Díl Sedmý - Celebration Baron Of Wales

730 49 5
                                    

Seděla jsem v chýši s tou starou paní.Vstala jsem a zasunula za sebou židli.Pohlédla na mě a já se jen usmála.Vstala též a šla pro nějaký váček.Přišla a do rukou mi dala modrý pytlíček.

"Musíš jít,běž na hrad našeho barona,uděláš dobře".Řekla a já přikývla.Vyšla jsem z chalupy a vydala se stezkou,kterou mi ta paní ukázala.Malé větvičky mi křupali pod nohama a velké padlé větve,byly všude.Došla jsem ke konci lesu a přede mnou se tyčil hrad.Vlály na něm jiné vlajky a došlo mi,že to nebude určitě Henry.Přišla jsem k bráně,kde mě pustili a já vstoupila dovnitř.Všude byly trhy,stejně jako u nás.Lidé si na mě neukazovali,jen procházeli.

"Prosím vás?" Zeptala jsem se jedné ženy,která prodávala zeleninu.Pohlédla na mě a usmála se.

"Co mohu nabídnout?" Zeptala se mě a já jen zavrtěla hlavou,že nic nepotřebuju.

"Víte,čí je to hrad?Je to Hrad Barona z Wales?" Zeptala jsem se jí slušně a ona jen přikývla.Poděkovala jsem jí a přicházela blíž ke hradu.Dala jsem si na hlavu kápi a odešla do temné uličky.Někdo mě stáhl stranou,a ruku mi dal před pusu tak, abych nevykřikla.

"Co si to dovolujete?" Křikla jsem po něm a já vyšla na světlo.Vyšel na světlo také a já nahlas polkla.Hnědé vlasy,byly ukryté pod pokrývkou hlavy a jeho oči byly jako dva smaragdy.Díval se na mě celkem zvláštním pohledem.

"Kdo jste?" Zeptal se a přiblížil se.Já couvla,ale zakopla jsem o svoji vlastní nohu a tak jsem spadla na zem,až moje kápě spadla.Jeho oči se rozšířily a já nevím.Měla jsem v sobě tolik pocitů,které jsem neuměla vyjádřit.Podle oblečení je zámožný.

"Kdo jste krásná panno?" Zeptal se mě znova a já ztěžka vyslovila mé jméno.

"Sca...Scar...Scarlet...pa..pane" Řekla jsem a postavila se.Uklonila jsem se,jak se sluší a on mě zadržel.Podívala jsem se do jeho smaragdů a on se pousmál.

"Tak krásná dívka by neměla sklánět poklonu,jsem Richard lll.Baron z Wales,a vy?" Zeptal se mě a já nemohla uvěřit,kdo to přede mnou stojí.Samotný Baron

"Scarlet Darkwood,pane".Zašeptla jsem a bála se mu podívat do očí.Nebyl špatný.Vzal mojí ruku do té své a políbil mě na kloubky prstů.Já ruku okamžitě stáhla.

"Scarlet Darkwoodová,jak tajemné a krásné jméno,nechtěla by jste jí na můj hrad,pořádám dnes slavnost".Zeptal se mě a já měla pusu dokořán.Jen jsem pouze přikývla  a odcházeli jsme jinou uličkou.V té chvíli jsem nevěděla co dělám.Byla jsem jak omámená,vůbec jsem nevěděla co dělám.Neuběhlo pár chvil a už jsem byla na hradě.Richard se na mě otočil a usmál se.

"Scarlet,můžeš,zde chodit,jak se ti zlíbí,ale slib mi něco.." Otočila jsem na něj hlavu a pohlédla mu do jeho blyštivých smaragdů.

"...že prozatím neopustíš hrad a zúčastníš se dnešního plesu". Dokončil větu a já se usmála.Přikývla jsem a on se roztomile usmál.Byl jiný než Henry,v hodně věcí se lišil.Zavolal na nějaké služky a nařídil jim,ať mě dají trošku do kupy.Je to opravdu velmi dávno,kdy jsem se takhle strojila,naposledy to bylo noc před tou pohromou.Nechtěla jsem na to myslet a tak jsem jen zatřepala hlavou...

Seděla jsem na stoličce,otočená zády k zrcadlu.Musím uznat,že to drhnutí špíny v kádi bylo strašné,ale služky byly milé a sem tam jsem s nimi prohodila pár slov.Nasoukaly mě do černých šatů,které mi byly tak akorát.Na krk mi nechali můj vlastní a vlasy mi udělali do složitého drdolu do kterého zasadili korunku.

"Můžete se podívat paní".Řekla služka a já se konečně mohla na sebe podívat.Málem jsem se nepoznala.Byla jak vyměněná.Mých pár neposedných černých vlasů byly rozpuštěné a ten drdol.Nemohla jsem na tohle to najít ty správná slova.Nebylo to vůbec přeplácané,což bylo na tomhle ještě lepší.Jakoby ty služky věděli,co mi sedne.Někdo zaklepal...

