Bulletproof (Králokat)

1.Domovina

"Bullet?" zeptala se ustaraně Kelly.

Odtrhla jsem se od svých studijních materiálů a upřela jsem na ní svůj pohled.

"Copak?" tázala jsem se jí nesměle.

"No, je už celkem pozdě večer a navíc... zítra je taky den. A k tomu všemu mě to tvé neustálé šeptání ruší. Vím, že ty zkoušky chceš zvládnout, ale víš jak... fakt se nic nemá přehánět." vysvětlila mi rozumně.

Zavřela jsem mohutnou knihu, kterou jsem svírala v dlaních a s jemným bouchnutím jsem jí položila na stůl.

"Jasně, promiň...tak ahoj zítra." odpověděla jsem a s přicházející únavou jsem si mohutně zívla.

"Dobrooou." zvolala Kelly, zamávala na mě a odešla z mého pokoje.

Zvedla jsem se ze své židle a naposled jsem si potáhla z dýmky, která stála na mém stole. Dým, který měl předtím nasládlou chuť s příchutí červených plodů, teď svou chutí připomínal jen stěží svou původní plnou chuť.

Plápolající svíčky jsou pro mě ve večerních hodinách jediným zdrojem světla. Normálně bych je ještě před spaním uhasila, ale jelikož dnes hoří celkem dlouho, tak stejně maximálně do hodiny vyhasnou.

***

Já a Kelly jsme dlouholeté přítelkyně. Už od dětství jsme spolu prozkoumávaly všechny kouty magického království Quel'thalasu. Co se týče učení, každá z nás se vydala jiným směrem. Já se nadchla pro hraničáře a jejich způsob lovu a ona zas pro temné praktiky černokněžníků. Do teď nechápu, co jí tak strašně moc bere na těch všech různých obludách, které dovede svou mocí přivolat na půdu našeho království. Zatím v tom však není tolik zaběhlá, jako jiní, výše postavení černokněžníci.

Za pár dní skládám zkoušky do elitní gardy hraničářů, kterou má pod palcem generálka Sylvanas Windrunner. Opravdu mi na tom záleží, jelikož jsem pro to obětovala většinou svého dosavadního života. Bohužel, jen opravdu málo lidí má dostatečné štěstí na to, aby se ke zkouškám vůbec dostala. V prvním výběrovém kole jsem do toho dala maximum. Další kolo, které mě čeká, nechci nijak zásadně podcenit. Nejprve se bude konat část písemná a poté praktická. Všechny potřebné materiály k písemné části jsem si vypůjčila ze soukromé sbírky mé patronky Olgy, která mě mým učením věrně provází již od mých deseti let.

***

Ráno mě vzbudila Kelly. Vždy, když zaspím mě chytne za ramena a třese se mnou do té doby, dokud se nevzbudím. Mám tendenci pak ještě několik minut ležet v posteli což se mi občas i nepěkně vymstilo. Ještě, že se Kelly vždy před odchodem ujistí, že už se neválím v posteli. Jelikož je však dnes můj důležitý den, tak zapudím myšlenku na spánek a nemotorně vylézám z postele. Na židli u stolu mám položený tenký župan, který si oblékám pro jistotu, že by dole v jídelně byla zima. Se zaskřípáním otevřu dřevěné dveře od pokoje a vykouknu na chodbu. Zvláštní, dnes je tu až moc velký klid. Můj pokoj je až na samém konci chodby, proto mám rozhled po celé chodbě. Sebevědomě vykročím ze dveří a nešikovně s nimi prásknu. Na vteřinku se zarazím v domění, že hlasité prásknutí snad nikoho nevzbudilo. Projdu chodbou až na konec  a seběhnu po kamenných točitých schodech až dolů do haly. Průchod do jídelny je pak hned po levé straně. Jídelna není moc velká, ale za to je velmi útulná. Je tu pár kulatých stolečků spolu s pohodlnými židlemi. Uprostřed každého stolu je už nachystané jídlo na keramických talířích. Dnes máme na výběr s čerstvého pečiva, ovoce, zeleniny a různých pomazánek. Jedna věc mě však přeci jen zarazila. Nejen, že je všude až moc podezřelé ticho, ale po každé je se mnou v jídelně buď někdo jiný a nebo je alespoň část jídla snězená. Snažila jsem se si to v hlavě nějak odůvodnit, ale i tak mi na tom něco prostě nesedí. I přes to vše jsem si sedla k jednomu ze stolů - posadila jsem se na židli s modrým plyšovým polštářkem. Z většího talíře uprostřed jsem si odebrala trs hroznového vína spolu s dvěma krajíci elfského chleba. Kyselost vína spolu se sladkostí elfského chleba vytvořili v mých ústech téměř dokonalou kombinaci. Jsem docela rychlý jedlík, i když na to nevypadám, tak ve mě všechno to jídlo po pár chvílích zmizelo.