Spider-woman (Avengers ff)✔️

•1•

Nic se neodehrává podle filmu!!!

Gwen
Poslední, co si pamatuju, je rána, pach krve, křik a neskutečná bolest.

Snažím se otevřít oči, pohnout jakoukoli částí těla, nebo vydat alespoň nějaký zvuk. Nic z toho nejde.

Najednou uslyším hlas.

"Ahoj, Gwen... To jsem zase já. Slyšíš mě? Asi ne, ale i tak bych ti chtěla říct, že jsem s tebou. On nevěděl, co dělá... Nechtěl... Neměla jsem ti to udělat. Tohle by se nikdy nestalo. Strašně nám chybíš," řekne hlas a rozbrečí se. "Měla... M-měla jsem se na to vykašlat. Tohle za to nestálo... Ztratila jsem kvůli zasrané sázce nejlepší kamarádku... Vím, že mi neodpustíš," brečí hlas. Poznám podle něj svou sestru. "Už se probuď. Je to taková doba..." Slyším ještě.

Co se stalo? Na nic si nevzpomínám.

Pak je dlouho ticho.

Pokusím se pohnout alespoň prstem. Povede se. V duchu zajásám.

Po dlouhé době dokážu zatnout celou pěst.

Otevřu oči, které okamžitě zavřu, protože mě do nich udeří bílé světlo.

Po chvíli se rozkoukám. Ležím v nemocničním pokoji. "Halo?" Zachraptím, tak tiše, že jsem to slyšela sotva já. "Je tu někdo?" Zkusím znovu. Mluvím, jako bych několik let nemluvila a v puse mám strašně sucho.

Nahmatám malý ovladač a zmáčknu první tlačítko, co tam je. Zvedne mě to do polosedu. Vážně jsem v nemocnici.

Zkusím slézt z postele, ale sotva si stoupnu, spadnu zpátky na postel. Vedle postele jsou opřené berle. Jako malá jsem si vyvrkla kotník, když jsem začínala s baletem, takže to s nimi umím.

Chci po nich sáhnout, když v tom si všimnu několika hadiček zavedených do mého těla.

Mám takovou žízeň, že nepřemýšlím, a všechny hadičky ze sebe strhám.

S berlemi se dostanu k umyvadlu, kde začnu pít. Ani jsem si nevšimla, že přístroje začali pípat.

Do pokoje vtrhnou tři lidi. "Slečno okamžitě si běžte lehnout," řekne jeden doktor rázně. "Mě- měla jsem jen žízeň," zachraptím, ale už jdu slyšet. "Doneseme vám pití i jídlo, ale teď musíte ležet," řekne doktor a dovede mě zpět k lůžku.

"Co se stalo? Proč jsem tady?" Zeptám se. "Byla jste v kómatu... Tři roky," řekne doktor. "Co?" Vydechnu tiše. "To vám radši vysvětlí někdo z vaší rodiny... Nebo ta kamarádka. Byla tu každý den," řekne. "Když zmáčknete tento čudlík, přivoláte nás sem," řekne doktor a ukáže na modrý knoflík na ovladači. Kývnu. "Pustíte mi sem prosím tu kamarádku, a rodiče? Chci je vidět," zachraptím. "Budou tu do půl hodiny," řekne sestřička a všichni odejdou.

Když se pak otevřou dveře, odložím tác s jídlem a vodou, co mi přinesli sestřičky na stolek vedle postele.

Dovnitř vejde mamka, taťka a Emily. "Vypadáte jinak," vydechnu. "Zlatíčko... Tak moc jsi nám chyběla," začne brečet mamka a jde mě obejmout. "Co se stalo? Všechno mám jako v mlze. Nic mě ale nikde nebolí," řeknu. "To by ti měla vysvětlit tady Emily," řekne taťka a ukáže na ní. "Necháte nás tu osamotě?" Zeptá se Emily. Rodiče kývnou a odejdou.

"Dřív si chodila s Loganem Flintem. Začal mě balit a když jsme se na jedný párty opili, vyspali jsme se spolu. Tys o tom nevěděla. Logan se mnou pak chtěl chodit. Tys mu překážela a jednou se opil a pozval tě k sobě domů. On... Začal na tebe řvát, že jsi zbytečná a tak... Potom vytáhl pistoli a střelil tě do břicha," ukáže na mé břicho. Odhrnu si tričko a spatřím jizvu velkou akorát tak po kulce. Je v oblasti žaludku. "Málem jsi vykrvácela, ale sousedka zavolala policii hned jak uslyšela řev a výstřel... Zachránili tě, ale ty ses neprobudila. Spala jsi tady tři roky," dopoví. "Hned jsem se s Loganem rozešla a jeho zavřeli na 5 let. Chodil za mnou jeho bratr a omlouval se. Teď chodím s ním," řekne Emily. "Takže se mě pokusil zbavit, aby mohl mít tebe," řeknu a najednou se mi vše vybaví...