Zettwing III. - Cesta do neznáma✓|²⁰²¹

/25.- Plameny beznaděje/

Věnováno keitsukishima2709 jelikož netuším, jaký je tvůj oblíbený hrdina, věnovala jsem ti osud Nelly, snad v tobě Nella vzbudí zájem! ❤️

Pohled Nelly

,,Sejdeme se na konci," zaslechla jsem odkudsi Michaelův hlas, než se portál za mnou stihl opětovně uzavřít. To těžko. Odfrkla jsem si a v lese se náhle rozhostilo ticho, jenž mě pomalu, ale jistě, začínalo dohánět k šílenství. Snad se odsud brzy dostanu.

Mlčky jsem kráčela dál, do samotného středu lesa. Netušila jsem, proč tento les přišel ostatním tolik odlišný od toho běžného. Dobře, možná měl svou temnou pověst, ale to pořád neměnilo na tom, že to byl les jako každý jiný. Jen se tu z nedostatku čerstvého vzduchu hůře dýchalo, ale pořád to byl les. Byla jsem plná očekávání z toho, co mi brzy odhalí za tajemství, ačkoli mi jedna část mě neustále našeptávala, že to nebyl dobrý nápad. Naneštěstí jsem tento kousek mě začala ignorovat mnohem dříve, než se stihly vyrojit další negativní myšlenky. Už takhle jich tu bylo více než dost.

Vysoko v korunách stromů se nacházely všechny moje vzpomínky a já se v ten moment cítila, jakoby mi celý můj život probíhal před očima. Od mého narození, mou základní i střední školu, dokonce se zde nacházely i střípky z dob, kdy jsem navštěvovala z důvodu mé agrese psychologa, střípky z hokejových tréninků i zápasů až po současnost. Vybavuji si, že jsem tenkrát v hokejovém týmu obdržela nálepku věčně agresivního cholerika. Matka mě chtěla dokonce také zapsat do sboru dobrovolných hasičů, ale tento nápad okamžitě smetla ze stolu, aniž bych věděla důvod jejího náhlého rozhodnutí. Musela pro to mít nějaký důvod, vlastně si vzpomínám, že s ohněm nechtěla mít žádné dočinění, ale proč jsem zrovna já ovládala tento živel? Jaký se mnou má osud plány? Proč jsem dostala do vínku vládnout ohni a ne třeba vzduchu? Jakou tohle všechno má vlastně spojitost? A proč vlastně matka nechtěla nikdy mluvit o mé tetě, která kdysi zemřela nešťastnou náhodou? Co když les zná odpověď i na tuto otázku?

Po momentě jsem si povšimla, jak se jedna vzpomínka odpoutala z jedné z nejvyšších větví na nejvyšším stromě, na kterém se nacházela. Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost a dál zkoumala své ošoupané tenisky. Nebylo na nich nic zvláštního, ale v ten okamžik mi přišly nejzajmavější na světě. Zajímavější než cokoli jiného. Tuto myšlenku jsem okamžitě vyvrátila, jakmile jsem kdesi v dáli zahlédla postavu neznámého chlapce. Zmizel stejně tak rychle, jako se objevil. Jediné, čeho jsem si všimla, byly jeho krátké havraní vlasy a oči temné jako hluboká noc.

,,Hej ty!" houkla jsem směrem, kde se chlapec ještě před malou chvílí nacházel. Z levé dlaně mi současně, jako tryskem, do vzduchu vzlétl malý ohnivý plamének, jenž se také vytratil v éteru okolo mě.

,,Přede mnou se neschováš!" křikla jsem kamsi do temného lesa a pohlédla do míst, kde jsem spatřila drobnou ještěrku, ze které šlehaly ohnivé plameny. Zkoumavým pohledem jsem si toho tvorečka prohlížela a ještěrka si rovněž prohlížela i mě.

,,Jejda maličký. Kdepak ses tady vzal?" promluvila jsem k té ještěrce a současně k ní natáhla obě dlaně. Tvoreček jen nemile zasyčel a zmizel v houští přede mnou.

,,Hej! Notak! Vrať se!" křičela jsem, zatímco jsem se prodírala trnitým houštím ve snaze ještěrku zachytit. Ještěrka sice vzala roha, ale dovedla mě na místo, ze kterého mi hlava zůstala stát. Náhle jsem se ocitla před hořícím domem. Pohledem jsem zamhouřila abych se ujistila, zda to nebyl jen výplod mé hloupé fantazie. Promnula jsem si obě oči abych se znovu ujistila a opravdu! Stála jsem přímo před mým rodným domem, jenž se celý ocital v plamenech!