bullet || larry stylinson

¹⁷meeting

Do deseti minut poslušně došel za Harrym. Ten na sobě měl černé kalhoty a košili stejné barvy, na které si nechal rozepnutých pár knoflíčků, stejně jako to dělával vždycky. Jeho krásné dlouhé vlasy mu splývaly po ramena, což mu dodávalo na tom sexy vzhledu, který taky zamýšlel.

,,Vypadáš skvěle..." Vydechl užasle Louis a měl co dělat, aby mu neukápla slina.

,,Ty taky, kotě. Šaty by se mu líbily více, ale tak co se dá dělat. Teď pojď, musíme tam být v čas." Poplácal ho kudrnatý po zadku a vedl ho ke dveřím.

Zaparkovali před velmi luxusní restaurací. Louis si pomyslel, že v takové ještě nikdy nebyl, ale dál se tím nezaobíral, jelikož ho z myšlenek vyrušil Harryho chraplák.

,,Je to dost důležitá schůzka, takže by bylo dobré, kdyby jsi nás pokud možno co nejméně vyrušoval, ano? Asi to pro tebe bude nudné, ale pokus se moc nemluvit. Beru tě proto, abys nebyl neustále jen doma, a Ragan sám navrhl, že tě mám vzít s sebou." Řekl Harry ještě předtím, než vystoupili z auta. Byl poměrně nervózní, jelikož jakékoliv schůzky právě s tímto mužem nebyly zrovna nejmilejší. Nejradši by se otočil a jel zpátky domů, ale tak co se dalo dělat.

,,Dobře, budu zticha." Přikývl s úsměvem modroočko.

,,Hodný kluk." Odvětil kudrnáč a otevřel svému chlapci dveře. Ano, i on se někdy uměl chovat jako gentleman.

Louis vešel, ale hned se zase přitiskl k Harrymu. Bylo tu na něj moc lidí, vůbec na to nebyl zvyklý.

,,V klidu, kotě." Šeptl starší, přichytil brunetka kolem pasu a vydal se ke stolu, kde už seděl George Ragan. Vysoký černovlasý muž, který vzbuzoval respekt jen jedním pohledem.

,,Oh, pan Styles! Už jsem si myslel, že nepřijdete." Ragan se zvedl a věnoval Harrymu široký úsměv.

,,Zdravím." Pozdravil Harry, který měl na tváři svou typickou ledovou masku. Odsunul brunetkovi židli, který se na ní s tichým děkuji posadil a poté si sedl i on sám.

,,Nemohli bychom si tykat? Přece jen jsme přátelé, no ne?" Nabídl mu Ragan.

,,To sotva..." Zamumlal kudrnáč tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Toho chlapa opravdu nenáviděl. ,,Samozřejmě, že můžeme." Věnoval mu falešný úsměv.

,,Tak dobře tedy. Ty budeš Louis, že ano?" Stočil pohled na modroočka, který ztuhl.

Louis z něj totiž vůbec neměl dobrý pocit. Možná se ho dokonce i bál, kdyby tu nebyl Harry, určitě by se třásl strachy.

,,A-ano..." Špitl brunetek a natiskl se blíže ke kudrnáčovi, u kterého se cítil bezpečněji.

,,Moc dobrý výběr, Harry. Je rozkošný." Ušklíbl se Ragan, přičemž zelenooký nedokázal zabránit zatnutí každého jeho svalu.

Nejraději by mu za tyto kecy dal přes hubu, ale to by se pravděpodobně nedožil rána. Kousal se do jazyku, aby neřekl něco, čeho by mohl později litovat.

Naštěstí ale došel číšník s jídelními lístky.

,,Myslím, že bychom se měli radši věnovat tomu, proč tady vůbec jsme." Odvětil Harry skrz zaťaté zuby a svou ruku majetnicky přemístil na brunetkovo stehno.

,,Ach ano, samozřejmě." Přikývl Ragan.

,,Kotě, vyber si cokoliv na co máš chuť, na cenu se nedívej, ano?" Řekl tiše kudrnáč, přičemž se naklonil k uchu svého chlapce.

Louis přikývl a zadíval se do výběru jídel. Nakonec se rozhodl pro kuřecí plátek s bramborami. Neměl rád jídla, jejichž název měl skoro půl stránky a polovina z toho byly pouze cizí slova, kterým ani nerozuměl.