Krvavý Měsíc [ Twilight Sága]

Schopnosti

Poté co se ten zajíc rozpadnul, rychle jsem pro všechny běžela, abych jim to ukázala, všichni přispěchali ven, já znovu udělala zajíce, zpečetila ho a začala s ním hýbat a pak jsem ho postavila na zem, zajíc se rozeběhl(všichni nad tím užasly), ale tentokrát doběhl dále než ten zajíc před ním, ale potom se zase rozpadl. Elis se v tu chvíli zastavila, a měla vizi, jediná já jsem si toho všimla a přispěchala jsem k ní a začala jí číst myšlenky viděla nový den ve škole, všichni se za námi ohlížejí, ale nejvíce za mnou, protože se mnou nikdo nejde v doprovodu, jeden kluk, si začne myslet že jsem divná, začne bádat, začne mě zkoumat. Tím vize skončila, nevěděla jsem jestli je důležitá, nebo ne. Ale i tak jsem s toho měla špatný pocit. Po této vizi jsme odešli zpátky domů, ještě jsem si pořádně neprohlédla dům, vyrazila jsem nejprve do garáže, všimla jsem si že jsou tam sáňky, lyže a běžky. Pak jsem šla do obýváku, měl krb a kychyně s ním byla dohromady, byla tam tyky velká plazmová televize. Vyšla jsem do druhého patra, a šla do svého pokoje, bylo tam skoro všechno stejné, akorát jsem měla balkón s výhledem do lesa. U mého stolu už ležel byťoh a sešity a učebnice. Škola nám za nedlouho měla začít. Rozhodla jsem se že se vydám na výzkum okolí, ale to už jsem za dveřmi slyšela Elis, vyšla jsem ze dveří a ta tam stála s prosebným obličejem, zeptala jsem se jí co potřebujet a ona že musíme vyrazit na nákupy:"Elis, vždyť jsme tam byli včera?" "No jo, já vím, ale to jsme nakupovali na jaro, nemůže přece v takovéhle zimě do třídy přijít v šatech, všichni by byli na léčení a my jediní bychom měli skoro letní oblečení" kývla jsem tedy hlavou že tedy na nákupy vyrazíme. Elis rychle doběhla pro Rose a vyrazily jsme. Když jsme vystupovali Rose mi rychle podala sluneční brýle a já jsem si je s poděkováním vzala. Když jsme vlezli do obchodu, skoro všichni se na nás otočil. Elis hned vrhla pohled k teplým bundám a kozačkám, a ihned nás k nim dotáhla, po několika hodinách jsme měli nakoupeno a odešli jsme zpátky k autu. Dojeli jsme domů a vyrazily ne běžeckou a výzkumnou procházku, bylo to tu opravdu nádherné, objevily jsme zamrzlý vodopád a i jezera, Elis hned navrhlá že bychom si mohly zabruslit, doběhl jsme domů a vzali si brusle a doběhl zpátky k jezeru. Váhavě jsem se na led podívala, nikdy jsem nebruslila, nikdy jsem ani na ledu nestála, Elis ke mě přispěchala a vzala mě za ruce a pomalu se mnou začala bruslit, po nějaké chvíli mi to začalo jít. Když jsme dobruslili vyrazily jsme domů, už byla tma, rozhodli jsme se že se koukneme na nějaký film. Takhle to ubíhalo dál a dál až nastal poslední den před školou, s Elis jsme vybýrali co bych si měla vzít na sebe, rozhodli jsme pro černé kozačky, bílé džíny a světle a ž bílé tričko a na to jsem si měla vzít bílou zateplenou bundu, rozhodli se abych ještě potrénovala pomalé tempo při běhu, rozběhla jsem se ke stromu a v tu ránu jsem byla u něj, zkusila jsem to znovu, trochu jsem zpomalila, ale furt se to nerovnalo rychlosti člověka, takhle jsem dlouho trénoval až jsem se to naučila, už jsem naštěstí nemusela nosit kontaktní čočky ani brýle, protože jsem už oči měla zbarvené jako ostatní. Dali mi ještě výuku ohledně chování, ne upozorňovat na sebe, pokoušet se nikoho nedotknout, pohybovat se pomalu, nevrážet se do konfliktu a mrkat, jídla z jídelny si nabrat opravdu málo, při každém odchodu ho vyhodit. Takhle zněla všechna pravidla, hlavně jsem si musela dávat pozor na tu rychlost a ještě jedno pravidlo Carlail stanovil, vždycky když bude slunečno nechodit do školy, Carlail nám zařídí omluvenku.