"Kdo je to?" Řekla jsem a ozval se hlas.

"Já Richard...mohu dál?" Zeptal se mile a já přikývla aby mohly služky odejít.Otevřely se dveře a já se dívala z okna.Když mě Richard spatřil nespustil ze mě zrak.Jen tam tak nehybně stál a zíral.

"Ehm...pane?" Řekla jsem a on se probral z transu.Přistoupil ke mě a políbil mi ruku.

"Jste překrásná Scarlet".Zašeptal a usmál se.Byl milý a hodný,což v mém kraji nejsou.Pohlédla jsem na něj a usmála se.

"A prosím...říkejte mi Richarde".Zašeptal a já jen přikývla.Přišla jsem k zrcadlu a posadila se.Podívala jsem se na něj a pousmála se.

"Tak tedy...Richarde,půjdeme na ten bál?" Zeptala jsem se a on se jen usmíval.Nabídl mi ruku a já ji přijala.V mé hlavě byl jenom on.Jenom Richard.

"A usmívej se,bude tady samotný král Anglie Henry V a jeho přítel Vévoda z Cambridge." Přitom jméně jsem se zastavila a Richard se zastavil také.Udělala jsem zoufalý pohled.

"Tak v tom případě tam jít nemohu,nemohu jít tam kde je vévoda".Zašeptala jsem a Richard dal mojí tvář do dlaní a palcem stíral mé neposedné slzy,které mi stékaly po tváři.

"Proč?" Zeptal se a já mu pohlédla do očí.

"Nemohu vám to říci Richarde,ne alespoň teď" Řekla jsem a Richard se jen usmál.

"Tak..kdyby se něco semlelo,ochráním vás,to je mé slovo Barona,a to platí!" Řekl a já se usmála a přikývla.Vzal mě za ruku a došli do sálu,kde okamžitě na mě všichni strnuli pohledy.Bylo mi to dost nepříjemný, a tak jsem se snažila moc nenavazovat oční kontakt.Postavila jsem se vedle trůnu,kde seděl Richard a usmála se na něj.

"Nechť začne bál!" Zavolal a posadil se.Po chvíli zazvonily fanfáry,které označovaly příjezd krále.V sále se rozhostilo ticho.

"Král Anglie".Řekl komoří a otevřely se dveře v nichž se objevil Henry.Byl stále stejný,ale v jeho očí jsem i na tu dálku přečetla ,že je smutný a zoufalý.Že by měl o mě strach?Bylo by to moc hezké.Richard mu šel naproti a pozdravili se.Vedle Henryho stál Vévoda a už snad stokrát mě přehlídnul.Richard za mnou přišel a nabídl mi ruku a přicházeli čím dál blíž k Henrymu. Doufala jsem,že mě vévoda nepozná,když budu tak blízko.

"Henry dovol,abych ti představil Scarlet" Řekl Richard a mé srdce bušilo jak splašené.Proboha,hlavně ať mě vévoda nepozná.

"Neznáme se odněkud?" Zeptal se mě Henry a já se na něj podívala.

"Bohužel ne,vaše veličenstvo".Řekla jsem a uklonila se.Doufám,že na to skočí,pokud ne...jsem v pěkný bryndě.Mé ruce se klepaly a šlo na mě vidět,že jsem velmi nervózní.

"Jste v pořádku Scarlet?" Zeptal se mě Richard.Já se usmála a mnula si čelo.

"Ano,jen mi není dobře,pokud mě omluvíte,půjdu do pokoje".Řekla jsem šeptem a uklonila se.Odešla jsem ze sálu a utíkala do pokoje.Zavřela jsem za sebou dveře a vydýchávala se.Nepoznal to,nepoznal,že jsem Scarlet Darkwoodová. Sundala jsem ze sebe šaty a oblékla jsem si košili.Lehla jsem si do postele a pomalu usínala...

Po nějaké době,jsem uslyšela zaklepání.Vstala jsem rozespalá a přitiskla ucho na dveře.

"Kdo je to?" Zeptala jsem se,ale musela jsem couvnout...někdo se dobýval do pokoje a chtěl ty dveře vyrazit.Utíkala jsem do koupelny a skočila do kádě s plnou vody.Jakmile jsem zalezla pod vodu,ten někdo vyrazil dveře.Slyšela jsem dusavé kroky přímo u kádě.Otevřela jsem oči,abych viděla,kdo to je.Byl to vévoda z Cambridge...

Na obrázku Richard lll.No já ho tam prostě musela dát...koledoval si o to.Doufám že se líbilo a koment a votes potěší... :)

The Lone Girl Out Of ForestWhere stories live. Discover now