Strážci labyrintu

1. Příjezd

Zazněla siréna, která ohlašovala příjezd bažanta a zároveň všem na place připomínala, že tu jsou další měsíc.
Několik placeru co toho nemělo moc na práci, včetně pár kapů, Albyho nevyjímaje se shromáždili u klece, aby se podívali kdo dorazil dnes. Některým se honily hlavou jejich nejstarší vzpomínky a to právě na jejich vlastní příjezd sem, do labyrintu.
Alby se jal otevřít víko klece. Všichni se nahrnuli okolo, aby viděli dovnitř. Na zemi mezi bednami se zásobami, každá na sobě má alespoň jeden nápis: ,,ZLOSIN", snad jako vše na placu, leží malý, kudrnatý kluk. Vypadá že je mrtvý, nehýbe se. Alby se zamračil a sám seskočil za ním dolů, aby zjistil o co jde.
Doskočil jen pár centimetrů od něj, div ho nezašlápl. Je to dítě. Neušlo mu že je opravdu malý. "Hej?" Zeptal se ho opatrně. Chlapec na něj nereagoval. Alby se začínal bát. Nahoře se placeři vyměňovali nechápavé pohledy. Další mrtvý? Zarazí se. Trochu s ním zatřásl. "Hej!" Řekne už důrazněji.
Konečně chlapec zareaguje. Celý sebou trhne a odplatí se co nejdál od Albyho jak mu to jen stěny klece dovolí. "Jen klid." Pokusí se chlapce upokojit. Klekne si na jedno koleno, aby byl níž, na jeho úrovni. Usměje se. "Už se nemusíš bát." Pokračoval. Ze shora bylo slyšet trochu smích, ale většina si šla po svém. Klučina se podíval Albymu do očí. Měl je dost zarudlé od pláče. "Chceš jít nahoru?" Chlapec přikývl. Alby kývl na lidi, co se starali, mimo jiné, i o vykládání klece, aby je vytáhli za pomoci kladek nahoru.
Za několik málo okamžiků už byl jak Alby, tak bažant nahoře. Vypadal dost vyklepaně. Ještě aby ne. Pomyslel si Alby. "Víš jak se jmenuješ?" Bažant na prázdno otevře pusu a pak zakroutí hlavou. "Dobře, to nevadí za pár dnů si vzpomeneš." Nebo ti dáme nějakou přezdívku, stejně si teď měsíc bažant tak na tom moc nesejde. Nechtěl ho zatím stresovat tím, že je možnost, že si nevzpomene. "Já jsem Alby." Představí sám sebe. "Tak nějak to tu vedu." Dodá, aby byl v obraze.
Placeři si jich už nevšímali, někteří vykládali zásoby, zbytek si šel po své práci. Zábava skončila. "Pamatuješ si něco?" Věděl jak je nepříjemné si to uvědomit, ale musel se zeptat. Co kdyby řekl ano. Jeho naděje byla brzy zklamána, protože bažant opět zakroutil hlavou. "Nevadí, pojď ukážu ti to tu a řeknu jak to tady funguje." Postavil se, báža nezůstával pozadu a také už byl na nohou. Byl trochu zavalitější. Až teprve teď si všiml, co je obklopuje. Málem se z toho znovu posadil na zadek. Alby si všiml jeho výrazu. "Jo, je to ohromný, ale neboj vše ti vysvětlím." Odpoví mu na jeho nevyřčené otázky.
Alby se rozešel pryč od klece, kterou stále vykládali. Bažant jej rychle následoval a Alby začal vysvětlovat důležité věci. "Tohle" Ukáže všude kolem nich na čtverec obehnaný masivními zdmi. "Je Plac." Už viděl jak otevírá pusu, aby se zeptal co je za zdmi, ale nedal mu šanci pokračoval a hned mu odpověděl. "Za zdmi je Labyrint, tam nebudeš chodit, jasný?" Zeptal se důrazně. "A-ano." Odpověděl roztřeseně a koktavě bažant. "Fajn, jsou tu jen tři pravidla. Za 1. Nikdy nesmíš napadnout jiného placera, jinak končíš v labyrintu." A aby bažant pochopil co znamená končíš v labyrintu, tak ještě dodal: "Už se pak nikdy nesmíš vrátit, a nikdo nepřežije v labyrintu noc." Upozorní ho, když v jeho očích vidí dostatečný respekt, no možná spíš strach, pokračuje dál. "Za 2. Musíš pomáhat s prací. Nějakou ti tu přidělíme. Nejdřív si vyzkoušíš vše a pak tě zařadime. A za 3. Do labyrintu, za ty stěny nechoď jestli nejsi běžec. Prostě tam nechoď, jinak už se nebudeš moci pravděpodobně vrátit." Dokončí výklad o pravidlech.
Mezi tím dojdou k větší budově. "Tady se fasuje jídlo." Ukáže na jídelnu. "Tam je krvárna." Ukáže na menší domek za kuchyní. Když vidí jak sebou chlapec trhl, tak dodal: "O nic tam nejde, jen prostě nejsme biložravci." Doufal, že s tím bude bažant v pohodě. No bude se s tím muset smířit, je z něj placer. "Taky tu máme farmu, políčko, ohniště, les, brány, vodní nádrž, nemocnici." Poslední slovo dál do uvozovek. Samozřejmě bylo toho víc, ale to nebylo zas tolik důležité, zatím. "A pak místo na spaní." Vzal z lavičky spacák a ještě pár věcí co měl pro nového bažu nachystaného a dal mu to. "Najdi si tam volné místo na spaní, pak bude..." Podíval se na hodinky. "...oběd." Dokončil větu. "Ten dostaneš tady." Ukázka ještě jednou na kuchyň. "Pak tě někam přidělíme." Alby odešel, opustil ho aniž by mu dál prostor na dotazy a vydal se za svou práci. Musí se s tím poprat. Ještě se za ním otočí, jestli dělá co má.
