Pod svitem Luny

Narozeniny

„Slečno GreenGoldová, vstávejte, už je ráno.“ Zamrkám vlivem světla, pronikajícího do oken mého pokoje. Podepřu se rukama, abych se mohla posadit a protáhnu se, při čemž si hlasitě zívnu. Pak stočím pohled na svou skřítku.

„Lin, kolikrát ti mám říkat, ať mě oslovuješ jménem.“ Povzdechnu si s úsměvem.

„Linky se omlouvá, slečno Luno. Paní Vás už očekává u snídaně.“ To už je tolik hodin? No, nevadí.

„Děkuji Lin, můžeš jít.“ Na to, zelenooká skřítka ve zlato-zeleném oděvu s erbem našeho rodu, s menší poklonou zmizí. Všimla jsem si těch pár záškubů v jejích drobných ručkách. Chtěla se zase potrestat, ale ví, že nemůže. Zakázala jsem jí to.

Během přemýšlení jsem si zašla na záchod. Ideální místo ke třídění myšlenek a fantazírování. Vyčistím si své bílé zuby a chvíli obdivuji ty vzadu. Vždy na mě působily, jako řady tesáků. Dlouhé, tmavě hnědé vlasy, se zvlněnými konci, sváži do culíku a podél bledé pleti nechám z každé strany jeden pramínek. Víc netřeba.

Z pokoje vyrazím v pyžamu. Čili v černých teplácích se zlatým pruhem podél jedné nohy a zeleném tričku. Za normálních okolností bych se převlékla do hábitu, ale dnes není normální den. Dnes mi můj vzhled nemůže nikdo vyčíst, matka mě nesmí napomenout. Ach ano, narozeniny, jediný den, kdy mohu být skutečně svobodná. A když už o tom mluvíme..

Můj pokoj je v nejvyšším patře našeho sídla, prakticky ihned pod střechou a obzvláště v bezmračných nocích obdivuji ten dechberoucí pohled. Normálně bych šla po schodech, ale dnes ne, dnes je všechno jinak.

Zamířím k jednomu postrannímu schodišti, které vede všemi patry. Spokojeně se usměji, když se schody promění v jednu velkou skluzavku. Schovám hůlku a už stačí jen jet.

„Jupíí“ Volám se smíchem, když se řítím vysokou rychlostí dolů. Miluju narozeniny.

...

„Dobré ráno, matko.“ Pozdravím s klidem, v němž se odráží i mé potěšení z nedávného zážitku a posadím se do druhého čela stolu. Přesněji na místo svého otce, dnes si to mohu dovolit.

„Dobré.“ Odvětí chladně, ale já si z toho nic nedělám. Už to k ní zkrátka patří. „Až se nasnídáš, zajdi za otcem. Má pro tebe nějaké překvapení.“ Řekne, když přede mě přistane mátový čaj a miska s mozzarellou a borůvkami. Já vím, divná kombinace, ale mě to tak zkrátka chutná a matka mi tento pokrm dopřává pouze a jenom dnes.

Z jejího pohledu poznám, že se jí otcovo překvapení moc nezamlouvá, přesto se slabě pousměje. Už se nemohu dočkat.

...

„Otče?“ Říkám, když klepu na dveře jeho pracovny. Ani nečekám na vyzvání a vstoupím. Chtěla jsem pouze upozornit na svůj příchod.

Sedí za svým stolem, jako vždy a přiblble se usmívá. Tuším proč. Zase vyhrál každoroční sázku s matkou. Upřímně stále nechápu, jak může doufat, že se bude její dcera, v den svých narozenin, chovat no..vychovaně.

Usměji se na něj.  „Chtěl jsi být poctěn mou přítomností.“ Přiložím pravou pěst na srdce a lehce se ukloním. Zase ten přiblblý úsměv. „Že ty ses s matkou zase vsadil.“ Poznamenám pobaveně.

„Dcero, dámské úklony ti jdou mizerně, to víme oba, ale tvá matka stále doufá, že z tebe udělala pravou dámu. Její chyba,..“ Pokrčí rameny. „..stále se klaníš, jakoby jsi byla mým synem.“ Jeho spokojený úsměv je k nezaplacení.

„Zase ti nepopřála, co?“ Ušklíbne se.

„Vždyť víš, že to vyjadřuje jinak...Tak počkat. Kolik sázek jste dneska ještě uzavřeli?“ Oči trochu více dokořán a ústa jemně pootevřená.

„Tuto konkrétně já sám se sebou, ale jinak celkem dost. Navíc..heslem GreenGoldů je "Nikdy neporaženi." Co bych to byl za manžela, kdybych svou drahou ženu v něčem nepředčil?“ Skvěle se k sobě hodí. Ukazuje jí, že není špatné, čas od času prohrát. Možná to byl jeden z důvodů, proč se dali dohromady.

Otec na svatbě nakonec přijal matčino příjmení, aby náš rod nevymřel, ale málem se tak údajně nestalo. Prý se vsadili a matka, jako správný GreenGold vyhrála. Každoročně se pak sází na mé narozeniny. Je to už taková jejich tradice.

„A co to překvapení.“ Připomenu pravý důvod, proč se nacházím v této místnosti.

„A jo, malém bych zapomněl.“ Ale ale, že by teď vyhrála matka? Pozvednu na chvíli jedno obočí. Odkašle si a s rukou za zády se postaví naproti mně. „Vím, jak zbožňuješ výšky a Famfrpál.“ Začne pomalu. „Dnes se koná jedno z dalších mistrovství světa.“ Podá mi jeden lístek. „Všechno nejlepší Luno.“ To už ho s radostí objímám.

„Díky tati.“ Jsme tak šťastná. Dnešek nemůže být lepší.