Čarodějka ze Severu

Kapitola 5

Do oběda dorazí zbytek hostů – rodina Dešťomlhů, jejichž syn se bude také účastnit turnaje a další šlechtické rody, které jsou pozvány, ale v turnaji nesoutěží. Takže si doslova mám vybrat ženicha ze tří mužů. Ze tří. Proboha.

Evelynn s otcem si stejně myslí, že bych si měla vzít Gregoryho...tak nechápu, proč vůbec pořádají tuhle šarádu. Navíc syn knížete Dešťomlha – Damien vypadá, jakoby tu vůbec nechtěl být. Skoro se na mě ani nepodíval, když jsme se zdravili.

Takže tolik k velkému výběru. Nemůžu prostě zůstat sama? Nebo počkat, až si někoho vybere moje srdce?

A tak mám náladu pod psa. Ještě tomu nepomáhá, že teď sedím na obědě s třemi muži, které neznám. Evelynn tu bohužel sedí s námi, což je o to horší. Snaží se nás přimět k rozhovoru, ale jediný, kdo s ní spolupracuje, je samozřejmě Gregory. Myslím, že kdybychom opustili místnost a nechali je tam jen spolu, ani by si toho nevšimli.

„Za to Scarlet umí skvěle jezdit na Fencích. Určitě by Vám to ráda ukázala, Gregory," zašvitoří Evelynn. Jakmile zaslechnu svoje jméno, zvednu hlavu od jídla. Cítím, jak mi rudnou uši, když na mě všichni upřou svůj pohled. I Damien se na mě tentokrát podívá a vypadá...zaujatě?

„To není pravda. Jezdím naprosto normálně," bráním se, ale už je pozdě. Evelynn rozhodne. Sejdu se s Gregorym, Brettem a Damienem u stájí – hned po obědě.

Naštěstí po tomhle Evelynn zmlkne a zbytek oběda je v poklidném tichu. Jídlo mi ale tolik nechutná. Co jsem komu udělala, že si otec musel vybrat za ženu zrovna Evelynn, která do všeho musí strkat nos?

......

Obléknu se do svého jezdeckého kostýmu, který se skládá z upnutých kalhot a trika ze stejné vysoce kvalitní látky, která tolik nehřeje, ale pokud bych z Fenka spadla, nespálím si kůži až na kost. Vlasy si vyčešu do vysokého culíku, ať se mi nepletou za jízdy do obličeje a vyrazím do stájí.

Jsem děsně nervózní, ale pohled na svého Fenka mě uklidní. Pootevřu dveře a vlezu za ní. Lina tiše podřimuje a pouze pootevře modré oko, aby se ujistila, že to jsem opravdu já. Pousměju se na ni, než si k ní přisednu a opřu se o její mohutné tělo. Začnu jemně hladit její zlatavou srst a nejraději bych se tu u ní schovala, ale po chvíli zaslechnu kroky.

Postavím se, opráším zadek a vykouknu z její kóje. Kráčí k nám Gregory a já musím uznat, že mu to znovu sluší. Oproti mně má kalhoty obepnuté i koženými chrániči na místech, kde se kůže tře se zvířetem. A hlavně je oblečený celý v černém a vypadá tak naprosto úžasně.

Nervózně polknu a vydoluju ze sebe slabý úsměv.

„Scarlet, už na Tebe čekáme venku. Chtěl bych také omluvit svého bratra, který se vyjížďky nezúčastní," dodá s úsměvem.

„Hned tam jsme," odpovím a otočím se k Lině. Ta nejspíš vycítila, že se něco bude dít, protože už vstala. Zastříhá na mě svýma obrovskýma ušima a její modré oči se zaměří na Gregoryho.

Když Lina stojí na všech čtyřech, má kohoutkovou výšku okolo 175 cm, takže na její záda musím vždycky povyskočit. Seberu ze stěny sedlo a ohlávku a vyvedu ji ven ze stáje. Gregory nás se zájmem pozoruje a když vkročíme za ním a Fenek se odhalí v celé své kráse, přistoupí blíž.

„Nádherný Fenek s ještě krásnější jezdkyní," pohladí Linu po hřbetě a mrkne na mě. Znovu zčervenám, a tak se raději schovám na druhou stranu za Lenu a hodím ji na záda sedlo. Zhluboka se nadechnu. Sakra, srovnej se Scarlet, je to jen kluk.

Přesunu se k její hlavě a přetáhnu ji přes čumák ohlávku, kterou sepnu pod hlavou. Tentokrát se ale ohlávka brání a pásek se ne a ne zapnout.

„Nepotřebuješ s tím pomoct?" řekne Gregory, který se najednou zjeví hned vedle mě. Jeho vůně ke mně zavane a já musím párkrát zamrkat, abych se vrátila do reality. Pohlédnu do jeho modrých očí, které hledí do těch mých.

