Hunger games: Run or die

8. E

Budím se a vzpomenu si, že mi předtím zbývalo jen sedm hodin do dalšího (a posledního) mučení. Musím odsud utéct. Dělá se mi nevolno a hned nato zvracím.

Utřu si pusu od zvratků a nakouknu ven. Všude je prázdno. Hodím si batoh přes rameno a nejistě kráčím chodbou. Docházím až k hodinám. A sakra.

00:00:06:52

00:00:06:51

00:00:06:50

Utíkám jako šílená první chodbou, která mě napadne. Okolo jsou další krabice, ale nevšímám si jich. Mám sedm minut na to, abych se dostala z arény. Dobíhám na další rozcestí. Mám jít doprava nebo doleva? Nejdřív se rozmyslím.

V zatáčce doprava je jen pustá chodba. Přecházím na druhou stranu. V levé zatáčce je kupodivu taky pusto, ale přesto je chodba jiná. Narozdíl od zbytku tohoto podzemního bludiště, které je celé z kamene, jsou stěny a podlaha z pískovce. Tak tam nejdu. Už už se chci vrátit, když si všimnu krvavého nápisu na stěně.

Run or die

Jdu tam. Asi po třech minutách běhu narážím na konec. Jsou tam další hodiny.

00:00:02:12

00:00:02:11

00:00:02:10

Vedle nich svítí nápis KONEC. A pod nimi stojí ten mut. Vydá zvuk, jakoby se olízl. Dvě mimuty. Musím se přes něj dostat. Nemám na vybranou. Když mě poprvé postříkal tím slizem, trvalo dlouho, než začal působit. Když se dostanu ven, v Kapitolu už se o to postarají.

Rozbíhám se proti němu. Dnes zemře!!! Běžím a v poslední chvíli uskočím stranou. Jsem za ním a hledám nějaké dveře. Ty vole, tady žádné nejsou!! To mám tu bestii porazit???

Za svůj pokus si vysloužím pořádnou slizskou sprchu. Mut jde ke mně. Nemůžu utéct. Něco musím udělat. Rozběhnu se znovu proti stěně a vší silou do ní vrazím. Jen bolest a další sliz. Fuj!

Zoufale pohlédnu na hodiny.

00:00:01:13

Sakra!!! Vytáhnu nože a hážu jako zběsilá. Nic. Tak jak ho mám, u všech prohnaných Lyb, zabít, když je nezranitelný?! Sednu si a přemýšlím, zatímco na mě tečou litry dalšího slizu. Teď už je to jedno, buď umřu,  nebo mě vyléčí.

Hodiny ukazují přesně padesát sekund do konce, když se ke mně snese padáček. Nápověda. Poslední. Zrovna ji potřebuji. Bleskurychle vytahuji papírek.

Zpívej.

Cože? Jak mi to může pomoct? Ale přesto uposlechnu.

Skákal pes, přes oves...

Zabroukám kousek hymny Panemu.

Co když mám zpívat na svůj pohřeb? Kousek requiem.

Ne. Takhle ne. Mám dvacet sekund. Počkat, romantické písničky. On sebou trhl, když jsem zabroukala předtím kousek Hallelujah. Já jsem ale blbá. Jdu to vyzkoušet.

I heard there was a secret chord...

To zvíře bolestně zavyje. Že by to fungovalo?

...that David played and it's pleased the Lord...

Začíná se rozpouštět. Na tohle bych sama nikdy nepřišla. Ještě deset sekund...

...and you don't really care for music, do ya?
Well, goes like this, the fourth, the fifth,
The minor fall and the mayor lift
The baffled king composing Hallelujah...

Na refrén mut zmizí a hodiny se zastaví.

00:00:00:02

Už se nebojím času, ten stojí. Možná bych mohla přestat zpívat, ale já si raději celý refrén vychutnávám. Vždyť mi to zachránilo život!

Oslepí mě ostré světlo. Po tolika hodinách v temné jeskyni se na něj těžko zvyká. Přede mnou jsou schody nahoru. Oklepu ze sebe sliz a běžím po nich.

Za to, že žiju, může Johanna. Je to sice už starší mentorka a dokáže být neskutečně protivná, ale pomohla mi. Zadívám se na nebe a zakřičím:

,,Johanno! Dokázala jsem to! Děkuju!!!!"

Před sebou mám stupínek, který jsem viděla, když jsem byla v aréně. Postavím se na něj a v tu chvíli se mi za zádama ozve rána. Otočím se. Vyhodilo to celou arénu do povětří, zbyl po ní jen kráter.

Chvíli se jen tak dívám a snažím se uvěřit tomu, že jsem přežila. Přejedu si rukou po tričku. Je suché. Ani stopa po slizu.

Mou pozornost však upoutá něco jiného. Promnu si oči, abych se ujistila, že to není jen sen. Vznášedlo.

***THE END***

Tak, ja doufám, ze se vam příběh líbil :) budu ráda za každý komentář s názorem a samozřejmě i za ★. Píšu ještě jednu povídku o Hunger games, svůj životopis a jednu fantasy povidku. Tak se můžete podívat na můj profil :)

Diky, ze jste vydrzeli az do konce. _Nekito_

P. S. Takový konec jste nečekali, co? :) inspirovala jsem se dračím doupětem :D