Frank

Akt VI. Gavin

Já popravdě hledal nějaký částečky z toho všeho, co ten blázen během minuty stihl říct. Jinak nebojte, já nepřepisuju ručně úplně všechno. U některých částí naštěstí mluví fakt jen Frank, takže to dávám číst mý čtečce, která to zběsile přepisuje do textu. Problém ale je, že i tyhle části musím poslouchat a upravovat, protože po pár odstavcích mi čtečka laskavě vyhodila varovné okénko s tím, že je v záznamu tolik neznámých slov, že není schopná to všechno převést správně. Chudinka.

Ručně jsem musel dělat taky úplně jiný věci, protože mi přítelkyně řekla, že na nějaký zachraňování světa se může akorát tak vysrat, práskla dveřma a už jsme spolu tak dva dny nemluvili, jo ale naštěstí mi tu nenechala dvě děti na krku, protože tohle je ta záchrana světa, na kterou se vysrat nechce, což já taky ne, protože to pak nemusím dělat ručně, ale to je jedno. A mluvím o ruční opravě nábytku, vy prasata. Koukám, že dneska totálně odbíhám od tématu, ale to proto, že teďka se fakt hrozně snažím a nějak jsem se hecnul tohle konečně dostat ven. Ale každopádně – jak právě já, tak i Frank se vrátil k tématu a konečně týpkům a týpkám vysvětlil, co se v tom našem hlavním městě dělo.

Už bylo načase.

„Tak tenkrát se stalo to, že vláda se totálně posrala. Teda ne kvůli tý krizi s potravinama před pár lety, to se posralo opravdu globálně, jo ale teď ne že sežrali něco fakt zkaženýho, ale ty zkažený sračky házeli po nás. Kromě toho, že vás s radostí odstřelili na ulici jako by se fakt vůbec nic nedělo, tak se čmuchalo i na místa, kde prostě jen probíhala jakási zábava, protože lidi asi potřebovali uniknout před těma všema sračkama, což já naprosto chápu, oukej? Já byl taky ve vašem věku, a když mě rodiče vysírali, prostě se šlo někam na zábavu. Častěji to teda byl můj pokoj, protože sem neměl kamarády. Z postupnýho doslechu sem dostal poměrně důkladnej popis toho, co ti mamrdi v bílejch zbrojích tropili za neplechy a ne, že by to nebylo něco hrozně příjemnýho. Já popravdě nevím, estli vám to chci kecat, protože i já z toho sral cihly a to mě ten předchozí masakr už dost zničil, ale abych do toho nemusel prostě lízt jako nadšenej pracovník elektrárny do chemickýho odpadu, prostě řeknu, že parta kokotů v bílým naběhla do nějakýho klubu a vystřílela ho komplet. Takže vás asi nepřekvapuje, že umírali ti ve vašem věku, což by vás teď mělo vopravdu srát. Protože chcípali ti, co tady byli před váma a hlavně umírali i ti, kteří měli bejt po nich, ale už se toho nedožili. Do prdele, tohle mi drásá nervy, ačkoliv to nejspíš nevidíte.

Ani vám ti mamrdi nedali šanci to třeba napravit, chovali se jak pasivně agresivní matky, kerý prochází krizí středního věku a protože manžel na ty kecy už sere, rozhodne se buzerovat svý děti, protože ty to z nějakýho důvodu asi hrozně víc zajímá. Takže když se někdo rozhodl podvolit, aby si zachránil prdel, navoko pustili pár těch lidí ven jako spořádaný občany a pak těm děckám venku zakroutili krkama, což... tohle už není metafora, ok? Přišlo jim to asi míň násilný? Do prdele, takhle se přece chová jen naprostý neempatický hovado!

Těchle věcí sem ale moc neviděl, já spíš byl svědek těch mrtvejch schránek, víte? Když sem opustil tu jednu dlouhou uličku, pomalu ste na nějakejch místech ani neviděli na chodník. Byly tam na sebe naházený hordy těl, mrtvoly přejetý na silnici. Celí mrtvý rodiny, kerý nestihly utíct, staří lidi a děti. Postižení, heterosexuální, homosexualové, transky... prostě všichni a já tam prostě jen stál a čuměl na ně. Víte, jak sem se cejtil...? Stál sem před hordou mrtvejch lidí, měl sem na sobě ten zasranej ohoz a... sakra, já tenkrát nevěděl, co dělat. Do toho na vás čučeli z okna všichni ti lidi a byli si jistí, že to vy ste zabili jejich milovaný. A já tam v ten moment trochu pochopil, že možná maj pravdu, víte...? Kdybych tenkrát nechal umřít tu rodinu v uličce, možná by se tohle nikdy nestalo a prostě nikdy bych nemusel za sebou nechat přivízt všechny ty vojáky a ta holka z baru mohla žít, mohli s přítelem mejt nějakou svatbu, co když ji už plánovali? Já nemoh dál. Klekl sem si doprostřed tý ulice a zahodil sem tu posranou masku.