Nedorozumění

180 18 0
                                    

Začal být čas oběda a on nikde. Máma nebyla doma a tak jsem se jí rozhodl zavolat. ,,Ahoj mami máš čas?,, ,, Jasně...zrovna mám pauzu děje se něco?,, ,,No víš... ráno jsem našel deník který patřil Oikawovy...a tak nějak ho přečetl..,, ,, víš co zlato? Za chvíli jsem doma... stejně bych za chvíli skončila a mám udělané nějaké hodiny navíc tak si to můžu dovolit. Zatím pa zlato.,, Típla hovor a já čekal. Když přišla domů sedli jsme si ke mě má postel a ona čekala co ze mě vyleze. ,,No... víš...Oikawa tam psal hlavně o mě...psal tam že mě miluje...a tak dále...no jenže se pak vzbudil a viděl jak si to čtu... zavřel se v koupelně a pak odešel... nevím co mám dělat...mobil mi nezvedá a já nevím kde je..,, ona ke mě přišla a objala mě.
,, Zlatíčko...neboj to se vyřeší...a ty ho taky miluješ?,, ,,No právě...miluju ho...ale nevím jestli on mě...po té ztrátě paměti...,, ,,Kdyby tě nemiloval tak by neodešel... zřejmě je teď na nějakém klidném místě kde si potřebuje urovnat myšlenky...pokud se ale do večera nevrátí tak by ses po něm měl jít podívat...,, ,,A tobě nevadí že jsem se zamiloval do kluka?,, ,, Samozřejmě že ne...,, A dala mi pusu na čelo.

Už se stmívalo ale jaksi jsem zapomněl kudy jsem přišel a mobil se mi vybil. Bloudil jsem ulicemi a všiml si školy. Mé školy. Brána byla zavřená a tak jsem ji přelezl. Namířil jsem si to k nějakým dveřím ve kterých se nacházela tělocvična. Najednou jsem otevřel dveře od šaten a na zdi byli nějaké fotky. Byli to fotky našeho týmu. Nad tím vším jsem začal brečet... šel jsem zpátky. Přelezl zeď a nevěděl kudy kam. Najednou se ozval hlas. ,,Oikawo!,, Otočil jsem se a uviděl kluka tak v mém věku. ,, Dobrý den.. potřebuješ něco?,, On se na mě udiveně díval. ,,To jsem přece já Hanamaki...neboli Makki jak ty máš ve zvyku mi říkat..,, ,, promiň ale .... já si tě nepamatuju...,, ,, Takže je to pravda... že jsi ztratil paměť...to nevadí...jsme spolu ve volejbalovém týmu...co ty tu tak sám děláš? Myslel jsem že budeš s Iwaizumim..,, ,,jaksi jsem se ztratil..,, ,, chceš ukázat cestu k němu?,, Jen jsem kývl a šel za ním.

Venku byla tma a Oikawa furt nikde a tak jsem ho šel hledat. Nakonec jsem ho zahlédl s Hanamakim jak jdou mým směrem. ,, Oikawo!!,, A běžel jsem za nimi.. ,,aaa tak tady ho máš... promiň spěchám domů tak ahoj..,, řekl Oikawovi a odešel. ,, Před tím než cokoliv řekneš... omlouvám se... zřejmě mě teď nenávidíš...a já sebe taky... nemůžu za to...zamiloval jsem se do tebe...miloval jsem tě...miluju tě a milovat budu...a proto tě žádám nech mě jít...nechci se s tebou hádat...,, Nemohl jsem to poslouchat. Na jeho tváři se objevilo několik slz a mě to lámalo srdce. Na nic jsem nečekal a objal ho. Byl dost zaskočený ale nakonec okolo mě taky obmotal ruce.

Šli jsme mlčky domů kde nás vítala jeho máma. ,,Ahojte zlatíčka máte hlad?,, V tu ránu mi zakručelo v břiše a oba se mi zasmáli. ,,Tak já vám naložím..,, a šli jsme se najíst. Po jídle jsme se všichni natáhli na gauč. ,,Kluci... doufám že vám nebude vadit když vás tu nechám dnes večer samotné...,, ,,V pohodě.,, ,,jojo..,, potom co odešla bylo doma ticho. Až moc velké ticho. ,, Promiň... promiň... já... víš já opravdu chápu že mě teď nenávidíš ale... můžeme zůstat pořád přáteli? Jsi pro mě to jediné co mám a já tě nechci ztratit..,, řekl jsem ale odpovědi se mi nedostalo. Místo toho mě... mě políbil. Do polibku jsem se hned přidal a prohloubil ho.

Musel jsem to udělat... prostě musel. Do polibku se ihned přidal a my ho tak prohloubili. Přejel jsem mu jazykem po rtu a on pootevřel ústa a já do nich vnikl jazykem. Přitáhl jsem si ho blíž k sobě a posadil si ho do klína. Nakonec jsme se museli od sebe oddělit kvůli nedostatku vzduchu. Dívali jsme se jeden druhému do očí a já se v těch jeho utápěl. ,,Miluju tě..,, řekl jsem. ,,Taky tě miluju..,, a políbil mě. Nakonec jsem se postavil a jeho si vyhoupl na sebe a šel po schodech do pokoje kde jsem ho opatrně položil na postel. Zavřel jsem dveře a přešel opět k němu. Začal jsem opět líbat jeho sladké a hebké rty. Pak jsem se přemístil na krk kde jsem mu udělal nějaké znaménka a občas ho lehce skousl a on mi krásně u toho vzdychal.

Nehoda [Iwaoi]Where stories live. Discover now