Hořké slzy minulosti

Ty?

*When the sun shines, we'll shine together. Told you I'd be here forever...*

„Kde jsi?!" vykřikla Kate polekaně a okamžitě se dala do hledání zvonícího zařízení. „Sakra, že já mám vždycky takové štěstí! Když něco potřebuju, nemůžu to najít! ... Ahh, tady je."

„Ahoj, Kate, kde vězíš? Domlouvali jsme se přece na tři odpoledne. Jako vždy," ozvalo se z telefonu.

„Philipe! Promiň, hned tam budu. Už jsem na odchodu," ovládána emocemi zavěsila, aniž by se rozloučila. Chvíli jí ještě trvalo, než našla svůj jediný svazek klíčů, který vlastnila, a pak už skoro doslova letěla z bytu.
Bylo dvacet minut po třetí hodině odpoledne.

Seběhla několik desítek schodů a zastavila se v prvním patře, kde už ve dveřích čekal její přítel.

„Promiň, Phile, vždyť mě znáš," Kate se nervózně uchechtla a zastrčila si neposedný pramínek vlasů za ucho.

„Znám neznám, znám ženy. A všechny jsou stejný," vycenil na ni svůj koňský chrup a Kate se nenuceně zasmála jeho suchému vtipu. „Ale aspoň dnes jsi mohla přijít na čas, máme nový přírůstek!" Upřímně ji potěšilo, jak nadšeně Philip zněl i vypadal. Šlo mu přečíst z tváře, že měl velkou radost.

„Už se nemůžu dočkat, až toho človíčka poznám." A s těmito slovy společně vstoupili do jeho bytu. Vzhledově ani prostorově se příliš nelišil od toho jejího. Důvodem nejspíš bylo, že bydleli ve stejném paneláku a navíc měli podobný vkus i záliby. Kate si doteď pamatovala, jak se sem loni nastěhovala a hned první den na sebe narazili na chodbě. Okamžitě se z nich stali přátelé, protože - dobrý vkus se nezapřel přece.

„Určitě se ti bude líbit. Máte toho hodně společného."

Vstoupili do obývacího pokoje, kde se každou neděli scházeli v rámci čtenářského kroužku. Kate, Philip, Morgan, Tim a Mark. Jejich pětka. A vlastně, ode dneška jich bylo šest.

„Patricku, tohle je Kate. Kate, Patrick."

Neznámý, který k nim byl zády, se otočil. Kdyby hned vedle Kate nestála komoda, byla by na zemi. „Ty? Co ty tady děláš?" Vykulila na něj své ořechové oči.

Z Patricka vyzařovala jistá zmatenost a překvapení. „Kate... Kate," přežvykoval její jméno, „no jistě! Prcek Katlyn Brow."

Uraženě si odkašlala. Jaký prcek? Už jsem vyrostla! Ale rozhodla se, kvůli Philipovi a ostatním členům čtenářského kroužku, nedělat scény.
„Ano, to budu já," a obdarovala ho co nejupřímnějším úsměvem, který v téhle situaci dokázala vytvořit.

„Vy se znáte? No, to je úžasné!" zvolala nadšeně Morgan. Philip jen mlčky přikyvoval, jistě byl mile překvapen. „Takže to vám ani nemusíme sdělovat, jak moc si jste podobní."
Patrick si jen pobaveně odfrkl a nervózně se poškrábal na zátylku.
„Nemusíte se tím obtěžovat," přikývla Kate. „Přešla bych k dnešní knize."
Opustila Philipa, který stále zaraženě stál u dveří (museli ho pořádně vykolejit), a sedla si na jednu z volných židlí.
Dál od Patricka.

„Kate?" zaslechla vzápětí za svými zády. „Vedle Tima vždy sedávám já, pamatuješ?"
Otočila se na něj, s prosbou v očích se na ni usmíval. No jistě, Tim a Philip. Už pár týdnů to mezi nimi jiskří.
„Mohl bych tě poprosit, sedla by sis vedle Patricka?" Svůj pohled přesměrovala na muže po své levici. Pozoroval dívku s plavými vlasy s nadzvednutým obočím a lišáckým úsměvem. „Jak Katlyn znám, určitě se moc ráda vedle mě posadí. Viď, brouku?"

