já jsem to tušil..

Prolog?

Opět zde. Po dvou měsících zase tady, zpět na nádraží King's Cross. Zase táhnu můj obří kufr, který je zase do půlky zaplněný knížkami.

,,Pojď Remi, jsi připraven?" zeptala se mě matka. Nechápu proč se mě na to ptá,  jako kdybych po pěti letech neuměl projít na nástupiště, ale to je prostě ona. Rozeběhl jsem se a pocitem nadšení jsem se vrhl do cihlové zdi. Jako každý rok mě při vstupu na nádraží devět a tři čtvrtě uchvátila červená lesklá lokomotiva, ze které již vycházel kouř. Je to až fascinující, že už jenom dva roky a tohle nástupiště už nikdy neuvidím jako student. Rozloučil jsem se s matkou, odnesl jsem si kufr  a vyrazil jsem hledat mé přátele s předpokladem že už budou ve vlaku

,,Čau kluci!" vykřikl jsem, když jsem konečně našel kupé ve kterém seděl James Potter, Sirius Black a Peter Pettigrew, moji nejlepší kámoši a postupně jsme se všichni pozdravili. James už stihl básnit o Lily Evansové, rudovlasé dívce z našeho ročníku, Sirius nadával na svou rodinu a Peter se jenom cpal sladkostmi.
Otočil jsem se, protože jsem slyšel zaklepání na okno za kterým stála matka a naznačovala abych otevřel.
,,Co se děje?" zeptal jsem se.
,,Tady máš, koupila jsem ti ještě na cestu čokoládu." usmála se stejně jako já. Víte, čokoládou nikdy nic nezkazíte, alespoň u mě ne.
,,Hořkou?" zajímalo mě.
,,Hořkou." odpověděla. Věděla co mám rád. Poděkoval jsem jí a dal jí pusu na tvář, přičemž jsem si připadal trošku trapně. Ale byl jsem rád za tabulku čokolády. Na nic jsem nečekal a hned jsem ji otevřel, proč by taky ne, na celý rok jsem s sebou měl ještě pár v zásobě.
,,Remíku, víš jak moc tě miluji že?" vtíral se ke mně Sirius pod záminkou že dostane čokoládu a přisedl si.
,,Měsíčku můj, nedal bys mi, prosím tě, kousíček čokolády? Samozřejmě ti to vynahradím." dal mi pusu na tvář a udělal psí oči. Uloupl jsem mu pár kostiček, dal mu je a on byl pyšný, že se mu podařilo něco vyžebrat.
Plně jsem chápal že celá tahle situace byla sranda a přestože jsem to jako srandu bral, něco bylo jinak, nedokážu říct co, prostě něco. Hlavně doufám, že jsem se nezačervenal.

,,Kde si vůbec byl? Zase jsme si říkali, že to nestihneš." zeptal se James.
,,Kluci, vy víte že dochvilnost není moje silná stránka, to jste si ještě po těch pěti letech nezvykli?" odpověděl jsem a všichni jsme se začali smát. Tohle mi opravdu chybělo, i když letos se James se Siriusem překonali a dvakrát za prázdniny za mnou přijeli. Péťu bohužel rodiče nepustili, tak jsme si s ním jen posílali dopisy.

Povídali jsme si o všem možném, smáli jsme se, vymýšleli jsme různé vtípky, nadávali jsme na hady, ale největší část rozhovoru byla o Jamesovi a o Lily, jak jinak.

Schoval jsem už jen polovinu čokolády a jelikož vztah Jamese a Lily už jsem probíral s oběma několikrát, rozhodl jsem se, že si vytáhnu knihu. Začetl jsem se ale po chvíli jsem nedobrovolně zbystřil, když v padlo téma "Sirius a holky". Vážně jsem nechápal proč ale nemohl jsem se zpátky začíst, automaticky jsem poslouchal

,,Reme? Děje se něco?" zaťukal na mě Sirius a všichni na mě koukali.
,,A-ale nic, jenom jsem přemýšlel." při téhle odpovědi jsem zrudnul. Nejspíš si ale nevšimli. Asi jsem přemýšlel moc dlouho, teď se radši vrátím do reality.
,,Hele, jak to vůbec jde se tou Mrzimorkou Antonii?" zeptal se mě Péťa. S Toni, čarodějkou z mojí vesnice jsem si začal na začátku prázdnin. Byl to můj dejme tomu první vztah, takže se kluci logicky zajímali. Rozešli jsme se, myslím že jsme k sobě navzájem nic necítili, nebo alespoň z mojí strany.
,,No víte, před pár týdny jsme se rozešli, moc nám to mezi sebou neklapalo" odpověděl jsem jim prostě.
,,Tyjo Reme, ty mě fakt fascinuješ, konečně si po pěti letech najdeš holku, a po pár týdnech se rozejdete. Ty jseš snad na kluky ne?" zasmál se Sirius svému vtipu. Upřímně, s touhle myšlenkou jsem si už taky pár týdnů pohrával, nikomu jsem to ale neřekl,  protože když jsem si pak vzpomněl na Péťu, tak jsem se uklidnil a myšlenku jsem zahnal. Cesta do Bradavic byla dlouhá, takže jsem se rozhodl že se půjdu vyspat.

Probudila mě až již zmiňovaná Lily, moje nejlepší kamarádka, která mi přišla říct že se jako prefektové musíme jít připravit. Když jsem dával na hodinu sbohem klukům, James se na mě jako vždycky díval závistivým pohledem, že můžu být s Lily a jí přitom má přítomnost nijak neobtěžuje. Jenom jsem se na něj usmál a zabouchl jsem dveře.

.........................................

Tahle dlouhá kapitolka na úvod myslím stačila, příště už se ale můžete těšit na něco delšího a doufám že i zábavnějšího.
Dia🦋