Poslání vězně

Nehoda

Robert Hefferson svírá zbraň v pravé ruce a očima těká z místa na místo. Lidé v panice naráží jeden do druhého a snaží se dostat co nejdále od místa nehody. Koutek rtu mu bezděčně zacuká. Nikdo není dost hrdina na to, aby se pokusil pomoci zraněným. Jazykem si přejede po levém koutku rtu. V ústech se mu rázem nahromadí kovová pachuť krve. Odplivne si a vyčkává. Nečeká na reakci lidí, sám dobře ví, jak se takoví lidé chovají. Ne, čeká na něco jiného.. Na zvuk, který mu oficiálně započne novou etapu života. A skutečně, po sotva dvou minutách vzduch prořízne ostrý tón policejních sirén. Ženy s dětmi se běží schovat do nejbližších budov, muži ho dál vytrvale probodávají očima. Jejich myšlenky jako by četl. Svině. Hajzl. Zbabělec. Cvok. Samému se mu kdysi tyto myšlenky rodily v hlavě. Avšak ne vždy se tak skutečně cítil. V paměti na okamžik zabrousil do svého dětství, do okamžiku, kdy se z něj proběhlými událostmi začínala stávat stvůra. Tělem mu projel mráz. Tak rád by se těch špatných vzpomínek zbavil, ale některé věci zkrátka z paměti vymazat nelze. Nikdy. Konečně, policie a záchranáři dorazili na místo. Napřímil se a pohled upřel na policisty, kteří zastavili vozy kousek od něj a namířili na něj své zbraně. Policejní mluvčí na něj začal mluvit jménem policie, avšak on jeho řeč nevnímal. Nevnímal nic ze svého okolí, pouze vlastní myšlenky a tlukot srdce. Dobře věděl, že kdyby teď po policii, nebo vlastně komukoliv začal střílet, brzy by ležel na asfaltové silnici v kaluži vlastní krve. Tak to však nechtěl. Kdepak, v hlavě měl plán, dokonale naplánován, avšak poněkud šílený. Ještě chvíli vyčkával, chtěl policistům dopřát pocit moci. Znovu si odplivl. Na cestě se rázem objevil téměř nepatrný flíček tvořen slinami a krví. Pak, k velkému překvapení všech zúčastněných, zbraň sklopil, vyňal z ní zásobník a obojí části odhodil na zem. Policisté na něj nepřestávali mířit.
,, Zvedněte ruce nad hlavu a poklekněte na zem. Jste obklíčen, nemáte jak uniknout," křičel do tlampače vyjednavač. To on však věděl. Ruce pozvedl, avšak nepoklekl. Pokud chce, aby jeho zoufalý plán vyšel, musí pro to udělat vše. I kdyby mu to mělo sebevíc ublížit. Dva policisté ze zásahové jednotky se k němu rozeběhli a srazili ho na zem. Bok si odřel o drsnou zem. S nohami však nic neměl. Plán tedy stále vycházel. Jeden z policistů mu nasadil želízka, zatímco druhý ho přidržoval kvůli prevenci možného napadení. Nebránil se, i když v nitru zuřil. Rána ho pálila jako čert, ale své emoce držel na uzdě. Dostane se mu pomsty, tím si byl jistý. Jen musí vytrvat a plnit úkoly ze svého pomyslného seznamu pěkně popořadě. Paže policistů ho zvedly na nohy. Trochu se zakymácel, ale nakonec byl schopen jít po svých.
,, Jste zadržen kvůli vážnému přečinu, máte právo nevypovídat..," sděloval mu policista, ten menší z dvojice, která ho měla na starosti. On však svá práva znal. Když došli k policejnímu vozu, usadili ho dovnitř a vyjeli, věděl, že je čas na další bod jeho plánu.

Neměl sebemenší touhu dát těm poldům zadarmo to, co chtějí. Bez boje nikdy.