Unstoppable |marvel ff|

3) Výlet do města

Protože je neděle, do práce nejdu a táta vyjímečně taky zůstal doma, rozhodla jsem se, že si s ním udělám hezký den. Sen o Lokim se mi zdál ještě třikrát, což neznačilo nic dobrého. Sny které se někomu zdají více než třikrát, se totiž s největší pravděpodobností plní. No ale zpátky do reality. Odešla jsem dolů do kuchyně a protože táta ještě spal, rozhodla jsem se že udělám jeho oblíbené wafle. Připravila jsem si těsto, nalila do vaflovače a mezitím jsem si došla na zahrádku pro čerstvé jahody, maliny a ostružiny. Mezi tím co se dělaly další wafle, jsem ovoce nakrájela, dala do mísy a vše šla prostřít ven na naši malou terásku. Když jsem měla hotovo, vydala jsem se ho nahoru do jeho ložnice vzbudit. Chvíli jsem na něj mluvila ale on spal dál, tak jsem se rozhodla mu to probuzení trochu opepřit. Ze sklenice, kterou měl položenou na nočním stolku, jsem pomocí své magie vyndala pár kapek vody a nechala je levitovat nad jeho obličejem. Pak jsem jednu po druhé spustila dolů na jeho obličej. On se jen zavrtěl a otočil se na záda. To už mi ale došla trpělivost. Zvedla jsem celý obsah skleničky do vzduchu a z půlmetrové výšky jsem ho pustila na jeho obličej a hrudník. On se vymrštil do sedu a zmateně se kolem sebe rozhlížel, dokud si nevšiml mě, jak se na zemi svíjím smíchy jako žížala Julie. ,,Proč jsi mě polila, vždyť z tebe jednou dostanu infarkt.'' zakňučel a začal se taky smát. ,,Pro-miň já mu-se-la'' snažila jsem se mu to vysvětlit mezi záchvaty smíchu. ,,Tak vysvětluj ty žížalo.'' ,,Jánatebenejdřívmluvila,aletyjsinereagoval,takjsemtijenomkáplanačelopárkapek,aletysesjenomotočilaspaldál.Takjsemzvolilatrochuradikálnějšízpůsob.'' vychrlila jsem na něj jedním dechem, protože hned jak jsem to dořekla, jsem dostala další záchvat smíchu a zase ze mě byla žížala Julie. Tentokrát už se po zemi válel i on. 

 ,,Teď pojď, mám pro tebe překvapení.'' řekla jsem když jsem se konečně přestala hystericky tlemit. ,,Rychle se převleč, počkám na tebe pod schody.'' Potom jsem se vydala dolů. Za minutu už se táta řítil dolů ze schodů a to by to nebyl Barton, kdyby dole nehodil mistrovský držkopád. Když se konečně zvedl a přestal objímat oblahu, zakryla jsem mu oči a vedla ho na terasu. ,,Co to tu tak hezky vo - Joooo wafleeeeee!'' zařval na celé kolo. Musela jsem se tomu smát. Většinou je polomrtvý z práce, ale teď se tváří jako sluníčko. Wafle zmizely do pár minut, protože jakmile se k nim přiblíží Clint Barton, musí mít člověk rychlost Thorova blesku, aby na něj alespoň jeden kousek zbyl. Po snídani jsme vše společně uklidili a navrhla jsem, jestli bychom si nemohli zajet do New Yorku. V New Yorku mám brigádu, takže jsem tam každý den, i tak mě to město stále fascinuje.  

Do hodiny jsme byli připraveni vyrazit. Bydlíme víceméně na samotě, takže nám chvíli zabere  dojet do velkoměsta. Chvíli jsme se jen tak procházeli ulice, prohlíželi výlohy obchůdků, obdivovali výběr sladkého v cukrárnách, když jsem si vzpomněla, že pro tátu v práci něco mám. ,,Tati, mohli by jsme zajít ke mně do práce? Mám tam pro tebe překvapení.'' Jakmile uslyšel slovo překvapení, nestačila jsem se ani nadechnout a už mě táhnul k náměstí směr moje práce. ,,Prosímtě zpomal. Vždyť mě táhneš jako psa.'' zakňourala jsem na něj. Několikrát jsem málem zakopla, takže to nebylo zrovna příjemné. ,,No jo, promiň, já se jenom hrozně těším.'' odpověděl mi se smíchem. Ach jo, proč mám zrovna já takovýho tátu. Když jsme dorazili na místo, posadila jsem tátu ke stolku a odběhla za kuchyni do svého ''pokojíku''. Byla to jen taková malá místnost s gaučem, šatní skříní, psacím stolem, třemi židlemi a pár policemi s knihami a mými věcmi. Zamířila jsem ke stolu, kde jsem se chvíli přehrabovala v zásuvce. Nakonec jsem přece jen našla, co jsem hledala. Odešla jsem si sednout zpátky k tátovi a podala mu krabičku. Hned jak jí rozdělal, rozzářil se jako sluníčko, že jsem se bála, aby nepropálil díru do stěny naproti nám. V krabičce byl kožený náramek s dřevěnými korálky. Táta je úplně posedlý s koženými náramky. ,,Ty vždycky víš, jak mě potěšit.'' řekl a dal mi pusu na tvář. Chvíli jsme si povídali, dali si nějaký dezert a pití, načež jsme se rozhodli jít zpět na náměstí, kde taky máme zaparkované auto. To náměstí je fakt obrovské a se spoustou obchůdků. Byli jsme zrovna uprostřed náměstí, když se na obloze objevil fialovo-černý portál. ,,Doprdele'' zakleli jsme oba najednou.

Tak je tady další díl. Omlouvám se za nevydávání, ale mám toho hodně do školy.😒 Každopádně se pokusím vydat každý den alespoň jednu kapču.😘 Moc děkuji za všechny zhlédnutí a votes a uvidíme se u další kapčy.❤️✨

787 slov