„Ano, moc ráda se vedle Patricka posadím. Pokud mě přestane takhle oslovovat," snažila se, aby tón jejího hlasu nezněl příliš útočně. Což se, soudě podle Patrickovy couvavé odpovědi, moc nepovedlo. Úsměv vše zachránil.

Když už konečně všichni seděli na svých místech, mohli začít s knihami. Kate se při tom snažila nevnímat, jak jí Patrick nesnesitelně funěl na rameno.

„Dnešní knihu jsem měla na starosti já," ozvala se Morgan. „Tentokrát jsem zvolila klasiku, Petra a Lucii od Romaina Rollanda. Povinná četba našeho mládí." Začala se rozplývat nad tím, kolik emocí z knihy cítila a jak moc ji konec dojal. Kate ji ovšem brzy přestala vnímat, jelikož měla pocit, že se Patrick proměnil ve funícího draka. Tohle je za trest.

„Kate!"

„Eh, ano, ano. Dávám pozor," snažila se zamaskovat své nitro, ale sama dobře věděla, že tihle lidé ji znali až moc dobře na to, aby se jí to povedlo.

„Ptala jsem se tě, jestli se cítíš dobře. Jsi rudá jako rajče," dostalo se jí jejího starostlivého pohledu se svraštělým obočím.

„Mám se skvěle. Jen je mi trochu horko," Kate se ulevilo, že se neptala na obsah svého žvatlání.

Do rozhovoru se však vložil Mark: „Horko? Nejsi nemocná? Vždyť máš na sobě jen lehké šaty. V zimě. Já mám mikinu a že by mi bylo teplo, to říct nemůžu."

„Mark má pravdu," přidal se Patrick. „Měla by sis jít lehnout."
Tak moc by si byla přála spařit ho svým vražedným pohledem, ale neudělala to. Nesměla. Ne teď a tady.

„Máte pravdu. Nechtěla jsem vám to říkat, abyste si nemysleli, že tady s váma nechci být. Pokud vám to tedy nebude vadit, šla bych si lehnout."

„To víš, že nám to nebude vadit!" zvolal Philip a ostatní souhlasně přikyvovali.

„Příští týden si to vynahradíme," odvětila a pomalu se zvedla ze židle. „Slibuju."

„Vyprovodím tě," vystřelil ze své židle jako raketa a plavovláska v duchu zaklela. To by mi ještě chybělo, aby Patrick zjistil, kde bydlím. „V tomhle stavu přece nemůžeš jít domů sama. Jsi těhotná, ne?"

Dnes už podruhé sebou málem plácla o zem. Tentokrát jí v tom ale nezabránila komoda, nýbrž Patrick. Ticho, které v místnosti nastalo, by se bylo dalo krájet. Všechny páry očí směřovaly na dvě stojící osoby. Rychle se z jeho sevření vymotala a uraženě na něj pohlédla. „Ne, těhotná opravdu nejsem. A bydlím o dvě patra výš, takže to zvládnu v pohodě i sama. Díky," odfrkla ironickým tónem.

„Byl to jen vtip," pokrčil rameny.

Od vchodových dveří se se všemi zúčastněnými rozloučila a téměř neslyšně je zaklapla. Okamžitě se však opět otevřely a v nich se objevil Patrick. Nedá pokoj a nedá.
„Prosím, nechej mě tě vyprovodit."
Kate už neměla sílu něco namítat, a tak jen unaveně přikývla. Poslední, co by teď byla chtěla, bylo rozebírat minulost.

„Co ti dva spolu mají?" zeptal se do vzduchu udiveně Philip, když zaklapli dveře.

___________________________________________

Ahoj, ahoj!

Srdečně vás všechny vítám u svého nového příběhu. Doufám, že vás zaujme. Měla jsem asi dva roky pauzu od psaní tady na Wattpadu a nějak mi to začalo chybět. :(

Jak se ti první kapitola líbila? Jak si myslíš, že to bude pokračovat? Co ti dva mezi sebou mají?

Budu ráda za každou zpětnou vazbu, ať už v podobě komentáře, vote nebo čehokoliv jiného. A to nejen u téhle kapitoly. ☺️

Doufám, že se "vidíme" u dalšího dílu!

Pěkný den všem 🌸