MELS // Severus Snape FF //

-39-

Nebyl schopný identifikovat jeho tvar, a to ani nijak přibližně. Neustále se trochu pozměňoval. V místě, kde ale odhadoval obličej, se objevil zuřivý vztek. Severus se mu nedivil. V kterékoliv situaci by se musel ušklíbnout, ale teď se neodvážil. Místo toho nasál nosem tu výraznou vůni věci, kterou považoval za obarvený pudr. Opak by ale pravdou. Severus byl zděšen, jak ho mohla napadnout mletá červená paprika, která si nyní válela v jeho falešné mysli. Jak absurdní. Asi si bude muset promluvit s Mels o jejích neustálých přednáškách v oblasti gastronomie.

Na podobné myšlenky nyní ale nebyl čas. Využil okamžiku překvapení a začal s vizualizací. Představil si velký pytel. Začal ho namáhavě načrtávat kolem velkého, červeného mraku. Ten se v jednom okamžiku chtěl začít vzpínat, ale bylo pozdě. Severus byl rychlejší.

Začal pytel obezřetně stahovat. V hlavě ho začalo tepat a na čele mu vyrašil pot, který byl chladnější, než je zdrávo. Nehodlal ale ustoupit. Nikdo, nikdo, kromě Mels, které jediné věřil víc než sobě, nebude lézt do jeho hlavy. Když už pytel pevně obepnul to cokoliv, co tvořilo toho tvora, začaly se tvořit malé trhliny. Severus se na okamžik lekl a díky tomu ho ten tvor rozerval úplně. Severus náporem vzduchu skončil na zemi.

Útočník se začal pomalu přibližovat a plazil se v tu chvíli trochu jako had. Když byl od něj metr daleko, všiml si Severus něčeho, co ho nakoplo. Jeho oči plály v ničem. Znal je, znal jejich jasně zelenou barvu. Od toho večera pronásledovaly jeho sny i skutečnost. V ten samý okamžik si představil ty hrůzné věci, co mu ty oči udělaly a podlaha se začala třást. Kus pomyslného stropu zasáhl útočníka, ale jemu nezkřivil ani vlásek. On je pánem své mysli. Jen on.

S každým dalším tímto povzbuzením se začala místnost kolem něj třást dvakrát tolik. Červený oblak začal vydávat jakýsi skřek, ale ani to Severuse nezastavilo. Je pán své mysli. V jeden moment se podlaha rozpůlila vejpůl a v ten druhý se útočník vznesl do vzduchu a s hrozivým řevem se vytratil.

Severus padl na kolena a začal mělce dýchat. Celé tělo se třáslo a chvíli trvalo, než se vše kolem něho přestalo hroutit. Věděl, že pokud se okamžitě nevrátí zpět do reality, bude z toho problém. Nemohl si ale pomoct. Malátně se zvedl a vydal se k místu, které tvora tolik zaujalo. Potřeboval vědět, co ho zajímalo tolik, že byl ochoten riskovat napadení člověka za bradavickými štíty.

Jakmile se dostal, kam potřeboval, opět padl na kolena. V ten okamžik ucítil jemné otřesy. Pán své mysli, opakoval si, ale jeho hlas mu začínal znít cize. Rychle popadl první knihu a začal se soustředit na písmena, která se začínala měnit v prapodivné tvary. Dovtípení se doby, ze které tyto myšlenky byly, trvalo déle, než bylo vhodné.

Když už cítil, že je za pět minut dvanáct, rozhodl se vypadnout. Jakmile ale chtěl projít pryč, nemohl. Zmocnila se ho hrůzná panika.

Do prdele, zanadával. Začal se skutečně bát, protože vše, co vytvořil se začalo nebezpečně rychle hroutit.

Pán své mysli, pán ... nešlo to. Snažil se, ale ztrácel kontrolu nebezpečně rychle. Potřeboval pomoc, nějaký zázrak, ale ten se ne a ne dostavit. Zavřel oči a hledal skulinu, kterou by proklouzl ven. Byl v tomto umění ale ještě příliš neznalý a až bolestně si uvědomoval, že cesta pryč nevede. Uzamkl se ve své mysli a neponechal si cestu zpět.

---

Mels čekala před Severusovou komnatou. Nikdo se ale neozýval, když už po třetí zaklepala na dveře. Jelikož věděla, že toho má ke konci roku příliš, vzhledem k opravování závěrečných testů a přípravám ke zkouškám, zamířila směr Komnata nejvyšší potřeby.