The Lonely Girl /Fred Weasley/

17.

Po hodině, kde nedělala v podstatě vůbec nic, za ni přišla Cho. „Tris, potřebuju si s tebou promluvit." Tris protočila oči. „Prosím?" „Máš pět minut, pak musím na hodinu." „Tris, dneska už žádné hodiny nejsou," zamumlala Cho. Tris se zamračila. „Je třetí úkol, končíme teď," pokračovala. „To je to, co jsi mi chtěla říct? Dobře, tak já už půjdu." „Ne, Tris! Počkej!" Cho ji musela doběhnout, protože Tris šla velmi svižně. „Jsi v pořádku?" „Cho, jestli mi chceš něco říct, tak to řekni hned," rozkázala. „Já, víš co? Ono to je jedno. Jen jsem se ti chtěla omluvit za ten Nový rok, ale vidím, že už ti to je jedno. Měj se." „Jasně Cho, užij si Cedrika, dokud můžeš!" Zakřičela na ni, aby ji slyšela, i když se hrnula pryč. Cho se otočila a věnovala jí prostředníček s nenávistným úsměvem. „Blbka," zašeptala si sama pro sebe.

„Slečno Blacková, bylo by krásné, kdybyste se uráčila jít do Velké Síně místo vyvolávání konfliktů někde, kde nemáte být," ozval se zezadu profesor Snape s jeho typickým otráveným výrazem. „A odpusťte si jakékoli urážky, prosím." Dodal, když viděl, jak Tris otevírá pusu, aby se obhájila. „Jistě, pane profesore," odsekla a vydala se do Velké Síně. Vešla společně se Snapeem, tudíž si vysloužila několik zvědavých pohledů od jejího stolu. „Dámy a pánové, během pěti minut vás požádám, abyste přešli na famfrpálové hřiště, kde se bude konat třetí a poslední úkol turnaje tří kouzelnických škol. Prosím šampiony, aby se odebrali spolu s panem Pytlounem na stadion," mluvil Brumbál, ale Tris byla zase trochu mimo. Po pár minutách se žáci začali nedočkavě zvedat a cpát ven.

„Co máš se staroušem Snapeem?" Zeptal se Draco. „Cože?" Zachechtala se Tris. „Nesmíš to nikomu říct, ale tajně spolu chodíme, víš jak." „Jasně, tak jako já chodím s vyvoleným." „Přesně, Draco. Přesně." Oba se cestou chechtali. „Draco, neviděl jsi-" „Jasně. Byl někde vepředu a nabízel sázky." „Díky." „Tris, hlavně to nes-" „Ano, Draco. Já vím. Už jsem v pohodě, vidíš?" Ukázala mu svůj zářivý úsměv, který nevypadal vůbec falešně. „Nezvorám to, slibuju. Nikomu nic neřeknu." Draco se pousmál a kývl. „Mimochodem, líbí se mi tvůj oblek," řekla Tris. Draco se narovnal, pyšně se pousmál a řekl: „Díky, šitý na míru. Stál mě několik galeonů." „Chceš říct, tvého otce to stálo několik galeonů," zasmála se. Vítězně se pousmál.

Společně došli až k tribunám, kde se rozloučili. Draco si šel sednout ke svým zmijozelským přátelům. „Tris! Tady!" Zvolal Fred odněkud z tribun. Rozhlížela se z jednoho konce na druhý, dokud někdo uprostřed nenašla mávajícího Freda a George. Usmála se a zamířila k nim. „Zdravím, krásko," řekl Fred, když k nim došla. Políbila ho a sedla si mezi ně. „Dostanu taky pusu?" Zeptal se George s ďábelským úsměvem. Tris ho plácla do hrudi. V tom začala vedlejší tribuna hrát Bradavický pochod. Z malých dveří vyběhl Cedric, za ním Harry, pak Krum a nakonec Fleur. Všichni jásali, tleskali a řvali jména svých favoritů. Famfrpálové hřiště bylo proměněno k nepoznání. Po jeho okraji se tyčil živý plot vysoký šest metrů. Přímo proti tribunám zela v plotě mezera, která mířila hluboko dovnitř bludiště.

„Dámy a pánové! Za okamžik začne třetí a poslední úkol! Dovolte, abych vám připomněl, jak si v tuto chvíli stojí jednotliví šampioni: O první místo se dělí, oba s pětaosmdesáti body, pan Diggory a pan Potter ze školy v Bradavicích!" Jásot a potlesk byl tak šílený, že si Tris musela zacpat uši. „Na druhém místě je s osmdesáti body pan Krum i Institutu čar a kouzel v Kruvalu!" Další vlna potlesku, tentokrát hlavně ze zmijozelské koleje a z Kruvalských žáků a žákyň. „A na třetím, slečna Delacourová z Akademie v Krásnohůlkách!"

Pytloun zapískal, a Harry s Cedrikem se vrhli do bludiště. Po pár minutách Pytloun zapískal podruhé, a do bludiště vběhl i Krum. Po dalších pár minutách vyběhla i Fleur.