Část 1 bez názvu

67 2 0
                                    

 „Mistře Jiraiyo, pověste nám ten příběh ještě jednou.“ „Tak jo, ale už naposledy.“

„Tento příběh je známý, ale já vám ho povím trošku jinak, tak jak to bylo doopravdy. Na jedné malé planetce žil sám malý princ, který se jmenoval Naruto. Ta planetky byla opravdu malinká a jediné, co na ní bylo, boly rámen. Není potom divu, že ho Naruto miloval do morku kostí. Ale i tak se cítil opuštěný a jednoho dne se rozhodl, že si musí najít jinou zábavu, než jenom jídlo. Hned po tom co si to vysnil, objevilo se na jeho planetce semínko. Z něj vyrostla nádherná rostlina, kterou pojmenoval Sakura. Ne jen, že byla pěkná ale taky velice náročná. Naruto se do ní zamiloval, ale ona nebyla schopná jeho city opětovat. A tak se jednoho dne rozhodl, opustit svoji planetku, aby našel pravou lásku a taky proto, aby si Sakura uvědomila, že bez něj není schopná přežít. Sbalil si do baťůžku rámen, nasedl na své provizorně vyrobené vesmírné kolo a vyrazil na cestu.

První planetka, na kterou narazil, nebila o moc větší než jeho. Akorát, že na ní bylo pusto, až na veliký trůn kde seděl král. „Vítej, cizinče. Jsem Dansou, král celého vesmíru a bytí.“ Naruto chvilku váhal, ale nakonec se ho odvážil zeptat. „A kdo Vás jím zvolil?“ „No přece já sám.“ Naruto přikývl. „Když jste tak mocný, mohl byste mi poradit?“ „Jen se ptej, chlapče.“ Pobídl ho král. „Co je pravá láska?“ Král se začal smát a Naruto na něj jenom nechápavě koukal. „K čemu ti je láska, když máš moc.“ Vysvětlil mu Dansou. „Já nechci moc, ale pravou lásku.“ „Ale chlapče, nebuď naivní, pravá láska neexistuje.“ To už Nauta nenechalo chladným. „Pravá láska existuje, dokážu vám to.“ S těmito slovy nasedl na své kolo a opustil planetku krále Dansoua.

Jeho cesta netrvala dlouho a narazil na další planetku. Po přistání ho přivítal hrubý mužský hlas. „Buď zdráv.“ Naruto se otočil za hlasem. „Vy taky pane. Mohu se zeptat, kdo jste?“ Muž vypadal jako by se ho ta otázka dotkla, ale stejně odpověděl. „Jmenuji se Madara. Co tě přivádí na moji planetu?“ Naruto na chvilku zaváhal. „Hledám pravou lásku.“ Madara se zamyslel. „pravá láska … moje pravá láska je Madara.“ „On s vámi na planetce žije někdo, kdo se jmenuje stejně jako vy?“  Madara se začal smát. „Ale ne hlupáčku, já sám jsem svoje pravá láska.“ Naruto se zarazil. „Tomu moc nerozumím, ale děkuji. A omluvte mě, musím jít hledat svoji pravou lásku.“

Další planetka, na které se Naruto zastavil, byla celá pokrytá mincemi a bankovkami. V nich se válel, muž. „Dobrý den. Nerad ruším, jsem Naruto z nedaleké planetky a hledám pravou pásku.“ Muž se na něj podíval. „Těší mě, já jsem Kakaschi. A podle mě je pravá láska toto.“ Vyhodil do vzduchu hrst peněz. Narutovi spadnul úsměv. „Tak to jste mi moc nepomohl.“ Nasedl na své kolo a pokračoval dál.

Čtvrtá planetka, na kterou se dostal, páchla. Naruto tento pach neznal. Pak spatřil tmavolvláska, jak sedí u stolu a něco popíjí. „Nerad ruším, ale mohl bych se zeptat, co to tu páchne?“ Tmavovlasý mladík se na něj podíval nepřítomným pohledem. „Ta vůně pochází z mého saké. - Jsem Sasuke, posaď se ke mně a dej si taky.“ Naruto ho poslechl a ochutnal malým douškem, ale hned ho zase vyplivl. „Fuj to je hnusný.“ Sasuke se na něj ušklíbl. „Jak myslíš, aspoň toho zbyde víc pro mě.“ Hned jak to dořekl, zaklonil hlavu a pořádně se napil. Naruto ho jenom zmateně pozoroval. „Co tě vlastně přivedlo na moji planetu, když ne žízeň?“ „Hledám svoji pravou lásku. Ale ty to určitě nejseš a vidím, že tvoje pravá láska je ta nechutná tekutina, co popíjíš.“ „To si piš, že je.“ Vydal ze sebe vesele Sasuke. Naruto se zvedl. „Tak to můžu pokračovat v cestě, jelikož tady jsem odpověď zase nenašel.“ Řekl smutně a otočil se k odchodu. „Počkej, vážně tady se mnou nechceš posedět? Moc návštěv tady nemívám.“ „Ne děkuji.“

Po několika hodinové cestě Naruto zastavil na opravdu malinkaté planetce, kterou obýval podivně hyperaktivní mladík s opravdu velkým obočím. Dělal něco, co Naruto dosud neviděl. „Co to děláte?“ Zeptal se mladíka bez váhání. „Rozsvěcím a zhasínám. Nevidíš?“ „A to vás jako baví?“ „Baví? Miluju tuto činnost, pořád se totiž překonávám.“ Usmál se lampář a stále pokrčoval ve své činnosti. To Narutovi stačilo, nasedl na své kolo a pokračoval v cestě.

