Učednice

19.

Ráno už byla tmavovláska mnohem klidnější, protože vymysleli plán, sice měl ještě mezery, ale dal se použít za jakékoli situace. Pořád ale působila značně rozhozeně, protože tu stále byla možnost, že se jim jejich plán nepodaří a on umře. Vyšla ze své komůrky a první co nebo koho uviděla byl Snape, který seděl za psacím stolem a viditelně se na papírování vůbec nesoustředil. 

,,Dobré ráno slečno." Uvítal ji téměř okamžitě Brumbál, který se na ni jako vždy široce usmíval.

,,Dobré ráno pane profesore." Její úsměv byl však jeden z nejsmutnějších, které kdy kdo mohl vidět. Smutně se podívala i na Snapea, který vůbec nereagoval. Přešla tedy k oknu a posadila se do křesla, teprve tehdy zaujala jeho pozornost. Vzhlédl od papírování a podíval se na ni, vypadala podobně jako když ji mohl poprvé po dlouhé době vidět. Neměla sice tak výrazné kruhy pod očima ani tak bledou kůži, ale pořád se mu na ní něco nezamlouvalo. Snažil se dostat znovu k papírování, ale moc se mu to nedařilo.

Venku se příroda vzpamatovávala z té včerejší bouřky, bylo spadaných pár stromů, které už Hagrid sklízel z cesty, v celém hradu byl klid, stejně jako každé ráno. Z druhé strany místnosti sem zasvitly sluneční paprsky a na straně u jezera se tvořily krásné narůžovělé červánky. Všechno bylo nádherné, ale pouze na pohled, za tou krásou se skrývala krutost a zloba, která tu panovala všude kolem. Ronnie už nebavilo přemýšlet co tom, co bude, raději odpočítávala dny, do doby, kdy to přijde. 

Najednou se Snape postavil a tmavovláska hned věděla, co se děje. Schůzka smrtijedů. Se strachem v očích se podívala na Snapea, ale ten si jí viditelně vůbec nevšímal. Jenomže on si jí všiml až moc, viděl ten její pohled plný strachu, ale pokud by přišel pozdě, což by přišel, kdyby se na ni podíval, trest by ho neminul. 

Přemístil se, tmavovláska ještě chvíli hleděla na místo, kde stál a pak se zase otočila k oknu. Tentokrát si nechtěla povídat s bývalými bradavickými řediteli, neměla náladu vůbec na nic, snad jen kdyby jí kdokoliv řekl, že je Voldemort mrtvý a Snape žije, to by si ho vyslechla velmi ráda a klidně by chtěla slyšet detaily. Jeden z důvodů, proč s nimi nechtěla mluvit byl ten, že tušila, kdo mu řekl, co si její kmotr myslí a že bude muset zemřít. Brumbál. Tomu starýmu dědkovi je asi všechno jedno, ano je to jeden z největších kouzelníků a jen málokdo by mu dokázal být dobrým protivníkem, ale moc dobře věděla, že všichni zde jsou pouze jeho figurky, které mají dělat to, co řekne a když někdo z nich bude chybět, místo zaplní někým jiným. A to jí přišlo sobecké a naprosto nehumální. A to si myslí člověk, který byl vychován smrtijedy a to už je co říct. 

____________

Hodiny pomalu ubíhaly a s každým tiknutím hodin, byla Ronnie nervóznější a nervóznější. Dokonce i někteří profesoři začínali být nesví, protože všichni věděli, jaký Snape opravdu je. Tmavovláska měla čím dál tím víc chuť jít za skřítky, jestli by nezjistili, co se děje, protože aby se Snape takto dlouho nevracel, nebylo vůbec obvyklé. Neustále se dívala na přívěsek, aby se ujistila, že je v pořádku, mnoho profesorů jí sice říkalo, že to je k ničemu, protože co když ho nemá na sobě, ale Ronnie měla svá vlastní kouzla, mnohem silnější než ostatní a dokázala s nimi šikovně pracovat. Tento přívěsek byla taky jediná možnost, jak se mohla dostat úplně všude i přes ta nejlepší ochranná kouzla, která většinou nepočítají s živelnými mágy. 

Dopoledne se přehouplo v poledne, nastával večer a Snape nikde. Ronnie už nebavilo čekat a rychlostí blesku se vyřítila z ředitelny. Všichni na ni ještě volali, ale co to bylo platné, na její tvrdohlavost nepomůže nic. Letěla do kuchyně, samozřejmě neviditelná, protože jinak nemohla a nesměla.