Chvíle naděje | ✖️

8. kapitola | Plnoletý prvorozený syn

„Můj drahý vnuku!" ozvalo se po pravé straně Mathea, který si znovu prohlížel tu překrásnou výzdobu vstupní místnosti, na kterou si Malfoyovi potrpěli. „Už jsem si říkal, že jsi se někde zasekl! Nu, už abys složil zkoušky na přemisťování."

Děd Abraxas Malfoy k němu přistoupil a mužsky ho obejmul – ale spíše ho poplácal po zádech. „Moc rád tě vidím, dědečku," usmál se od ucha k uchu mladík, který si užíval tu pozornost, jež se mu dostávalo. „Mám pocit, že se Malfoy manor tolik změnila – dokonce bych řekl, že ožila."

„Ach ano, v těchto dnech tu je opravdu rušno," přisvědčil Abraxas a společně s Mathem mířil do jídelny. „Ale bude ještě rušněji, to mi věř! Pořádně jsme neoslavili tvou plnoletost. Prvního dubna ti přeci bylo krásných sedmnáct let. To je velmi významné jubileum pro mladého kouzelníka. Proto jsem se já i tvůj otec rozhodli, že ti uspořádáme velikou oslavu."

„Opravdu?" vyhrkl nadšením.

„Jistě!" přikývl mu. „Ještě jsme tě neměli šanci pořádně uvést do společnosti. Minulé léto jsi tu strávil jenom v kruhu rodinném. Nechtěl jsem tě přehltit. Samozřejmě jsi sedával na tribunách na Turnaji vedle otce, ale opravdové uvedení do společnosti – jaké já si pamatuji ze svých mladých let – jsme ještě neuspořádali. A já si myslím, že přesně na něco takového nemůže být lepší doba!"

Matheo přesně věděl, co tím jeho dědeček myslí. Přímo to sice neřekl, ale myslel tím návrat lorda Voldemorta. Když ještě bydlel v Greenwich domku rozvedených, ovdovělých, opuštěných a svobodných, slyšel krátké útržky rozhovorů o znovuzrození Pána zla. Avšak zpět u matky tyto debaty neslyšel v souvislosti s oslavami.

„Výborně, konečně jsi tady!" ozvalo ze z úst jeho otce – Luciuse Malfoye – který se okamžitě zvedl ze židle a spěchal svého prvorozeného syna pozdravit. „Ani si nedokážeš představit, jakou radost mám, že tu budeš s námi."

Zatímco se chlapsky obejmul i s otcem, po očku se podíval na mladšího bratra, který seděl ve své židle jako zařezaný a měl založené ruce na prsou. Moc dobře si dokázal představit, jaké myšlenky se mu honí v hlavě. Také však věděl, že v přítomnosti otce a dědečka Draco nemůže dělat vůbec nic.

„Musíme ihned začít s přípravami na tvou oslavu!" zvolal natěšeně Lucius, když se všichni posadili k podlouhlému stolu. „Sestavit seznam hostů, květiny, jídlo, alkohol..."

„A to nejdůležitější," pozvedl prst Abraxas, „správný zasedací pořádek!"

„Naprostá pravda!" přisvědčil muž s dlouhými plavými vlasy. „Máme v domě jednu nezasnoubenou slečnu," pohlédl směrem k Ellyson Lestrangeové, „a také dospělého prvorozeného syna na ženění."

Matheo očima střelil po černovlasé dívce ve věku Draca a pokoušel se analyzovat její reakci na komentář jejího strýce. Nevypadala příliš nadšeně, to mu bylo jasné. Seděla se stejným nadšením jako její bratranec Draco, i přestože z naprosto jiných důvodů.

„I přestože zastávám názor, že muž se má ženit nejdřív v osmadvaceti, máme tu nový věk – za pět tu máme nové tisíciletí – a novou dobu," pokračoval Abraxas další narážkou na návrat lorda Voldemorta. „Potřebujeme povznést čistokrevné rodiny, zvláště ty, které mají dcery, nemám pravdu?"

„Samozřejmě, že máš pravdu," potvrdil mu Lucius, kterému úsměv přímo zářil a položil Matheovi ruku na rameno. „Ty jsi naděje čistokrevné společnosti. Jsem více než přesvědčen, že mnoho mladých dam bude naprosto nadšených, až se dozví, že se na trhnu nachází takový mladý kus. Jejich sňatkuchtivé matky se o tebe budou prát!"