Lee Know?-minsung

Jisung

Pohled Jisunga

Když jsem se vrátil domů on už tam byl. Jen jsem mu řekl čau a šel do pokoje.

Začal jsem si připravovat věci do školy abych to zase nemusel dělat ráno, jako vždy. Nechtěl jsem zase aby na mě byl Chris naštvaný že chodím pozdě.

Hned jak jsem si připravil ty věci, chtěl jsem si jít pro vodu do kuchyně ale někdo mi napsal. Byl to Felix.

🐥Šmelix🐥: Čau Jisungu, Chi se tě zeptat jestli se u nás nechceš stavit když už máme ty prázdniny?

Veveřica🐿️: Jasně moc rád, zítra ve dvanáct u vás.

Ani jsem nečekal jestli mi Felix odepíše a šel jsem si pro tu vodu.

Jisungu? Objevil se předemnou on.
Ano? Co se děje?
Mohly bychom si promluvit?

Jen jsem pokrčil rameny a šel do obýváku.

Tak jak se ti tu daří? Máš nějaké kamarády?

Za prvé ano daří se mi tu, a za druhé ano mám tady kamarády.

Dobře, mám ještě jednu otázku.
Tohle se mi vůbec nelíbilo, koukal na mě tím pohledem jako kdysi.

Přikývl jsem, na nic jiného jsem se nezmohl.

Doufám že furt nejsi na kluky? Kouknul se na mě tím nejhnusnější pohledem co dokázal.

Ehm... Jsem pořád na kluky. Nervózně jsem se podrbal na zátylku, tohle nemohlo dopadnout dobře.

To si děláš srandu? Já sem jedu kvůli tomu abych měl konečně normálního syna ale on je furt buzna! Vyjel na mě, už je to tu zase.

Za to můžou určitě ty tvý odporní kamarádi! Řekl a začal si prokřupávat prsty.

Tak to ne! Zařval jsem něj. Moje kamarády si do huby dávat nebudeš.

Tak tady mladej si bude hrát na hrdinu.

Chtěl jsem co nejrychleji zmizet, on byl však rychlejší. Dal mi pěstí a začal mě kopat do břicha. Bez kopance do obličeje se to neobešlo, jo to je on můj skvělí papík.

Měl by vyhrát cenu- Otec roku.

Bolest byla nesnesitelná, nedalo se to vydržet ,hlava se mi motala a všechno mě bolelo, omdlel jsem.

***********
Probudil jsem se strašnou bolesti těla, nemohl jsem se ani zvednou ale nějak se mi to povedlo.

Co to kecám, jsem rád že jsem naživu.

Nikde, nikdo. Asi zdrhnul.

Rychle jsem se došoural do pokoje zabalil si pár věcí a snažil jsem se co nejrychleji vypadnout.

Ke komu ale půjdu? Ptal jsem se sám sebe.

K chanovi nemůžu, hned by volal policajty.
K Jeonginovi a seungminovi taky ne, hned by začaly panikařit.
Dahyun by mě zabila a changbin se s námi už moc nebaví.

Už zbývá jen Felix a Minho.
Felix by mohl jančit ale minho by ho mohl uklidnit.

Volba je jasná! Řekl jsem si pro sebe a vyšel směr jejich dům.

Konečně jsem tady, začal jsem opatrně stoupat po schodech. Bylo to fakt těžký ale po chvíli , tím myslím tu půl hodinu už jsem dorazil do patnáctého patra. Kouknul jsem se na telefon, byla půlnoc.

Doufám že jsou kluci ještě vzhůru.

Došel jsem k jejich dveřím a zazvonil, chvíli se nic neozívalo ale po chvíli jsem slyšel kroky.

Ve dveřích stál Minho jen v kraťasech, bez trička.

Pohled Minha

Byl to Jisung, teda spíše Jisung s barvou jahody.

Červenal se jako rajče, nechápal jsem proč ale pak jsem si uvědomil že na sobě nemám tričko. Pane bože jisungu, co se ti stalo? Zeptal jsem se ho.

