Krvavý Měsíc [ Twilight Sága]

Střetnutí

Zbývalo tři dny než Volturiovy přijdou, všichni jsme byli nervózní, ale já nejvíce, všechno se to dělo kvůli mě. Připadala jsem si, jako černá ovce. Chvíli jsem se rozmýšlela, jak je jenom zastavit, tentokrát jsem věděla že k boji nejspíš dojde, Teda pokud zase Aro zbaběle neuteče před svým osudem. Bylo mi líto že se knám vlkodlaci nepřipojily, ale neměli důvod a proto jsme je nemohli nutit, jejich rozhodnutí jsem chápala, proč by bojovali kvůli upírovi, proti jiným upírům. Proč by pro mě riskoval život? Jacob se rozhodl že s Renesmé odejdou kvůli její ochraně k smečce. Bellu to velmi ranilo, protože chtěla vědět že je její dcera v pořádku, ale kvůli její bezpečnosti na to přistoupila. Rose nebyla nadšená, nikdy mě neměla v lásce, ale bojovala kvůli Carlailovy. Carlail a Esmé bojovali, protože věděli že je to dobré a že bojují za svoji rodinu. Emmett, Edward, Elis a Jesper bojovali že stejného důvodu jako Esmé a Carlail. Měli mnoho statečných přátel, kteří se kvůli mě rozhodli bojovat, všichni jsme ihned začali trénovat souboj, jelikož jsme měla dobrý výcvik od Volturiů, byla jsme velmi silná, chtěli si mě vyzkoušet a tak proti mě dali Emmett. Emmett se rozběhl mým směrem, zůstala jsem v klidu na místě, vystřelil rukama proti mě a já jsem se jim rychle vyhýbal, podkosila jsem mu nohu a neš se stačil zvednout, chytila jsem ho za ruce a přitiskla ho k zemi, jenomže jsem nečekala že bude tak silný přehodil si mě přez záda a já dopadla kousek od něho, rychle se postavil a znovu se ke mně rozběhl, to mě to už začalo unavovat a tak jsem mu dala menší elektrický šok, svalil se na zem a tentokrát se nechal přeprat. Vítězoslavně jsem se usmála a Emmett na to:"To není fér, podváděla si, kdybys nepoužil dar dostal bych tě. "
"Chceš odvetu?" zeptala jsem se ho a on:"Ne díky další ránu už nechci(zašklebil se)."poté šel bojovat Edward s Jesprem, díky tomu že Edward uměl číst myšlenky měl před Jesprem náskok a vyhrál, pak šla Elis proti Belle, jelikož byla Bella ještě pořád novorozená, měla o dost větší sílu než Elis, ale Elis byla zase pružnější a Bellu porazila, takhle bojoval výcvik dál, pak jsme šli zkoušet schopnosti, můj dar byl okopírovat schopnosti, ale nevěděla jsem že okopírované schopnosti se dají rozvíjet, proto mi Bella pomohla se štítem, naučila mě ho přenést na druhé lidi, pak mi Kate pomohla s elektrickým šokama abych je mohla rozvíjet po celém těle, Edward mi pomohl číst myšlenky více lidem najednou a bez toho abych se na ně podívala, takhle mi i ostatní upíři pomohli s ostatními schopnostmi, které tam kdo měl, ale led, ten neměl nikdo, musela jsem si poradit sama. Soustředila jsem se, představila jsem si tvar mého daru a barvu, soustředila jsem se na strom přede mnou, celý strom bez toho abych na něj ukázal zmrznul, byla jsem nadšená že mi to jde tak rychle. Pak jsme si udělali oheň a ostatní upíři mi povídali o své proměně, Volturech a válkách. Druhý den jsme se šetřili. Nastal třetí den, den kdy jsme se měli střetnou s Volturi, opět jsme zenrvózněli a vydali jsme se na bitevní louku kde se i konala obhajoba Renesmé, ale já tentokrát budu bojovat na druhé straně, na straně dobra. Všichni jsme se přemístil na svá místa, když někdo zvolal že už přicházejí, já jsem stála úplně vepředu, Voltuři s sebou přivedli mnoho dalších upírů, jejich armáda byla větší než ta naše, ale mi měli více lidí s darem. Jako náš vůdce byl Carlail a proto i začal vyjednávat:"Aro, proč ji tak moc chceš do své armády, ano, chápu, je mocná, ale ona s tebou jít nechce, vyslyš proti její prosbu a nech ji být"
"Nenechám ji jít, proměnil ji Volturi a proto je to můj majetek"
"Nerozmyslíš si to Aro? Prosím, k žádnému boji dojít nemusí."
"Ne!"
Pozvedl ruce a jeho armáda se rozutekla proti nám, v tom se za námi objevily vlkodlaci jako zázrak a několika upírům urvali hlavy, všichni jsme se na ně vrhli, ale v tom jsme začali prohrávat, nikdo z nás zatím nezemřel, ale chybělo málo, v tom mi zalehly uši, spadla jsem na kolena a objevila se mi rychlá vzpomínka, byla to krátká vzpomínka a bylo tam jedině to že Aro mluvil a říkal:"Jsi velmi mocná zbraň, zbraň, zbraň, zbaň" ta slova se mi v hlavě ozívala jako ozvěna, v tom se ve mě objevil velmi silný vztek, to kvůli nim je má rodina mrtvá, to kvůli nim jsem zabíjel jiné lidi, to oni mi vzali život! Já ho teď vezmu jim! Vztek narostl až jsem zakřičel, můj křik se rozlehlé po celém bojišti najednou bylo ticho, záhadné až děsivé ticho. Otevřela jsem oči nebyla jsem na bojišti byla jsem zpátky doma matka mi pletla oblečení, bratr si hrál s kamarády a otec krmil koně.