The Lone Girl Out Of Forest

Díl Třináctý - Between two men

Henryho tvář se změnila při slovu Kateřina. Odstoupil ode mne a já pozvedla obočí. Otočil se ke mě zády a já se na něj podívala. Naklonila jsem hlavu na stranu a Henry si povzdechl.

,,Takže jsi ji potkala." Řekl mi a otočil se ke mě čelem. Povzdechla jsem si a přišla k němu a kývla souhlasně.

,,Proč jsi mi neřekl, že máš snoubenku?" Zeptala jsem se, ale Henry okamžitě mi odpověděl.

,,Ona není má snoubenka! Nikdy jsem ji nemiloval! Odmítl jsem jí.. kvůli tobě." Zašeptal a všimla jsem si Henryho řeči těla. Povzdechla jsem si a dala své ruce na jeho tváře a usmála se. Henry se pousmál a odešel ze stanu. Posadila jsem se a slyšela další kroky do mého stanu, ale ty kroky... podívala jsem se do zrcadla a má tvář zbledla. Lord z Cambridge a rychle jsem se postavila a otočila se.

,,Je zvláštní, až ironické, že tě zabiju opět , kdy bude poblíž ten královský bastard. A povím ti věc, kterou bys mohla vědět." Říkal a zároveň ke mě přicházel s dýkou v ruce, na které byla pečeť templářů.

,,Víš, tví rodiče, nám jednoduše překáželi proto jsme je odstranili...musím uznat, že nádherně křičeli , když oheň spaloval a olizoval jejich těla. To byla ale práce tvé kmotry Sandy, já jsem tě původně chtěl zabít v kolíbce, ale ten strážný.. bratr od Sandy měl jiný nápad. Odnesl tě do lesa.. ale pak se do toho připletl ten královský bastard." Dodal a já se na něj podívala.

,,Ale teď k věci!" Křikl a já vykřikla a zavřela oči, a čekala na bolest, ta se ale nedostavila, proto jsem otevřela oči. Lord z Cambridge ležel na zemi, pod ním se začala tvořit kaluž rudé krve. Slyšela jsem z něj sípání a podívala se na svého zachránce. Arthur?

,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě a já ho objala, byl překvapený, ale okamžitě mi objetí oplatil. Usmála jsem se a vydechla.

,,Děkuju Arthure, za záchranu." Řekla jsem a do stanu přiběhl Henry se stráží. Když mě viděl, když jsem v objetí Arthura, viděla jsem v jeho očích žárlivost. Odstoupila jsem od něj a Henry se podíval na tělo Lorda.

,,Chtěl mě zabít, Arthur mě naštěstí zachránil. Omluvte mě, musím na vzduch." Řekla jsem, prošla kolem ostatních a šla k stanu Elodie. Vstoupila jsem do jejího stanu, pohlédla na mě a vycítila, že něco se mnou není v pořádku. Přišla ke mne, objala mne a já zhluboka vydechla.

,,Proč je život tak komplikovaný?" Zeptala jsem se, ale ta otázka spíše patřila mne samotné. Posadila jsem se do křesla, pohlédla na Elodii, která se na mě usmála a ukázala prstem ať vyčkám. Kývla jsem, ona odešla ze stanu a opět jsem zůstala sama. Přemýšlela jsem, byl k tomu důvod! Je to k tomu důvod! Co tím Henry myslel? Že odmítnul Kateřinu kvůli mě? A proč se mi nedíval do očí, když mi to říkal?! Poznám lidi, dokážu z nich číst jako z knihy. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Vyšla jsem ze stanu a namířila si to do lesa, musím si pročistit mysl. Slyšela jsem hvízdání nočních ptáků, sem tam občas zahoukala sova.

Začínám být citově nevyrovnaná. Začíná toho být na mě moc, co jsem takového udělala, že mě chtějí všichni zabít? Tedy SKORO všichni. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Posadila jsem se na pařez, zaposlouchala jsem se do nočního života zvířat a opět se mé myšlenky dostaly k Henrymu. Má mě rád, položil by za mě i můj vlastní život, ale.. miluje ji. Miluje Kateřinu, začínám si to totiž připouštět, že nejsem jediná žena, která mu vstoupila do života a která se mu dostala pod kůži. Pak se mé myšlenky dostaly k Arthurovi.

Arthur pochází z mého rodiště, rovněž by za mě položil svůj život. Mám ho ráda, je to muž, kterého by chtěla každá žena, má všechno a zároveň nemá nic. Není bohatý, nemůže své ženě koupit nějaké brokáty či rubíny. Je to člověk, který vám může snést modré z nebe a nezahrne vás penězi, ale láskou. Pousmála jsem se při té představě. Když v tom jsem si to uvědomila. Mám ráda oba, ale nemiluju je.

,,Do háje." Zaklela jsem trochu smutně a zaslechla kroky, které samozřejmě mi nepatřily. Byly sice tiché, ale nedaly se přeslechnout. Postava byla mužská, šla se za mnou, poznala jsem krátké vlasy, na boku meč a v ruce měl pochodeň. Pousmála jsem se, že to byl Arthur. Šedýma očima prolétl kolem mne, pochodeň zapíchnul do země a usmál se.

,,Neměla bys být v táboře?" Zeptal se mě, já pouze na něj pohlédla s trochou naštvaností. ,,Nemám ráda, když mi někdo diktuje co mám nebo nemám dělat, když mi někdo říká, že bych měla být tam a tam. Nesnáším to, mám vlastní hlavu." Nadhodila jsem, Arthur se pouze zasmál, zakroutil hlavou a založil si ruce na hrudi.

,,Děkuju ti za záchranu Arthure, moc si toho vážím." Odpověděla jsem s malým úsměvem, postavila se a uhladila si šaty. ,,V pořádku Scar, rád zachraňuji dívky z nesnází." Nadhodil, já se pouze usmála a jemně do něj bouchla loktem. Pomalu jsme šli zpět k táboru, na dohled už byli stráže a louče, když v tom jsem se zastavila na okraji lesa. Arthur si všimnul, že váhám.

,,Tohle není život pro mě." Nadhodila jsem se smutkem, Arthur nevěděl o čem mluvím, proto udělal pár kroků ke mě. ,,Život v bohatství, lenošení, všichni se k tobě chovají mile, jen kvůli tomu jaké máš postavení. Dalo by se to přirovnat ke zlaté kleci. Je to na prd!" Zavrčela jsem poslední větu, Arthur se od srdce zasmál.

,,Čemu se směješ? Tohle není k smíchu, ale k pláči." Odmlčela jsem se a Arthur se zachmuřil. ,,A co teda chceš, když né bohatství, lenošení a velkou úctu?" Zeptal se mě Arthur a já zhluboka vydechla.

,,Svobodu."

Blá, blá, blá. Teď asi čekáte na věc jako ,,sorry že jsem nepřidala." Fuck it >.< Prostě jsme byla líná a ta naražená ruka mi v tom jaksi moc nepomohla.
Anyway, je tu další dál The Lone Girl! Woah!!! Applause people! *Ego up*  Okey, takže...

,,Co od života chce Scarlet."
,,Koho bude milovat?"
,,Bude fight o ni?"
,,Bude na svatbě svíčková?"
To se dozvíte v další epizodě..
Hoja!