Usměj Se Na Mě - Genshin Impact [CZ]

Diluc a Lumine

Sedla jsem si před dveře na podlahu a čekala na Paimon. Proč na podlahu? Protože to bylo příjemné~

Tiše jsem si zívla s rukou před ústy. Západ slunce už dávno byl, bylo něco málo před půlnocí. A my čekaly na půlnoc. Chtěla jsem nabídnout Wishe, hlavě ty barevné. Sice byly na Hu Tao banner (nic proti ní), já však už prostě potřebovala. Šetřila a čekala jsem tak dlouho a nemyslím si, že bude blízko Venti banner (který nakonec byl :)) ), prostě jsem potřebovala to zkusit a mít radost z celého toho procesu, který mi tak moc chyběl.

Paimon přiletěla a přinesla zbylé modré Wishe, kterých zrovna málo nebylo.

,,Půjdeme ven, můžeme se pak zase vrátit." Kývla jsem na Paimon a zvedla se.

,,Paimon je zvědavá, co nebo kdo dnes přijde~" Zívla si i moje společnice.

Společně jsme vyšly na naši zahradu. Tabby jsme vzbudit nemohly, což bylo fajn, alespoň si odpočine.

Tak nějakých dvacet kroků od vchodu jsem se posadila do příjemně chladivé trávy. ,,Já taky. Mohl by třeba Diluc.. Jen ne Hu Tao.. Pak by se šance zase snížila. Nic proti ní ale prostě - Diluc." Zaculila jsem se na Paimon, která si sedla hned vedle a která se mi teď smála.

,,Tak zkus~ a budeme doufat!"

Obě dvě jsme se zadívaly na noční oblohu plnou hvězd v našem Sereniteapotu.

,,Stejně je tady krásně, že?" Zašeptala jsem a následně poslala prvních 10 modrých Wishů do nebe pomocí síly Anema.

Obloha je spolkla. Následně se na ní vytvořil vír, ze kterého vyletělo 10 hvězd, se stříbrnou září, z toho jedna fialová, a letěly směrem k nám.

Před námi se po zahradě zabodaly zbraně do země.

,,Tak pojďme~" Spokojeně jsem se zvedla, strašně moc fascinující ty hvězdy.

Takhle to šlo pár dalších chvil.

Najednou se noční obloha prozářila krátce trvajícím obloukem duhy a zlatavá záře se blížila k nám spolu s dalšími dvěma fialovými paprsky a se zbytkem stříbrných.

,,O můj-" Vydechla jsem a Paimon nadšeně zatleskala. ,,Tak pojďme!"

Obě dvě jsme se zvedly a šly naproti postavě, která se za chvilku zhmotnila.

,,Kdo to.. Qiqi!" Vypískla Paimon a obejmula ji. Já měla co dělat, abych zahnala své zklamání. Ne že bych ji neměla ráda, protože mám. Jen Diluc.. Ale to bude v pořádku.. za chvíli.