Je rád že vidí, jak jde kam mu ukázal. Šel se podívat na věci co s novým placerem přišli.
Bažant se kolíbavou chůzí a plnýma rukama dostal až na místo kam mu Alby ukázal. Bylo tom napnutých spoustu sítí mezi několika kůly, pod přístřeškem. Mělo to i něco jako stěny. Ne kraji objevil volné sítě. Vybral si jednu úplně na kraji. Rozložil tam spacák a zbytek věci. Když měl hotovo rozhlédl se v klidu kolem. Ještě pořád se trochu třásl. Kde to jsem? Pořád nechápal to všechno. Kdo jsem? Bál se že neví své jméno. Odkud jsem přišel? Bylo mu smutno, ale nechtěl plakát, nemohl.
Rozhodl se jít, jak mu Alby řekl na oběd, jídlo měl rád. Říkal že si vzpomene. Utěšoval se slovy toho Albyho. Došel do kuchyně, kde už byla spoustu obyvatel placu, takzvaní placeři, jak už si stihl všimnout. Stoupnul si do řady, za ostatní. Byl tam docela hluk. Všichni se bavili mezi sebou, ale malého bažanta si nikdo moc nevšímal. Stál tam jako by tam byl navíc, když mu najednou někdo zaklepal na rameno. Málem vyletěl z kůže. Rychle se otočil, ale nikdo tam nebyl. Cože? Byl zmatený, nejednou mu někdo zaklepal na druhé rameno. Opět se otočil a zase nikdo. Pak se otočil dopředu s vědomím že se mu to jen zdálo a tam stál kluk, který tam předtím nebyl. Smál se. Bažant to nechápal. Chlapec k němu natáhl ruku. "Jsem Woren." Představil se. Bažant k němu natáhl ruku, ale Woren ji stáhl. "Uplavala" Zase se zasmál a tentokrát se báža zasmál s ním. "Podáme si ruce, až budeš vědět svoje jméno." Řekne rychle Woren.
Woren byl trochu starší než přítomný bažant, ale mezi ostatními placera byl jeden z těch mladších. Měl tmavé delší vlasy, které mu lezly do očí, opět hnědé barvy. Obličej měl plný pih a úsměv jako by měl přibitý a žádnou jinou emocí, zvlášť smutnou, nikdy necítil. Nebyl ani zas až tak vysoký, tak středně. Byla to taková veselá kopa placu. Místní klaun. Jeho oblečení bylo docela obnošené a na některých místech prodřené či roztrhlé. Dokonce neměl žádné boty. Nohy měl bosé a špinavé. Pracoval v krvárně, čím bažu hned postrašil.
Za několik málo minut už byli na řadě. Bažant se seznámil s další obyvatelem placu. S Paničkou, kapem kuchyně. Jednalo se o milého hocha, tmavší barvy pleti. Byl docela vysoký a mohutný, ale ne děsivý jako Alby.
Sedl si s Worenem k volnému stolu a začali jíst nějakou kaši. Nebyla moc dobrá, ale oba měli až příliš velký hlad než aby na tom sešlo. U jídla byli potichu, pak odnesli nádobí. Co teď? Bažant netušil co se bude dít. "Už tě dneska někam přidělili?" Zeptal se Woren, který si všiml že zelenáč nemá tušení co teď. Odmítavě zakroutil hlavou. "No..." Zamyslí se, aby mu něco poradil, se to už na sobě ucítí stín někoho většího. Otočí se. "Ahoj, Gally." Za Worenem se objeví hora svalů, která byla pravým opakem Worena. Zle se na něj podíval. "No tak já už asi půjdu. Uvidíme se večer na Vatře." Omluvil se bažovi a byl v tahu.
Bažant si prohlížel tu horu svalů před sebou a zvlášť jeho zamračený obličej. Co je Vatra? Šel z něj strach. "Ty jseš ten novej?" Zeptá se opovržlivě. Bažant rychle přikývne. "Fajn dneska budeš s náma. Musíme opravit kus střechy a mimochodem jsem Gally, kapo stavitelů." Představil se mu, ale neobtěžoval se zeptat na jeho jméno ani nepředpokládal, že ho už ví. Gally byl asi nejméně sympaticky čón na place, kterého báža zatím potkal.
                                                                                       *******
Už se stmívalo a bylo po večeři. Bažant byl docela unavený. Gally mu dal docela zabrat. Moc se mu proto nechtělo dál ponocovat, když to co dělal dnes bude muset zvládnout i další dny, ale Woren o tom nepřestával mluvit a tak spolu po večeři vyrazili k ohništi.
Oheň už hořel, kolem bylo pár laviček, ale málo kdo na nich seděl. Někteří tančili kolem ohně, no nebo se o to snažili. Pár jich zpívalo, no snažili se o to. Jiní se bavili a jedli nějaké pamlsky. Zároveň tu koloval jaký si nápoj. Vždy když se ho někdo napil, tak se povětšinou více bavil. Zábava se rozjížděla. Woren se odvázal, jestli to bylo ještě víc možné a začal tančit. Výtáhl tam i bažu aby se k nim kolem ohně přidal. Smáli se a smáli, jako by skutečnost že jsou uvěznění v labyrintu byl jen sen a ne příšerná skutečnost.
Čas plynul, někteří odcházeli spát, jiní usnuli přímo u ohně někde na lavičce. Zábava se postupně rozpouštěla. Pár kluků zvracelo. Což naštěstí nebyl případ malého bažanta. K němu se podivný nápoj, který to způsoboval ani nedostal, i když byl nakonec položen na stejné lavičce, kde usnul.