Be Brave... (CZ)

10. Kapitola

Právě přijíždíme k mé staré škole. Naštěstí teď mají všichni hodinu, tak tam snad nikoho nepotkám.

Procházíme chodbou k mé skříňce. Sahám po zámku, ale pak ho pouštím a vrážím rukou do skříňky.

,,Sakra!" říkám nahlas.

,,Co se děje?" ptá se nechápavě Erin.

,,Nejsem si jistá tou kombinací."

,,No," říká Erin ,,To může být problém, ale první to aspoň zkus."

Na potřetí se mi konečně daří zadat správná čísla. Otvírám dvířka, zhluboka se nadechuju a strávám z dvířek fotografie na kterých jsem já a máma. Při tom mi po tvářích stékají slzy.

,,Jsi v pohodě?" ptá se Erin a pokládá mi ruku na rameno.

,,Jo, je mi fajn." popotáhnu a skládám si svoje věci do batohu.

Právě zvoní na přastávku. Tohle mi trochu nevyšlo. Doufala jsem, že se tu a nikým nepotkám.

Dveře od tříd se otvírají a chodby se začínají plnit lidmi.

,,Ehm.. Johnny?" říká Erin.

,,Co je?" ptám se a snažím se do batohu návrat poslední zbytek věcí.

,,Myslím, že támhlety dívky tě znají." říká a hází hlavou ve směru kde stojí.

Bohužel to jsou holky ze třídy. Nikdy jsme se spolu moc nebavily. Za těch pár dní co jsem byla mimo mi ani nenapsaly SMS. A teď tam stojí, ukazují si na mě a něco si šeptají. Jak nenápadné.

Dopínam zip od batohu, zvedám se, a chystám se k odchodu. Najednou přede mnou stojí Clarice, Jane a Cassandra. To jsou, jak jen to říct slušně... Třídní mrchy. To mi tak scházelo.
,,Ahoj Jonny," říká Clarice ,,Jak se máš?"
,,Jak se máš?" opakuju znechuceně. ,,To je všechno? Co třeba ,Je nám to moc líto', nebo ,Upřímnou soustrast'?!"
,,Promiň, já..." Clarice se snaží na něco vymluvit.
,,Víš ty co?" vyjedu na ní ,,Strčte si ty svoje výmluvy někam." syknu a odcházím.

**********************

Právě projíždíme přes Rogers's street. Hlavu mám opřené o okénko a rozhlížím se kolem. Právě začíná podzim a všude je spoustu barev. Jenom ne v mojí hlavě. Tam je černo, chlad a prázdno. Chybí mi máma. Vzpomínám si, že když jsem byla malá, chodívaly jsme ty barevné lístky sbírat a tvořily jsme z nich různé ozdoby. To už je taky pryč. 

,,Myslím, že teď tu tvou situaci už chápu." říká Erin při řízení auta.

,,Jakou situaci?"

,,Tu s těmi tvými kamarádkami. Nebo spíš nekamarádkami. Takhle se k tobě chovaly vždycky?"

,,Většinu času jo."

,,Proč?"

,,Nevím, vždycky si něco našly. Jsou to mrchy."

,,Snad budeš mít v nové škole na kamarády větší štěstí. Nová škola, nový začátek, no ne?"

,,Nová škola, nový začátek.... To se mi líbí." říkám a prohazuju si s Erin úsměv.

Ahoooj!  Zase se musím omluvit, že dlouho nic nepřibylo, ale když už jsem měla tuhle část skoro napsanou tak se mi to celé smazalo. :(  Proto je to i tak krátké, nedokázala jsem si přesně vzpomenout na to, co tam původně bylo. Ale i tak doufám, že se vám to líbilo a budu ráda za každý hlas i názor do komentáře! :D :D Těšte se na další část! :)  *Sweety_Erin*