Šestou planetku obýval zeměpisec. Nebyl o moc starší než sám Naruto. Seděl za obrovským stolem a něco zapisoval. Naruto přišel blíže ke stolu. „Nerad ruším. Jsem Naruto a hledám pravou lásku.“ Zeměpisec k němu vzhlídl jenom na okamžik. „Jsem Neji. S pravou láskou ti ale neporadím. Mohu ti však poradit kde ji hledat.“ Narutovi se zablýskli oči radostí. „Na, vem si tudle mapu, zavede tě na planetu Zemi, tam určitě svoji pravou lásku najdeš.“ Naruto si od něj mapu vzal. „Děkuji.“ A bez váhání si to namířil na Zemi.

Přistál na rozlehlé planině, kde nebyl ani živáček. Rozhlížel se kolem sebe a přemýšlel, jakým směrem se vydá. Pak ho v dálce zaujala jaká si silueta a vydal se k ní. Když se přiblížil, poznal, že to je velká zeď, která je postavená dokola a v ní je zabudovaný vchod. Jelikož byl Naruto zvědavý vydal se ještě blíž, až došel ke kovové brance a otvory nahlížel dovnitř. Byla to zahrada a v ní rostli stejné květiny jako Sakura. Jakmile si to uvědomil, otočil se k zahradě zády a vyrazil opačným směrem. Jelikož věděl, že tady svoji lásku nenajde.

Plahočil se dlouho, nevěděl, kam jde, prostě šel se sklopenou hlavou. Najednou do něčeho narazil, vzhlédl a spatřil muže v kápi. „Promiňte, nechtěl jsem do vás narazit, jenom jsem …“ Muž mu položil prst na ústa a tím ho umlčel. „Nemusíš se omlouvat, chlapče. Už dlouho putuji sám a jsem rád, že jsem na tebe narazil.“ Usmál se na něj s pod kápy. Naruto se na něj také usmál. „To jsem rád, že nejsem sám. Taky bloudím. Už ani nevím, jak dlouho tady jsem, tato planeta je vetší než ty co jsem navštívil. – Hledám totiž pravou lásku. – Jo a mimochodem jsem Naruto.“ Muž se na něj stále usmíval. „Těší mě Naruto já jsem Kabuto a s tou tvojí láskou ti můžu pomoci.“ Hned jak to dořekl, povalil Naruta na zem, a spod jeho pláště vylezl had. „Neboj se.“ Uklidňoval Kabuto Naruta. „Není se čeho bát, jenom ti ukážu co je pravá láska.“ Bez dalších slov se na Naruta vrhnul a znásilnil ho. Ale jelikož Naruto nevěděl nic o znásilnění ani sexu, poddal se mu.

Když se Kabuto na Narutovi dost vydováděl, oblékl se a dal se na odchod. „Nebyl jsi špatný, a když budeš chtít zase někdy se za mnou stav.“ Řekl mu na rozloučenou a odešel. Naruto zůstal ležet na zemi, jelikož jo boleli určité partie. Ležel tam dlouho. Náhle kolem něj procházel dlouhovlasý zrzavý klučina, naklonil se nad Naruta a mlčky se na něj díval. Naruto se zase díval na něj. Narutovi se rozbušilo srdíčko. Nevěděl, jestli je to z toho co se mu stalo nebo z toho roztomilého klučiny co nad ním stál. Mladík mu podal ruku. „Vstaň a neválej se tady takhle. Můžeš nastydnout.“ Pronesl tichým a starostlivým hlasem. Naruto ruku přijal a mladík mu pomohl na nohy. Hned jak se postavil, začal se upravovat, jelikož měl rozepnuté kalhoty a stažené ke kolenům. Naruto se začervenal, bylo mu trapné, že ho vidí takhle. „Děkuji.“ Mladík se usmál. „Mimochodem já jsem Kurama.“ Naruto mu úsměv oplatil. „Těší mě, já jsem Naruto.“ Tím se prolomili ledy a začali si spolu povídat. Naruto vyprávěl o jeho cestách a Kyubi ho poslouchal. Dlouho si povídaly, bylo jom dobře, ale jejich cesty se musely rozdělit.

Naruto se potom potuloval po planině tam, kam ho zrovna nohy nesly a naštěstí ho zanesly ke mně. Byla to úplná náhoda, zrovna jsem si chystal večeři, když tu se ke mně přiblížil. „Dobrý večer mohu si k vám přisednout?“ Požádal mě. Jelikož vypadal unaveně a smutně přizval jsem ho. „Copak tě trápí, chlapče?“ Podal jsem mu misku jídla a on mi začal vyprávět, co se všechno stalo, než mě potkal. „A do teď nevím, co ta pravá láska vlastně je.“ Zakončil svůj dlouhý proslov. Usmál jsem se na něj. „Ale to je jednoduché. Co říká tvé srdce?“ „Srdce?“ Tvářil se překvapeně. „Ano, říkal jsi mi, že si potkal Kabutu a Kuramu. Co ke každému z nich cítíš, musí být od srdce.“ „No s Kuramou mi bylo dobře, ale Kabuto mi … mě …“ Dojedli jsme. „Tak si odpočiň, třeba se ti to vyjasní a ráno budeš vědět.“ Poslechl a uvelebil se na zemi.

Jiraiyovo VyprávěníKde žijí příběhy. Začni objevovat