The Lone Girl Out Of Forest

Díl Osmý - Catch Me If You Can ...

Viděla jsem pod vodou trochu rozmazaně,ale obrysy jsem poznala.Díval se kolem sebe a nakonec odešel.Když jsem slyšela tlumené bouchnutí dveří.Rchle jsem se nadechla,až jsem se zalykala.Zhluboka jsem dýchala a koukala kolem sebe.Když byl čistý vzduch,vylezla jsem z kádě a pomalu šla do mého pokoje.Nikde nikdo.Potichu jsem otevřela skříň,ale v tom někdo vrazil do pokoje.Sandy a vévoda.Plašeně jsem se na ně dívala a oni se podle na mě usmívali.Přišla jsem k oknu,ale bylo moc vysoko.Byla jsem v pasti,ale moment nebyla.Vzala jsem z nočního stolku bouchací kuličky a hodila je na podlahu.Já si skryla obličej a proběhla kolem nich.

"Chyťte ji!" Zakřičela Sandy i když nevím proč mluvila v množném čísle a slyšela jsem dusavé kroky za mnou.Běžela jsem dál,ale s někým jsem se srazila.Podívala jsem se do tváře a byl to Richard. Podívals e za mnou a tasil meč.

"Scarlet!Běž,já je zdržím".Zakřičel a já běžela dál.Zastavila jsem se a viděla stíny bojujícího Richarda.Otočila jsem se zpět a utíkala,přes dlouhou chodbu.Došla jsem na nádvoří a viděla družinu Henryho.Všiml si mě jak utíkám a díval se směrem kam utíkám.

"Sinderela hedara".Zašeptala jsem a jak jsem běžela,mé oči se změnili na podlou červenou.Mé končetiny se začaly zkracovat a zbytek jsem běžela jak vlk.Podívala jsem se za sebe,ale nikdo mě nesledoval.Běžela jsem po pláni a snažila se nezastavit.

"Aradeh alerednis".Problesklo mi hlavou a začala jsem se zase měnit na člověka.Tohle bylo mé tajemství.Naučila mě tohle má maminka,když ještě žila.Nemohla jsem uvěřit ,že Richard splnil svůj slib.Pomohl mi a doufám,že se mu nic nestalo.Šla jsem pomalými kroky.To už je 2 řečeno "království",ze kterého jsem musela utéct.Měla bych asi přestat utíkat.Škodím si,a tím ukazuji,že jsem slabá a nedokážu se o sebe postarat.Šla jsem zaprášenou,ale vyšlapanou cestičkou,kolem pole a v dálce byl strom.Bylo slunečno a sem tam,bylo pár mraků.Sedla jsem si pod strom a zavřela oči.Ta přeměna, je celkem dosti namáhává a můžete ji použít jen jednou za měsíc.Když jsem si dostatečně odpočinula,vyrazila jsem dál.Uslyšela jsem šepot ve větru a ohlédla se za sebe.Vyrazili na mě 3 muži,ale nebyli to vévodoví muži.Zastavili se a složili kordy.

"Omlouváme se slečno,mysleli jsem si,že jste bandita".Řekl někdo a vystoupil z gardy.Silná postava šedé oči a hnědé vlasy a na obličeji vous.Nevypadal špatně.

"Jsem sir Arthur,.Vy madam?" Zeptal se mě laskavým a milým hlasem a já se usmála.

"Mé jméno je Scarlet a zrovna utíkám od barona z Wales a před tím z královského paláce Henryho V." Řekla jsem a Arthur se zasmál.

"Víte,my tady hlídáme hranice,ale putujeme po rodné Anglii,nechcete se přidat?Cestou nám můžete povědět co se stalo. A jinak tohle je Arsen,syn Arne z Wales a tohle Dimitris můj přítel z dětsví.A tohle je Elodie,moje sestra."

Jakmile jsme se představili,ukázali mi tábořiště.Posadila jsem se a koukala do ohně.Elodie si ke mě přisedla a dívala se na mě.

"Omluv Elodii,je němá.Od té doby co Vévoda z Cambridge vyvraždil naši rodinu".Okamžitě jsem střelila pohledem na Arthura a on si toho všiml.

"Vévoda,také zabil mé rodiče,pocházím...tedy pocházela jsem z rodiny Darkwoodů.Poté jsem přežívala celých 15 let v temném lese a starala se o sebe a mé vlky.Poté jsem pomohla králi a pozval mě na hrad.Jakmile jsem tam přišla má "kmotra" mě chtěla před lidem upálit,jako čarodějnici,protože mě nazývali Darkwoodskou čarodějnicí a že prý kradu děti.Posléze jsem utekla z královského dvora,přímo do Wales,kde jsem poznala Sira Richarda lll.Barona z Wales.Byla jsem na bálu,kde mě Sandy "kmotra" a Vévoda přistihli a chtěli zabít.Richard se mě zastal a bojoval.Utíkala jsem a mezitím se přeměnila ve vlka,ale nebojte.A pak objevila vás." Skončila jsem a dívala se do ohně.Elodie mě pohladila po zádech a usmála se.

