Fame isn't awesome

14. Part - Znamení?

Konec 13. části: 'Říká se, že stará láska nerezaví. Bude to tak i u Nicol Sterling a Codyho Simpsona?' Četla jsem to pořád dokola a začala trochu víc přemýšlet o tom, že má možná Perez pravdu.

Pokračování; Následující den: Vzbudila jsem se brzo ráno, protože jsem slíbila, že se ukážu u Rosse. Stále jsem měla v hlavě Codyho a včerejší zprávu na perezhilton.com. Cestou jsem se zasatvila pro 2 kafe a rychle dojela k Lynchovím, kteří mají dům u pláže. Většinou, když přicházim, už nezvonim a jdu rovnou dovnitř. Vystoupila jsem z auta a rychle přeběhla dovnitř. Z obýváku se ozýval smích, tak jsem šla za zvukem. Seděli tam lidi z Austin&Ally a koukali na nějakou epizodu jmenovaného seriálu. "Nicol, já zapoměl! Ale přidej se k nám, jen co to skončí, stejně všichni půjdou." Usmála jsem se na něj, ale nebyla jsem v náladě trávit, pro mě, s cizími lidmi čas. "Povídej si s nimi, uvidíme se později." Ross jen přikývl a neřešil to, protože věděl, že by nic nevyřešil. Nasedla jsem do auta a uvědomila si, že nevim, kam mám jet. Kamkoliv se hnu, přilepí se na mě fanoušci a doma být zavřená nechci. Nastartovala jsem auta a začala různě jezdit po LA, až jsem se dostala k plážím. Pár z nás vědělo o jedné zapadlé, kde nebývalo tolik lidi, takže doufám, že se to nezměnilo. Vystoupila jsem, dala si brýle a doufala, že za dobu cesty mě nikdo nepozná. Koukala jsem se spíš na zem a šla podél moře. Po pěti minutách jsem neslyšela hluk dětí ani motory aut. Zvedla jsem hlavu a viděla 3 lidi, co leželi na pláži a 2 lidi, co se snažili surfovat na menších vlnách. Sundala jsem si brýle a sedla si do písku. Bylo okolo poledne, takže bylo celkem vedro. Bylo mi to jedno, milovala jsem tohle místo, bylo skvělé na protřídění myšlenek. Poprvé jsem tu byla s Justinem...

' "Něco ti ukážu." Zašeptal mi Justin do ucha a rozběhl se po pláži a mě táhl za sebou. Smála jsem se z plných plic a snažila se popadnout dech. Během chvilky jsme se ocitli na prázdné pláži, kde nebyl nikdo. Bylo to pro nás oddechnutí, když v tom si mě přehodil přes záda a šel se mnou do vody. "Ne, pusť mě!" Smála jsem se a než jsem se nadála, ponořila jsem se rychlostí do vody. Jakmile jsem se vynořila, viděla jsem Justina se záchvatem smíchu. "Řekla jsi, ať tě pustím." Dál se smál a já se k něm natáhla a snažila jsem se ho potopit, ale on si mě přitáhl k sobě a lehce mě políbil na rty. "Miluju tě." Zašeptal mi na rty a já dala ruce okolo jeho krku pomalu jsem začala pohybovat rty.'

"Nicol?" Zatřepala jsem hlavou a viděla blonďatou hlavu, co stojí vedle mě se surfovacím prknem v rukou a neoprenem napůl staženým. "Cody, co ty tady?" Nečekala jsem, že ho tu potkám, ale je to hezké potkat někoho, koho mám ráda a moct si popovídat. "No, chybí mi surfování v Austrálii, tak si to tady vynahrazuju, ale tu samou otázku jsem se chtěl zeptat tebe, ale nejdřív, můžu si přisednout?" Byl, je a bude neskutečný gentelman. Usmála jsem se na něj a přikývla, že může. "Potřebovala jsem na chvíli zmizet z domu nikam jinam nemůžu, protože se na mě všichni sesypou." Nohy jsem si složila do tureckého sedu a rukami jsem jezdila po písku. "Jo, chápu tě. Můžu se tě na něco zeptat?" Otočil ke mě hlavu a trošku přimhouřil oči, protože mu sluníčko zasvítilo víc do očí. Já obličej neotočila a jen jsem přikývla. Poslední dobou mi připadá, že víc diskutuji s lidmi pomocí přikyvování hlavou. "Víš, jak jsi zmizela, mrzelo mě to. Měl jsem tě opravdu rád a jak jsi se objevila, říkal jsem si, že když jsem chodil s Gigi, tak to řešit nebudu, ale stále mě něco nutí tě pozvat aspoň na večeři. Šla by jsi dneska?" Tím mě přinutil otočit k němu hlavu, ve které se mi rýsovalo víc a víc myšlenek. Všechny vzpomínky se mi rýsovaly v hlavě a v tom mi přišla esemeska. 'Trošku vynahrazení toho, že jsme se dneska neviděli, jdem na čínu, zvu!' Tak fajn, bylo tohle znamení nebo ne? Přece jen dám však přednost.... 

Tak, snažim se, jak jen můžu, ale nějak mi dochází nápady, a to když jsem to začínala psát jsem měla nápadů plno :( No, snad brzo tu inspiraci naberu :) -Nicol

BTW: Co myslíte, s kým půjde tedy nakonec na večeři?