„Ano, díky," odpovím ze sebe a hlas mi párkrát přeskočí. Odkašlu si a poodstoupím od Liny. Lina ale zbystří, jakmile Gregory sáhne na její ohlávku a než stihnu zareagovat, nabere Gregoryho hlavou a doslova ho odpinkne do jiné stáje.

Ozve se strašná rána a mě napadnou hrůzostrašné představy Gregoryho napíchnutého na vidle. Když ale přiběhnu k pootevřené stáji, rozesměju se.

Gregory byl hozen do ne úplně malé kupky hnoje. Když tam tak koukám na špinavého syna knížete z rodu Květokrasů, něco ve mně sepne a já si uvědomím, že je to opravdu jen normální kluk.

Se smíchem se k němu vydám, ale když na mě Gregory pohlédne tak zlověstným pohledem, raději sklapnu.

„Promiň, neuvědomila jsem si, že Lina na tebe takhle špatně zareaguje," omlouvám se a podám mu ruku. Gregory ji ale nepřijme a naštvaně se zvedne sám.

Odkráčí si to ke studně, kde se začne oplachovat vodou. Pobaveně ho s Lenou pozorujeme, zatímco ji konečně nasadím ohlávku.

„Tak můžeme vyrazit," zamručí, když se ke mně vrátí a rázným krokem se vydá ze stájí ven. S Lenou ho pomalu následujeme a když vylezeme ven, zatají se mi dech. A není to kvůli Gregoryho nové vůni.

Před branou do stájí se totiž tyčí dvě nádherná zvířata.

Lina je krásná, chlupatá a ve svitu slunce se i třpytí. Ale po skoro každodenním vídání se prostě okouká. Za to Dravotlapa jsem už nějaký ten pátek neviděla. Tedy přesněji...viděla jsem ho jednou a to mi bylo asi šest, takže jsem ho nedokázala dostatečně ocenit. Ale teď.

Pustím Linu a přistoupím blíž k té obrovské potvůrce. Gregory se hned přimotá a pyšně se ke svému zvířeti postaví.

„Tohle je Haider," představí nás Gregory a já se konečně odvážím pohladit ho po jeho hebké srsti. Narozdíl od Gregoryho černého obleku, je Haider pokrytý hnědými chlupy. Na hlavě se mu skví pár bílých peří a když ke mně skloní hlavu, zadívám se do temně modrých očí. Na zobáku má nasazené ocelové brnění a fakt bych nechtěla, aby mě klovnul. Nejspíš se chce přede mnou předvést, protože rozvine svá krásná bílá křídla. Dravotlapa jsem si vždycky přála.

„Gregory, přestaň Scarlet dusit a už pojeďme. Aiden je nedočkavý," ozve se Damien za námi. Otočím se a pohlédnu na Hřívoroha, který je o něco vyšší než Lina. Nejspíš bych na něj nebyla schopna bez něčí pomoci vylézt. Damien ale vypadá dost spokojeně a pohodlně na jeho hřbetu. Hřívoroh potřese svou hlavou a hříva se mu rozevlaje do stran. Opatrně mě očuchá svým čumákem a jemně olízne na obličeji. Přestože mu mezi ušima roste velké paroží, ani do mě nedloubne. Hřivorohové jsou hlavně známí dvěma ocasy, které má zatím schované za zády, ale kdyby chtěl, mohl by je použít v boji.

„Teď se s Linou mezi váma dvěma cítím dost utlačovaně," ušklíbnu se, ale vydám se ke své Fence.

„Nechceš pomoct, Scarlet?" přitočí se ke mně Gregory. Než se naděju, jsou jeho dlaně na mých bocích a postrkává mě do sedla. Překvapeně vyjeknu, protože mám pocit, že mě tam skoro vyhodí.

„Tak díky," zasměju se na Gregoryho. Ten mi úsměv oplatí, než se vrátí k Haiderovi a ladně na něj vyskočí. Naprosto nechápu. Já jsem vždycky děsná velryba, když lezu do sedla.

Už už chceme vyrazit, když se ozve Evelynnin hlas. Achjo.

„Scarlet! Nezapomeňte se vrátit do hodiny! Chlapci se musí připravit na turnaj!" volá na nás. Já na ni jen mávnu a popoženu Linu směrem k bráně.

Gregory nemešká a hned se mnou srovná krok. Damien se nám drží za zadky. Když vyjdeme z brány na prašnou cestu, neodbočím tentokrát směrem k městu, ale na druhou stranu. Vezmu kluky do Suchého Údolí. 

Další kapitola je tu! Snad se líbí a všem přeji krásný nový rok :)