Furt se červenal, nehodlala jsem ho trápit a vzal jsem si tričko.

Tak říkej!

Řekněme že můj tatík není ten kterýho by sis přál.

Cože? Najednou se tu objevil Felix.

Jak si tak si jsem se vás zastal,pak jsem se s ním začal hádat a on mi jednu vrazil

To se musí řešit! To je skandál! Ozval se blonďatý kamarád.

Podíval jsem se na Minha s prosbou očích.
Pochopil to a začal lixe uklidňovat.

Notak Felixi, uklidni se. Začal ho minho uklidňovat.

A ty Jisungu, nám řekni co se stalo. Řekl minho.
"Já ti mezitím vyčistím ty rány." Než to Felix dořekl zmizel v koupelně.

**********
A dost! Od teď bydlíš u nás! Začal Felix říkat Jisungovi.

Ale-
Žádné ale. Přidal se k němu Minho.

Od teď bydlíš tady a tečka. Nebudu riskovat že jednou skončíš v nemocnici.

Ale kluci vždyť tu nemám postel!

Ajo! Uvědomil si Felix a plácnul se do čela.

To nevadí, Jisungu ty budeš spát v mojí posteli a já jdu na gauč a žádné námitky. Ani jsem ho nenechal něco říct a šel na gauč.

Ráno (pohled Jisunga)

Vzbudil jsem se se strašnou bolestí hlavy a pocitem že se mi chce zvracet.

A asi to nebyl jen pocit. Hned na to jsem vylítl z postele hledající záchod.

Když jsem se skláněl nad záchodovou mísou s pocitem že mi někdo zapíchává pastelky do břicha. Začal mě někdo hladit na zádech, čemuž jsem nevěnoval pozornost.

Hned jak jsem se zvednul , neudržel jsem se. Možná bych i spadl nebýt Minha a jeho rukou kolem mého pasu.

Pomohl mi dostat se do postele a šel vzbudit Felixe s tím že se necítím dobře.

Hned jak Felix vyběhl z pokoje, začal mě prohlížet. Řekl že mám nejspíš otřes mozku a když tak viděl mojí ruku tak tu nejspíš taky nemám v pořádku.

Pomalu jsme se oblékli a zavolali Hyejoo, jestli by nás mohla odvézt do nemocnice.

Ani se neptala co se stalo a vyrazila.

Minho mě musel jemně obejmout kolem pasu, jinak bych asi ryl hlavou v podlaze.

Pomohl mi do auta a sedl si vedle mě. Já jsem si položil hlavu na jeho rameno a odpočíval. I Když to s tou bolestí hlavy moc nešlo.

Hned jak jsme dorazily do nemocnice Minho a Felix mi pomohly dojít do čekárny, zatímco Hyejoo šla sehnat doktora.

-------------------------

Furt mi bylo blbě ale díky Minhovi jsem aspoň nepadal na zem jako hadrová panenka.

Akorát vycházíme z nemocnice, kde my daly sádru a prášky na bolest.
Doktor řekl že mám nalomenou ruku, otřes mozku, což se divim že vůbec nějaký mám.

Když se nás ptali co se mi stalo, nevěděl jsem co dělat ale Felix mě zachránil . Řekl že mě zmlátili nějací kluci.

Když jsme dorazily domu, teda já díky Minhovi, Felix mě hned poslal do postele a nechtěl mě pustit ven do té doby než jsem potřeboval na záchod.

Před tím než mě Felix poslal spát jsem poděkoval Minhovi za to že mi pomohl.

Ale čau, tady je ta další kapitola co jsem slíbila že bude brzo 😬. Anyways po několika měsících jsem zpátky, kapitola není nejlepší ale myslela jsem že by bylo dobré něco vydat. Tak jsem tady. Nevím jak budou kapitoly vycházet ( snad budou tak mě za to nezabte).

S láskou Topinka.