Mr. Black

1. kapitola

Nepřetržitě přešlapuji po místnosti, dlaždice v koupelně u mé nejlepší kamarádky mám natolik dobře spočítané že si pamatuji i jejich barevnou kombinaci, padesát tři modrých, třicet tři červených a jen pouhých dvacet černých. Až teď si uvědomuji že moje kamarádka nemá vůbec žádný styl. Podívám se na ní, sedí u vany a jednou rukou drží poslední stránku mé knihy a druhou připravuje ideální teplotu pro svojí večerní vanu. Přijdu k ní a přikleknu blíže k jejímu obličeji, abych viděla její výraz v obličeji. Tváří se zamyšleně, mračí se a zároveň si kouše ret. Nevydržím to.

"To co?"

Ukáže na mě prstem ruky, která byla pod proudem vody a mě voda z ruky lehce namočí blůzu.

"Sakra Kate!"

Naštvaně vstanu a jdu pro ručník k umyvadlu a otírám si urychleně svoji blůzu. Když zjistím že je to zbytečné opřu si ruce o umyvadlo a vzhlédnu do sebe do zrcadla. Dlouhé jahodové blond vlasy se mi vlní až do půlky poprsí, světle modré oči mě propalují skrz zrcadlo, tmavá blůza a světlé upnuté džíny někde ze sekáče dělají sice pocit že nemám na rohlík, ale bohužel na lepší oblečení nemám. Dám si vlasy za ucho a s nepříjemným pocitem se otočím ke Kate. Ta pokládá kus papíru na stolek vedle koupelny a s úsměvem se na mě podívá.

"Je to úžasný ! "

Vykřikne a já s radostí poskočím a jdu ji rychle obejmout.

    "Po roce"

Potom co mi začne pauza už znuděně vzhlédnu na můj blog jestli tam nejsou novinky, svojí knihu jsem dala na něj asi už před rokem a od té doby žádná změna. Moje práce mě tak moc psychicky unavuje že nevím jak dlouho tu budu ještě moc být, aniž bych tu někoho nezastřelila. Sednu si na nejbližší stoleček tady v kantýně, naštvaně vedle toho položím svůj už tak omlácený telefon a vytáhnu svačinu, díky bohu že Kate má lepší práci než já, aspoň mi bere jídlo od ní z práce. S rychlostí sním svojí polévku a naposledy se podívám na telefon, nic. Na mém blogu sice pár lidí už listovalo, ale nikoho to nezaujalo asi na tolik, aby ho to stálo za pozastavení. Je mi dvacet tři let a stále bydlím u své nejlepší kamarádky, kdyby se semnou rodiče bavili, určitě bych teď poslouchala svého otce, který by nepříjemně na mě doléhal: najdi si už pořádnou práci ne obsluhování lidí v jedné malé restauraci na předměstí. Řekla jsem to ještě slušně, on by jistě takhle formální nebyl. Podívám se na hodinky a zjišťuji že mi končí přestávka během pár minut. Zvedám se a svůj telefon nechávám ve skříňce, můj šéf by asi nebyl dvakrát nadšený, kdyby zjistil že ho mám u sebe. Nasazuji falešný úsměv a jdu už obsloužit první zákazníky, kteří přišli před malou chvílí.

  "Večer"

Jsem už doma, rozvalená na posteli, moje nepříjemná tvrdá matrace mě tlačí do zad. Nevím už jak se mám položit na postel, aniž bych se po ránu neprobudila rozlámaná. Vzdám to a dám pod sebe ještě jednu deku, kterou jsem dostala od Kate. Moje spolubydlící dnes večer nepřijde má zaplacenou dovolenou od vedoucího z její firmy kde pracuje. Někdy jí moc závidím ty benefity , ale ona si je zaslouží. Moje kamarádka neměla dobrý start do života a tohle bylo pro ní jako odměna za to čím si prošla. Pomalu se zvednu a vložím mobil do nabíječky, naštěstí je zítra už víkend a já dnes s radostí zjistila že nemám práci. Normálně bych ležela v posteli celý večer a stěžovala si jaký to mám život, dnes jsem se, ale rozhodla si pustit aspoň film ať nemám tak moc ubohý život.  Pustila jsem si nakonec komedii z Netlixu a příjemně se zachumlala do deky , předtím než málem usnu mi, ale notebook oznámí zprávu týkající se mého blogu. Znuděně vstanu a zastavím jedním klikem film a dalším na druhou lištu mého blogu. Sjedu myší dolů a zjišťuji že někomu se můj příběh libí. Koutky se mi povytáhnou nahoru a já si znova pustím film. Pomalu a jistě usínám.

  "Ráno."

Ráno mě probudí zvonící telefon, nepříjemně si promnu obličej a zvedám se, odskočím k telefonu a zvedám si ho k uchu.

"Ahoj zlato, tak jak se tam máš? Nerozpadlo se to tam beze mě?"

Usměji se do telefonu, i když vím že mě nemůže vidět a zívnu si.

"Ty jsi teprve teď vstala?!"

"Hele nediv se, měla jsem včera až do večera."

"Já ti přece říkala že ti můžu sehnat práci u nás, ale teď ti řeknu co jsem za ty tři dny tady dělala.."

Automaticky vypnu, protože moje vysoká černovlasá kamarádka hrozně ráda o sobě povídá a já už za těch pár let kamarádství se naučila vypnout a jen odkývat vše co říká. Dám si jí na reproduktor a zjišťuji u notebooku že mám plný email buď spamů nebo nabídek prací, sice svoji práci nesnáším, ale ani bych nechtěla pracovat jako Kate, zalezlá v kanceláři celý dlouhý den. Nic pro mě, po půl hodině kdy jsem si říkala kdy konečně sklapne a prolistováním nudných nabídek jsem narazila na zvláštní email od nakladatelství Black. Bez zaváhání jsem ho otevřela a nemohla uvěřit co se v něm píše.

Ahoj, Chtěla bych vás seznámit s mojí novou knihou, doufám že se vám bude líbit a zkrátí Vám to dnešní už tak dlouhé týdny v karanténě. Budu ráda za přečtení či komentář.

Vaše N.P