Collided (Nick Stokes / CSI / CZ)

2

Georgie šla do práce brzy. První den nechtěla přijít pozdě, navíc možná bude muset ještě zařídit pár papírů, než bude moct začít pracovat, takže bylo lepší přijít s dostatečným náskokem.

Pomalu se stmívalo, požádala o zařazení na noční směny – noční byly lépe placené, i když na druhou stranu více vysilující. Peníze ale potřebovala. Něco málo měla našetřeno a Josie jí slíbila, že se jí pokusí pomoci s tím, co vydělá na brigádě, i tak ale bylo lepší vzít lépe placené směny, i když to znamenalo, že si téměř úplně přehodí spánkový režim. Věděla, že se spánkem problém mít nebude, byla schopná usnout kdykoliv a kdekoliv se jí zamanulo.

Seděla v autě před vstupem do kriminálky a přehrávala si v hlavě, kdo má být v jejím týmu. Grissoma si pamatovala moc dobře, Ecklie, který ji před třemi lety cvičil, ho z nějakého důvodu nenáviděl. Ona v něm přitom viděla naprosto skvělého kriminalistu, který je doopravdy na správném místě. Byl to člověk téměř geniální, logicky uvažující a pracovitý. Catherine Willowsovou si tolik nepamatovala, ale věděla, že dělala noční směny už tehdy před třemi lety, kdy se ona sama teprve cvičila. Warricka znala dobře hlavně díky Nickovi. A Nick... Nicka znala, jen si nebyla jistá, jestli bude z její návratu zrovna odvařený. A pak nějaký nováček, Sara Seidlová. Neznala ji, ale co jí řekli na vedení, vybral si ji sám Grissom, takže to nebude zas až takový nováček a rozhodně žádný žabař.

Aby k sobě byla upřímná, bylo jí jasné, že největší žabař tam bude ona. Možná jí dva roky výcviku ve Washingtonu pomohly k povýšení na kriminalistu druhého stupně, poslední dva roky ale strávila v laboratoři a na místech činů na druhé straně Států, kde věci chodily jinak. Washigton nebyl tak... komorní. Pokud si to dobře pamatovala, tady byla většina lidí přátelská a snad všichni se znali jménem, ale ve Washingtonu se kriminalisté a pracovníci v laboratořích téměř neznali. Nebylo divu, byla jich tam snad bambiliarda, ale nikdo se tam ani nesnažil o nějakou přátelskost.

Ona ve skutečnosti znala jen těch devatenáct mužů, kteří podstoupili výcvik spolu s ní, pár jejich nadřízených a asi dva členy laboratoře, které potkávala nejčastěji.

Zhluboka se nadechla a vylezla z auta. Nemohla tam jen tak sedět a nic nedělat, do práce stejně bude muset jítmať už chce nebo nechce.

Nahlásila svůj příchod, podepsala se do knihy směn, vzala si svou visačku, která tam na ni čekala. Většinou se tyhle visačky nosily na pláštích, aby si je navzájem nekradli, a na místa činu. Poděkovala recepční a nezdržovala se koukáním do šatny, protože klíč ještě neměla, a navíc přišla v oblečení, ve kterém hodlala pracovat, neměla potřebu se převlékat. A na šatně samotné nebylo nic speciálního, protože když procházela, všimla si, že vypadá úplně stejně jako před třemi lety.

Když procházela kolem odpočinkové místnosti s malou kuchyňkou, překvapeně se zastavila.

„Ahoj. Nemyslela jsem, že tu budete tak brzy. To normálně chodíte do práce o půl hodiny dřív?" zeptala se s úsměvem.

Warrick překvapeně vzhlédl od novin a usmál se. „Georgie! Co ty děláš?" zvedl se a šel se s ní pozdravit.

Georgie si nebyla jistá, jestli mu má podat ruku nebo obejmout, pak se ale jen usmála a pokývla na pozdrav. Zmátlo ji ale, na co se Warrick ptal. „Co tím myslíš? Jdu do práce."

V tu chvíli se ozvala Catherine. „Georgina, že ano? Lawrencová? Dělala jsi v laborce a pak i v terénu."

„Jo, to jsem já. Většina lidí mi říká George nebo Georgie. Hlavně ne Gino, to nenávidím."

„Dobře, George. A kde teď budeš pracovat?" zeptala se zdvořile. „Vracíš se do laborky? Nevěděla jsem, že někoho shání."

