KAPITOLA PRVNÍ 🦋

324 5 4
                                    

Ahoj jsem Nella, je mi 18 let.

____

Byl sobotní večer a já poslouchala songy. V očích jsem měla slzy a psala jsem si s mou ibff.

Já: zase brečím. A je mi úplně na nic. Mám chuť... Se zase pořezat...

T: co se děje? Proč?

Já; Kvůli němu. Cítím se.. já ani nevím jak. Cítím se příšerně. Prostě bez něj se cítím tak že můj život nemá smysl. Chci to udělat hrozně moc. Budu se cítit lépe. Vždyť to víš....

T: Hele já vím že si myslíš že ti to pomůže, ale věř že ne... Chápu jak se cítíš... Prostě ho potřebuješ... nemám přijet? Nepomůže ti to?

Já: Ne.. dobrý nemusíš jezdit... Jsem v pohodě... Stačí když se vyspím a budu v pořádku. Vezmu si nějaký prášky...

T; hlavně si jich neber moc... Víš jak to dopadlo minule... A víš co stejně dojedu... Projistotu...

Já: dobře.. a neboj... Zatím čau...

T; čau...

Přemýšlela jsem nad ním a vzala jsem si nějaký prášky. Asi 4 věděla jsem že to je dost. Ale věděla jsem že mi pomůžou usnout. A taky že jsem usnula. Asi okolo 4 ráno. V tu dobu dojela i moje kámoška. Ale já byla už mimo na to abych jí pozdravila. Věděla jsem že mě sleduje a přemýšlí kolik jsem si jich vzala.

Čtyři *šeptla jsem*

T: To je trochu hodně..

Já vím.... Ale pomohlo mi to... Podívej.. jen pár ran. Ne jako vždy.

T; Slíbila jsi mi že to neuděláš...

Promiň.. chci spát..

T; dobře, ale zítra si o tom promluvíme dobře?

Mhm.. už jsem skoro spala takže jsem se na lepší odpověď nezhmohla. A usnula jsem.

PROČ ZROVNA TY? [ VITAA FF]Where stories live. Discover now