Krvavý Měsíc [ Twilight Sága]

Cullenovi

Když jsem ze stromů přeskočila řeku a dopadla na druhý břeh, vlkodlaci mě k údivu přestali honit a jenom vrčeli na druhý straně. Když jsem si myslela že už jsem v bezpečí a otočila se stáli tam Cullenovi. V tom Carlai promluvil:"Karin, co tu děláš, neboj se nás mi ti neublížíme. Já nejsem Karin!" kluk hnědých vlasech odpověděl:"Má pravdu nejmenuje se Karin, ale Jenis. My ti neublížíme, co tu děláš? Vyslali tě Volturiovy?" odpověděla jsem:"Ne já jsem od nich utekla, celou dobu mi lhali a nechávali si mě jako zbraň." kluk s hnědými vlasy znovu odpověděl: "Jenis má dar zrcadlení, každou schopnost kterou před ní někdo použil umí napodobit." z jeho vědomostí jsem uznala že umí číst myšlenky. Poté řekl:"Jenis si na nás nepamatuje, protože s ní Felix hodil o zeď a ona všechno a všechny zapomněla, mělo by s e jí to však vrátit." na chvíli jsem je přestala poslouchat a začala jsem větřit lidi, nikdy jsem nebyla volná, nikdy jsem nesměla zabíjet lidi který mi nepřivedla Heidi. V tom mi zakručelo v břiše, celý týden utíkání jsem nic nejedla. Všichni se na mě podívala, a já zavětřila nějakého člověka v lese, jel na kole a spadnul z něj a odřel si kolena a tekla z něj..... Kluk s hnědými vlasy se na mě vrhl, ale bylo pozdě já už běžela směrem za cyklistů, v tom mě všichni Cullenovi předběhl, nedostatkem jídla jsem zeslábla, kluk s černými vlasy mě přitiskl k zemi, ale já jsem se mu vymanila, vrhl se na mě kluk s kudrlinami, ale já ho zmrazila, ale že zadu mě chytli znovu Carlai a ten kluk s černým vlasama, zvedli mě že země a přiběhl ke mě Elis a začala mě uklidňovat, ať zadržím dech, a nemyslím na to. Zadržela jsem dech a potlačila tím chuť na krev. Pak se mě Carlai zeptal že jestli chci aby mi poskytli azyl, musím se začít živit jenom zvířecí krví. Souhlasila jsem a všichni se mnou šli na lov, ucítila jsem jelena a Carlai mi pokynul že je jenom můj, ta krev byla divná ani mi moc nechutnala, ale díky své matce jsem si řekla že budu pít zvířecí a né lidskou krev. Když jsme se vraceli k nim domů, pardon k nám. Ale né už je to tu zas, upadla jsem do bezvědomí přímo na chodech, a začala vzpomínat vzpomněla jsem si na Cullenovi, na Carlaile a na všechno už jsem neměla ztracenou paměť, teď už jsem vše věděla. Když jsem se probrala neodvážil jsem se otevřít oči bála jsem se že se zase probudím na koberci ve sále. Nic jiného mi ale nezbylo, ale probudila jsem se na gauči, když jsem se bleskurychle posadila, přispěchal ke mně Carlai, na nic jsem nečekala a objala ho  :"Ach, Carlaile, ani nevíš jak jsi mi tam chyběl." "Vidím že se ti paměť vrátila(usmál se) v tom se tam všichni objevily i Elis, také jsem ji objala vždyť to byla moje nejlepší kamarádka. Byla jsem šťastná že jsem tam kde mám být.

Ahoj, doufám že se vám můj příběh líbí, další část vyjde možná zítra. Dejte mi kdyžtak do komentářů vědět co byste změnily, nebo co se vám líbí a nelíbí.