"Tak to máme stejného nepřítele".Řekl Arsen a já se zasmála.Dimitris si vzal loutnu , začal hrát a zpívat.Elodie se kolíbala ze strany na stranu a poslouchala melodii lahodné hudby,která se linula pod prstama Dimitrise.Tipovala bych mu tak 22,Arsenovi asi tak 35 a Arthurovi asi,možná tak na 25.

"Takhle to tu máte vždy?" Zeptala jsem se a Arthur přikývnul.Podívala jsem se na řeku,která byla poblíž .

"Arthure?" Zeptala jsem se a on střelil hlavou po mě.V jeho očích jsem vyčetla laskavost a pochopení.

"Odkud pocházíte?" Zeptala jsem se a Arthur se usmál.Podíval se do dálky a zavřel oči.

"Pocházím z rodného kraje
kde vítr vlaje v dál
já rád chodil do stáje
kde uprostřed jsem stál

Ta zem,Darkwood jméno její
narodila se dívka a kluk
na hory hezčí pohled není
byl to ale kolem nás zhluk

Poté vypálen náš hrad byl
a dívka s chlapcem bloudí
já tu dívku tělem kryl
a čas kolem nás proudí

Mé jméno Arthur a její Elodie
žijeme svým životem
a teď jsme tady sedíme nesměle
má paní,můj život bude spečetěn.

Zabiju toho,kdo vás ohrozí
vévodu tím myslí
nejsem jako mnozí
Boj se vévodo,přežiješ-to bude tvé štěstí...."

Já jen tak seděla a přemýšlela.Arthur otevřel oči a usmíval se.

"Ty jsi z Darkwoodu?Já myslela,že všichni zahynuli." Řekla jsem s úsměvem.Přikývl a pohlédl na mě.Já se usmála a vstala.Odešla jsem k potoku a umyla si tvář.Podívala jsem se do potoka a viděla jsem tam tvář Henryho.Chybí mi.Tak moc.Posadila jsem a kolena přitiskla k bradě.

"Ehm.." Zakašlal někdo a já se otočila.Byla to Elodie a posadila se vedle mě.Já se na ní usmála a ona mi úsměv oplatila.

"Elodie?" Zeptala jsem se a ona se otočila.Začala jsem se jí ptát a zároveň ukazovala.Řekla mi ve znakové řeči,že stačí,když budu normálně mluvit.Umí odezírat ze rtů.Padly jsme si do oka.Je to snad první člověk,co mě nechce zabít.Když jsem s Elodií odcházela od  potoka smály jsme se.Pomalu jsem přicházeli k tábořišti,ale stále jsem měla malé pochybnosti.

"Elodi?Chci se zeptat,mám takové menší pochybnosti ohledně ostatních.Dá se jim věřit?" Zeptala jsem se a Elodie se pousmála.Přikývla a pohladila mě po rameně.V jejích očích jsem vyčetla velkou důvěru a přátelství.Objala mě a vzala mě za ruku.Posadili jsme se k ohni a Arthur seděl o podál a brousil si meč.Dimitris hrál na loutnu a Arsen opékal maso.Po chvilce Arthur přišel a dal Elodii bylinky.Vyděsila jsem sem,ale ona mě hned uklidnila.

"Bojíš se nás?" Zeptal se Arsen a já letmě přikývla.

"Ani se ti nedím,tím čím sis prošla,nevíš komu máš věřit.Ale neboj,nám věřit můžeš,nepřítel našeho nepřítele je náš přítel".Řekl Arthur a všichni se zasmáli a já se pousmála.

"Umíš bojovat?" Zeptal se mě Dimitris.

"Umím trochu s dýkou,ale chtěla bych umět s lukem".Dimitris vzal luk a šípy a odešli jsme opdál.

"Vezmi si šíp z toulce a zasaď ho do luku.Natáhni tětivu a vystřel šíp.Třeba do tam toho stromu".Řekl Dimitris a já udělala přesně jak udělal.Nechala jsem šíp volně letět a trefila jsem se přímo do toho stromu.Vzala jsem další a další a pokaždé jsem se trefila.

"Ty jsi v tom mistr,lepší než já a Dimitris." Rýpl si Arsen do Dimitrise a ten jen zabručel a posadil se.Vrátila jsem luk a šíp na místo,kde bylo a lehla si na záda.Pozorovala jsem hvězdy a poté jsem usla....

Tak jo :D děkuji ,že jste si tohleto přečetli a na obrázku je Sir Arthur...nojo no..já ho tam musela dát se mi líbil.Děkuji za vaši podporu a snad se vám příběh zatím líbí.Koment a vote potěší :)