ZASE TADY (SMTV)

4. ach jo, Taffy🤦

~Maty~
Je asi 11 hodin a je pondělí. Já jsem právě na Geek campu ale nepřijel jsem dneska ale už včera večer stejně jako Vetus. Letos mám na Geek campu být dva týdny po sobě takže "super", samozřejmě o víkendu jsem byl doma. To super myslím ironicky, protože od doby co se se mnou Lucka rozešla jsem smutný a ještě ke všemu mi umřel pes. Včera jsem měl jít na Lucky a Natky oslavu nešel jsem kvůli tomu že bych se jí nedokázal podívat do těch jejich oči a nepolibit jí.

Dneska by měla přijet ještě Annie, Áňa Naty a Mory s Nelou. Naty se budu muset omluvit za včerejšek a říct ji pravdu proč jsem nepřišel. Lucce jsem řekl že je to kvůli tomu že umřel můj pes, ale to není pravda si ce umřel a jsem smutný ale není to ten opravdový důvod.

Právě přijeli nový táborníci a vedoucí týmu + Kuba. Už se těším až poznám Vítovu a Natky dcerku Lili, jsou ji už tři roky a já ji ještě neviděl. Vlastně jsem ji viděl jednou ale to jen přes webkameru, když jsme si Víťou volali a ona za ním přiběhla 😄.

Už vidím Kubu který stojí u dveří, drží nějakého spícího chlapečka. Naříkal že má syna. Teď asi říká dětem že si mají vzít své kufry jestli je vidí a jít směr trávník na kterém většinou soutěžíme, ale nad tím trávníkem stojím já aby věděli kam mají jít. Už vidím jak vystupuje Honza s Nelou, za nima kde Víťa, Naty a Lili a za nima Áňa s Annie. Pak ale vystoupila nějaká holka. Ta dívka měla nějaké štěně které ji uteklo ke mně a začalo po mně skákat. Pak pro něj přiběhla ta slečna, někoho mi připomínala jen nevím koho.
L: promiň
Ne jenom ona ale i ten hlas mi byl povědomí
M: nevadí, víš že ale nesmíš mít s sebou mazlíčka
L: vím ale já nejsem tabornik
N: ahoj Maty, já mám taky s sebou psa
M: jakto😳?
K: já jsem jim to dovolil
Přišel tam Kuba i s tím chlapečkem a kufrem asi té dívky, které jsem pořád neviděl do obličeje, protože měla klobouk a sklopenou hlavu

~Lucka~
Já tu Taffy asi zabiju, běžela přímo k Matyášovi. Omluvila jsem se mu ale pořád jsem měla sklopenou hlavu a na ní černý klobouk který jsem měla v autě a tak jsem si ho vzala. Pak tam přišla Naty a Kuba.

Naty mě následně objala okolo ramen, a tím mě asi prozradila
M: Luci?😔
L: jo jsem to já
Snažila jsem se o úsměv, a řekla bych že se mi i koutky trochu nadzvedly.
M: co tu děláš?😳
L: přijela, jsem sem pomáhat ale Kuba mě musel přemlouvat
M: hádám že kvůli mě si sem nechtěla 😔
L: to není pravda, já jsem vůbec nevěděla že tu budeš
M: aha
K: tak koukám že si máte co říct, já zatím všechny odvedu do pokojů
L,M: dobře
M: potom za vámi přijdu

M: takže ty si přijela pomahat
L: jo
M: a jak se máš?
L: docela dobrý, bydlím teď s Víťou a Naty takže o zábavu je postaráno. A jak se máš ty?
M: jde to, stýská se mi po Benovi (jeho pes, ale jen v téhle fanfikci) ale i po tobě. Doufám že se ti daří i s přítelem.
L: s přítelem?
M: já myslel že kvůli tomu si se semnou rozešla
L: Ne já... Já jsem si nikoho nenašla jen to bylo komplikovaný
M: aha, promiň
L: ne nevadí

~Maty~
Když řekla že si nikoho nenašla tak jsem byl zmatený. Tak proč se se mnou teda rozešla? Co bylo složitější? Pak jsem si ale všimnul že má na krku ten řetízek ode mně
M: koukám že se ti asi dárek líbil
L: co? Jo jasně děkuji jak za řetízek tak i za foťák a i za dort
M: nemáš zač. Ještě jsem ti chtěl koupit náramek, ale říkal jsem si že už by toho bylo moc, nemyslím teď moc dárků myslím to že by....
L: vím jak to myslíš, jinak tohle je Taffy
M: ahoj Taffy, já jsem Mattem ale můžeš mi říkat Maty😅
Taffy jenom zaštěkala a začala Matymu skákat po noze.
L: omlouvám se za ní, včera jsem ji dostala a je jí teprve měsíc
M: to je v pohodě, jsem zvyklý od bena. Můžu si ji vzít do ruky?
L: jestli chceš.
Maty si ji vzal do ruky a hladil jí.

L: a co ty, říkal si že se ti po mě stýská, takže nikoho nemáš?
M: ne od doby ce se stalo to co se stalo, jsem si nikoho nenašel
L: já taky ne. Moc se ti omlouvám za to co jsem řekla
M: v pohodě. Chápu to. Každý může mít někdy jen úlet
L: Maty, víš to pro mě nebyl úlet. Bylo toho na mě moc a stejně by jsme se moc nevídali a hlavně jsem...
M: co?
L: já jsem....
K: už je oběd, pojďte
M: jj
L: už jdu

Když jsem procházela kolem Kuby poděkovala jsem mu
L: dík
K: za co?
L: kdyby si nepřišel a neřekl že je oběd, tak bych mu byla schopna říct o Filipovi
K: já jsem vůl, proč jsem vám to chodil oznamovat. Mohl se to dozvědět a mohla jste být šťastná rodinka
L: moc dobře víš že tak by to nebylo, a teď už pojď mám hlad. Jo a kde je Fíla když už o něm mluvíme.
K: spí u vás v pokoji. Pokoj číslo 13
L: 13?
K: jo, tady máš klíčky
L: dík
To si dělá srandu. 13 to je ten pokoj. Ten v kterém se stalo tolik věcí. Fakt "super" už to nemůže být lepší. Ta ironie byla snad i cítit ve vzduchu jak ji tu bylo tolik. Pak už jsme šli jen na oběd, super bylo to že i když nejsem vedoucí, nebo vedoucí týmu tak muž předbíhat ve frontě.

Rychle.jsem se najedla a šla do pokoje za Fildou. Lehla si k němu do postele a asi usnula, protože si nic už nepamatuji. Pak mě začal budit Fíla, který už byl po obědě.
Fi: mami vstávej, půjdeme ven na tlampolínu
L: až se najíš
Fi: ale já už jsem po obědě, stlejda Kuba mě vzal do jídelny a všechno mi tu ukázal
L: N to je hodnej strejda, tak jestli je to pravda tak jdeme na trampolínu
Fi: jupí
Já si jenom převlékla to "tričko" a vzala si jenom sportovní podprsenku. Pak jsme teda šli na trampolínu.
-----------------------------------------------------------
Tak a konec.

Co říkáte na to že kvůli Kubovi se Maty nedozvěděl, že Filip je jeho syn.

Jinak doufám že se vám kapitola líbila. Zítra se pokusím napsat další dvě kapitoly, ale jelikož mi chvilkami blbne klávesnice tak nevím jestli to stihnu ale měla bych.

Jinak pro dnešek už je to všechno. Papa a dobrou noc, jestli to někdo čte ještě před spaním 😅🥰