Usmála jsem se a obejmula ji. ,,Vítej~"

~~~~~~~~~

Začínala jsem pochybovat. ,,Mám to teď vůbec dělat? Možná už bych s Wishi měla přestat.."

,,Šup, ještě ti nepadla na tom speciálním pětihvězdičková věc nebo charakter, takže Wishuj! Hneeeeeed!" Tahala mne Paimon za cíp šatů.

,,Ach faaajn. Ale moc tomu nevěřím, takže jdeme dovnitř do předsíně. Abych nebyla tak moc zklamaná, kdyby to třeba nevyšlo.." Promnula jsem si oči, naposled sledující hvězdy.

Byla jsem z toho docela smutná. I když se mě Paimon snažila rozveselit a zase zažehnout naději, tak nějak to prostě nešlo.

Naposledy jsem se podívala ke hvězdám s nevyřčenou prosbou a obě jsme se přesunuly dovnitř domu. Tam jsem si sedla na zem jako před několika minutami, zády se opírajíc o stěnu.

Paimon nakonec letěla za Qiqi a za ostatními. To bude pro ně ráno překvapení, až zjistí, že máme v týmu novou členku.

Přivřela jsem oči, sbírajíc poslední špetky nějaké naděje nebo co to bylo. Promnula jsem v dlani jeden z Wishů a poslala je, sledujíc oblohu přes průsvitné sklo ve dveřích.

Zlatý záblesk.

Stiskla jsem ruce v pěst a zavřela oči, tiše mumlajíc, srdce mi divoce bušilo. ,,Ať to není Hu Tao prosím.. Ať ne Hu Tao.."

Zvenku jsem zaslechla malé žuchnutí, následně nějaký hlas, který jsem zatím nedokázala rozeznat a pak cinkání, tuším, zbraní.

,,Prosím ať ne Hu Tao.." Zašeptala jsem tiše.

Kroky se zvenku přibližovaly až ke dveřím, kde se postava zastavila.

Chvíli bylo ticho.

Následně se ozvalo zaklepání.

Mělce jsem se nadechla a zvedla se ze země. Vzala jsem za kliku, ruka se mi chtějíc, a otevřela dveře.

Vysoká postava v jedné ruce držela krabici plnou zbraní a druhou ruku měla za krkem. Očividně nebyla moc přesvědčena o tom, že je tady vítána.

To jsem nechtěla..

Počkat. Co to má na rameni? Nějakého opeřence? Ale to nemůže být Fischl.

Kdo to-

,,Já vím, že jsi asi chtěla Hu Tao, když jsi Wishovala na tenhle banner, ale místo ní jsem tady já, takže chápu, že jsi asi zklamaná a-"

Zalapala jsem po dechu, oči se mi plníce slzami. To je-

,,Co ti trvalo tak dlouho přijít?!"

Rudovlásek musel krabici upustit na zem, aby mne chytil, jelikož jsem mu skočila okolo krku. Jeho opeřený společník okamžitě zmizel z jeho ramene.

Tiše jsem se smála do Dilucovo hrudi, cítíc tolik štěstí a radosti. Pevně jsem jej objímala. Ani jsem nevěděla jestli spíše pláču či se směji.

Vysoký rudoočko mě začal hladit po hlavě, druhou rukou okolo pasu si mne k sobě tisknouce.

Měla jsem pocit, že mu moje blízkost nevadí a že se dokonce uklidnil, uvolnil.

,,Víš, jak moc a jak dlouho jsem si tě přála?" Promluvila jsem, trochu jsem se od něj odtáhla a protřela si oči. Stále jsem se culila.

,,To jsem netušil~" Diluc mi věnoval úsměv. Stále měl ruce na původních místech.

,,Taaaak a já už tě nepustím~" Zazubila jsem se a zase se na něj natiskla. Snad neslyší ten splašený tlukot mého srdce.

,,Tak v tom případě-" Rudovlásek mě zvedl jako princeznu, ,,-to vyřešíme takto~" Mrkl na mě s úšklebkem.

Lord Barbatos-

Zalapala jsem tiše po dechu a okamžitě si schovala obličej do měkkého kabátu v oblasti Dilucova ramene.

,,Promiň mi to nepřivítání.. Vynahradím ti to.." Zamumlala jsem provinile.

,,No, obával jsem se ale nakonec bylo ještě lepší, než jsem pak očekával. Teď se tím netrap, už je pozdě." Bylo mi podobně tichou odpovědí.

,,Ty zbraně můžeš nechat venku.." Špitla jsem, když se Diluc krabici opatrným pohybem pokusil posunout před sebou dovnitř.

Krabice se tedy nechala krabicí. A Diluc nás dostal do domu, kde za námi zavřel vchodové dveře.

,,Tak ty sis mne přála Lumi. Krásně to zní, skutečně~" Zašeptal.

,,U-um.. Proč mě vlastně držíš?" Stydlivě jsem se zeptala, vyhýbajíc se nějakému komentáři.

,,Protože mi to přišlo nejlepší. A protože se to očividně líbí nejenom mě~" Odpověděl mi jemně.

Zvedla jsem po těchto slovech hlavu a zadívala se do jeho rudých očí. Dva rudé živé plamínky.

Jednou rukou jsem se pustila a přemístila ji na příjemně teplou tvář. Náš oční kontakt jsem pak přerušila a políbila Diluca na tvář. Okamžitě jsem si pak znovu skryla obličej u rudovláskova krku.

Ucítila jsem pusu do vlasů.

,,Pojďme tě uložit ke spánku.. Světluško~"