Den po dni.....

kapitola první : Začátek jara

Můj příběh začíná stejně jako většina ostatních, jsem jen malá holka ze střední, která řeší uplně stejné věci jako většina holek. Alespoň jsem si to do nedávna myslela. Však život s bratrem Vás trochu ovlivní, obzvláště, když je váš bratr idiot a ještě k tomu dvojče. Celé dny tak trávím jenom s ním a s jeho kamarádíčkama... a pak mám vědět jaké problémy řeší holky? ani náhodou! Ale neměnila bych, je to docela výhoda být v partě jediná holka, teda skoro jediná.... ob týden je tu s námi i moje takřka jediná holčičí kamarádka a to Sofí.

Už bych se ale měla asi pomalu připravovat do školy. Dnes nás čeká fotbalové utkání a já jako jediná holčičí členka týmu tam chci být dřív, abych se nemusela převlíkat s těmi neandrtálci v jedné šatně. ,, Vyjdeš už z té koupelny, nebo tě mám odtamtud vynést?!" začal už trochu vztekle bušit můj bratříček Jakub. V hlavě jsem si říkala : nepustím, nepustím!. A tak jsem ještě chvilku počkala až se o ty dveře opře a pak jsem je otevřela a on spadl na zem. ,, to ti nedaruju!" řval na mě mezitím co já se záchvatem smíchu utíkala z místa činu. Popadla jsem v pokoji batoh a už jsem spěchala ze schodů na snídani, abych mohla vyrazit. Mamka tu však zase nebyla, nechala tu jen cedulku s nápisem : ,,Musela jsem si vzít přesčas. Udělejte si snídani. S láskou mamka XOXOXO". Když jsem si to dočetla, tak se Jakub akorát přiřítil se shora a s opovrhují čím výrazem na tváři řekl : ,, Zase tu není co?". Jen jsem přikývla a odešla. Vzala jsem si peckový sluchátka, zapla hudbu a vyjela na svém skateboardu směr škola.

Ve škole jsem se převlékla do fotbalového dresu a šla jsem se rozběhat.
Mé běžecké rozjímání však vyrušil Toby, který mi ve běhu zaklepal narameno, že jsem myslela , že dostanu infarkt."jseš normální, víš jak jsem se lekla?!" řekla jsem zmateně. "No tak sorry no! Se nezblázni" řekl oprskle. Můj nedobrovolný rozhovor však vyrušil zbytek týmu s tím, že se máme přestat vykecávat a začít taky trochu makat. Přesunuli jsme se tedy s týmem do rohu a začali si domlouvat strategii. Jako vždy si že mě dělali srandu, že mě nikdo mezi nimi neuvidí. Dobře, tak jsem malá, ale to neznamená, že si země můžou dělat dobrý den. Pak trenér zavelil, abychom šli na své pozice. Zápas brzy začíná! " "Tak pojď ty prcku!" řekl Toby. "Mlč už!" Procedila jsem mezi zuby a dál dělala jako nic. A tak začal další zápas této sezóny.