O Nás

Les

Liss se probudila do chladného mlhavého rána. Amy ještě spala. Liss vylezla potichu ze stanu. A tam ji čekalo nemilé překvapení. Ohniště z minulého večera bylo kompletně rozdupané, kameny a popel byly rozházené všude kolem a na stromech okolo byla jakási hustá černá látka. "Co to sakra...? Amy !" Liss vběhla do stanu. "Amy vstávej ! Ohniště je v tahu, vstávej !". "Ono hoří ?" zeptala se unaveně Amy. "Ne, vstávej a pojď se podívat." řekla Liss naléhavě. Amy se vyhrabala ze spacáku a vylezla ze stanu. "Co to ...?" Amy strnula. "Kdo to mohl udělat ?" zeptala se. "Asi bych měla jeden typ ale musím si to ověřit." pomyslela si Liss. "No ještě změny se nám nic neztratilo." řekla Amy. "Nechceš jít dnes na houby ?" zeptala se. "Dobře." řekla zamyšleně Liss.

Amy a Liss si musely vzít igelitové tašky protože neměly košíky. Vylezly ze stanu a vydaly se do náhodného směru. Svou trasu si zaznamenávaly malými piramidami z kamenů, větviček nebo trávy. Amy to četla v nějaké knížce o přežití kterou dostala od svého přítele k Vánocům.

"Tak co ? Máš něco ?" ptala se Amy. "Hmmm... ani- " Liss se přerušila když spatřila něco na stromě. Bylo to přesně to co hledala. Byla to ta samá černá hustá látka. To by nebylo až tak zvláštní kdyby to tak nepáchlo. Smrdělo to jako zvířecí mrtvola která ležela nejméně týden na slunci ve třiceti stupních. Liss to již předpokládala takže k látce přičichla pouze lehce, ale i tak se jí začalo chtít zvracet. Amy už takové štěstí neměla a dostala plný zásah smradu do svého obličeje. Tryskem doběhla k nejbližšímu křový, zlomila se v pase a začala obracet svůj žaludek na lesní půdu. "Co to sakra je ?!" zeptala se když skončila. "Řeknu ti to až se dostaneme zpátky ke stanu.".

"Četla jsi někdy staré indiánské legendy ?" zeptala se Liss když dorazily zpátky ke stanu. "Meh, možná někdy nějaké ano..." řekla Amy se zamýšleným výrazem. "Slyšela jsi někdy o postavě jménem Wendigo ?" zeptala se s podivně vzrušeným výrazem Liss. "Ano, toho si pamatuji docela dobře. V noci láká své oběti ven z jejich bezpečného úkrytu a potom je vláčí nesmyslnou rychlostí, vyzvedne je vysoko do vzduchu a potom je pustí na zem." řekla. "Podle té legendy je to aspoň tři metry vysoká, hubená, jaksi humanoidní figura s hlavou která připomíná lebku jelena. Je pokrytý hustou černou hmotou a podle toho... smradu ho můžeme poznat klidně i na sto jardů..." řekla Amy a lehce zezelenala. "Ano a já mám pocit že tenhle chlapík s námi těď žije v tomhle zatraceným lese." řekla Liss pořád s tím podivně vzrušeným výrazem. "Proč se tak tváříš Liss ? Ty jsi snad ráda že jsme tady možná zaseklé s tou věcí ?" zeptala se trochu vystrašeně Amy. "Víš, tyhle věci, tyhle... legendy mě vždycky fascinovaly. Proč si myslíš že jsem tě jsem v první řadě vytáhla ?" řekla Liss a v jejím hlase byla znít čím dál tím větší agresivita. "Liss... chceš nás zabít ? Ta věc je nebezpečná !" skoro zakřičela Amy. "Hej, klid. Zatím ani nevíme jestli to je Wendigo nebo ne. Prostě zůstaneme tady a všechno bude v pohodě."

Tak zase další... meh, půlkapitola jednou za uherskej rok, hej ? Sorry že to bylo tak dlouho a je to napsaný úplně jinak ale well... měla jsem spoustu dalších věcí ok ? Pokusím se psát nějak pravidelně ale nic nezaručuji
Vaše
Starline Cookie