TA OSMÁ ( Umbrella Academy )

Začátek

„ Crrrrr " ozval se budík. Byl první den školy a já šla do prváku na střední. Vstala jsem a trošku se probrala. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a podívala jsem se do zrcadla. „ Bože. Vypadám jako debil..." povzdechla jsem si a znechuceně jsem se dívala na svůj odraz v zrcadle. Vzala jsem si hřeben a snažila se rozčesat zacuchané vlasy. Když se mi to tak nějak povedlo, zkusila jsem se lehce nalíčit. Vlasy jsem ovšem nechtěla mít znova slepené a tak pomohlo kamarádka gumička, do které jsem vlasy spletla. Vytvořila jsem tak krásný drdol. Šla jsem ke skříni a dívala se do ní. Nemohla jsem tam vyhrabat nějaké slušné oblečení. Když už na mně konečně vyskočila modrá kratší sukně a bílý crop top, oblékla jsem se. Svačinu jsem neřešila, mužů si snad koupit něco po cestě, nebo ve škole v automatech, no ne? Vzala jsem tašku a vyšla jsem z domu, který byl následně zamknut. Rodiče nemám... Ztratili se mi, když jsem byla malé dítě. Teta se mně ujala, ale když určila, že jsem už dost schopná žít sama, dala mi několik babek a nechala mně žít samotnou. Každý měsíc mi posílá na účet 10 000, abych měla z čeho vyžít, plus školné, abych mohla mít vzdělání. Do 18 let mi bude posílat peníze, pak budu moct pracovat sama a ona mi nepošle nic. Tak zněla naše dohoda. Teta neměla v oblibě děti, proto ani sama žádné nemá. Ani jsem u ní neměla žádný pokoj a celé 4 roky jsem spala v podkroví na staré, roztrhané matraci s polštářkem a tenkou dekou. Pyžamo jsem měla po ní, větší růžovou košili. V zimě mi ale udělila milost a nechala mně koupit si například silnější deku, župan a dokonce i papuče. Jinak jsem měla svoje, co mi vzala z domu. Teď jsem tady. 16ti letá Candy která nastupuje do prváku zcela osamocená a docela nervní na autobusové zastávce. Škola je asi 15 minut jízdy odtud. Když přijede autobus, vidím přibližně polovinu lidí, co můžou vypadat že jdou taky do prváku. Jedna dívka, brunetka s modrýma očima a brýlema sedí u okna s pozoruje projíždějící auta, nikdo u ní nesedí. Zaplatím si jízdenku a procházím uličkou mezi sedačkami. Všude je plno a na mně každej kouká. „ Promiň, je tu volno?" zeptám se brunetky a ta přikývne a s úsměvem se posune. „ Díky." poděkuju a přisednu si. „ Jsem Molly." řekla dívka a nabídla mi ruku. „ Ou, těší mně Moly, jsem Candy." usmála jsem se a ruku jsem přijala. „ Taky do prváku?" zeptala jsem se pro jistotu já. „ No... Jo! Ale nikoho neznám, takže nevím jak budu vycházet. " křivě se usměje. „ Teď už znáš! Mně. Možná spolu budeme mít pokoj!" řeknu nadšeně. „ Joo to by bylo bezva!" přidá se Molly. A takhle pokračujeme až ke škole. Když vystoupíme, obrovská budova ze které odcházejí a nebo do ní přicházejí noví studenti nás překvapí. „ Čekala jsem to menší..." zesmutní Molly. „ Alespoň mám kde hledat kluky!" zasmála jsem se vyšla jsem kupředu. Uvnitř to bylo obrovské, něco jako akademie. „ Molly, jdeš?" zahulákala jsem. Molly přišla ke mně a přitiskla si batoh víc k hrudníku. Uprostřed davu jsme potkaly holku, asi nějakou blondýnu která byla středem pozornosti, hlavně kluků. Měla příliš krátkou sukni a spadly jí učebnice. Všichni kluci chtěli, aby se pro knihy sehnula, ale kdykoliv se chtěla trošku pohnout dolů, sukně vyjela o kousek nahoru. Nakonec se tam rozbrečela. Holky se jí smály a kluci řvali, aby se pro tx učebnice ohla a že má zarezervovaný místo u něj v posteli. Vešla jsem do davu k té blond. Odvazovala jsem si mikinu a kluci začali hučet: „ Uuu, druhá kočka se taky přidala?" Ale já jsem mikinu půjčila jí, aby si ji uvázala kolem pasu a učebnice jsem jí podala. Dav se s hučením rozešel. „ Mnohokrát ti děkuju!" řekla a strčila si pramínek vlasů za ucho. „ Není zač! Mikinu si nech, stejně jich mám dost. A nenos příště takové sukně." mrknu na ni. „ Tak to já jiné sukně nemám." zasmála se. „ Tak můžeme jít koupit spolu ve volných dnech. Jsem Candy a tohle je Molly, moje kamarádka." řekla jsem a přitáhla k sobě Molly. Ta jí nervózně zamávala. „ Aha, těší mně holky, jsem Rosalie. Nechcete se mnou na pokoj? Jsem sama a od profesorů jsem slyšela, že už jsou pokoje po jednom. Mám jediný volný pokoj pro tři a nerada bych ho pronajala nějakým krávám!" zasmála se. „ Já v tom problém nevidím." usmála jsem se a podívali jsme se na Molly. „ Ehh, tak proč ne. Ale kluky tady s váma balit nehodlám!" řekla se vztyčeným prstem a neudržela svůj smích. „ Dobře dobře!" zasmály jsme se spolu všechny a odešly jsme na pokoj...

Ahoj! Snad se líbí první kapitola z Umbrella academy. Není tady sice nikdo ze 7 členů, ale postupně je tam přidám 😂❤️ uvidíme se příště, papá!