoly😁.
Jinak kapitoly budou vycházet nepravidelně.

Andas