„To si děláte srandu, ne? Posilují vyšetřovací týmy, takže mě přiřadili k vám. Grissom vám to neřekl?" zeptala se Georgie zmateně.

V tu chvíli se Warrick s Catherine zatvářili skoro navlas stejně. „Ne, neřekl," odpověděla nakonec Cathrine pomalu. „Vlastně si sama nejsem jistá, jestli to vůbec ví."

„Musí to vědět, měla jsem s ním schůzku kvůli odkladu nástupu. Měla jsem nastoupit už před měsícem," odpověděla Georgie. Pokud si pamatovala, Grissom byl vynikající kriminalista, ale papírování mu očividně moc nešlo – nemohl ale přeci zapomenout na nového člověka ve svém týmu – nebo snad ano?

„A pokud to nevíte vy..." řekla nakonec Georgie potichu tak, aby ji slyšel jen Warrick.

„...neví to ani Nick," přikývl Warrick a s mdlým úsměvem se zase posadil a natáhl se pro noviny.

„Tak jo, já teda vyrazím do Grissomovy kanceláře," řekla pak Georgie, ale než se stihla otočit, protáhla se kolem ní mladá žena. „Nazdar vy dva. Co tu děláte tak brzo?"

„Nemohli jsme se dočkat nového pracovního večera," odpověděl Warrick nezaujatě a dál si četl noviny.

„Chtěli jsme se podívat na výsledky DNA ze včera, ale prý to bude až za chvíli, Greg pro nás pak prý přijde. Spíš bychom se tě měli ptát, co tu zase děláš ty – odcházíš ty vůbec někdy z téhle budovy, nebo už tu skoro žiješ?" zasmála se Catherine a Georgie ty dvě sledovala. Odhadovala, že ta nově příchozí bude Sara Seidlová.

„Bohužel. Někdy si dokonce musím i vyprat a najíst se," odpověděla Sara a zapnula konvici na vodu.

„Saro, seznam se s naší novou členkou týmu, Georginou Lawrencovou," ukázala pak Catherine na Georgie, která udělala pár kroků směrem k Saře.

„Georgie. Těší mě." Natáhla ruku před sebe.

„Aha, tak to ty jsi ta posila! Grissom něco říkal," usmála se Sara mile a potřásla jí rukou. „Sara Seidlová."

„Tys to věděla?" zeptal se popuzeně Warrick.

„Jasně. Vy snad ne?" zeptala se Sara.

„Ne," vzdychla si Cathrine. „Znáš Grissoma. Tyhle organizační věci jdou občas úplně mimo něj."

Konvice přestala syčet a cvakla jako upozornění, že se voda dovařila a Sara začala hledat hrnek a čaj.

„Aspoň někdo to ví," řekla Georgie a oddechla si. „No nic, jdu za Grissomem, musím ještě něco zařídit." Otočila se, aby zamířila do kanceláře svého nadřízeného, málem ale někoho srazila.

„Omlouvám se," vydechla rychle a uhnula. Muž, do kterého málem vrazila, ji jemně chytl za paže, aby lépe udržela stabilitu. Vzhlédla k němu a měla co dělat, aby se jí nezastavil dech.

„Georgie? Co tady sakra děláš?" Jeho výraz mluvil za vše. Byl překvapený, tak moc, až nejdřív nevykazoval známky jakékoliv jiné emoce. Georgie si ale všimla záblesku bolesti, který se mu mihl obličejem, když trochu ustoupil šok.

„Nicku." To bylo jediné, co v tu chvíli zvládla. „Já... jdu za Grissomem. Nastoupila jsem sem." Snažila se nevypadat naprosto šokovaně, nezčervenat, neomdlít, a hlavně nevypadat tak příšerně provinile, jako se cítila. Netušila, jestli se jí něco z toho povedlo, samozřejmě kromě toho omdlení. Alespoň to zvládla.

„Á, vidím že už se znáte," ozval se najedou o něco starší muž s rozvážným hlasem. Grissom. „Abych řekl pravdu, úplně jsem na tebe zapomněl, Georgie. No nic, hlavní je, že jsi tady. Týme, pozdravte Georgie, naši nejnovější kriminalistku. Georgie, pozdrav tým. Pokud někoho neznáš, určitě se s ním brzy seznámíš. Můžeš teď na chvilku? Mám pocit, že musíš ještě něco podepsat. Vy ostatní... tu ještě nemáte co dělat. Ale kromě toho... do práce."

„Jistě," přikývla a bez jediného slova se protáhla kolem Nicka a vyrazila ze Grissomem.